Osobně dorazila i na červnové uvedení Bianca do Cardiffu. „Kouzlo téhle show spočívá v tom, že nezakrýváme všechnu potřebnou techniku, právě naopak, snažíme se toho co nejvíce odkrýt,“ vysvětluje hned poté, co dopadly poslední vločky umělého sněhu, čímž Bianco poeticky končí.
Režisérka představení Bianco Firenza Guidi
Proč se představení jmenuje zrovna Bianco?
Na show jsme začali pracovat už před třemi lety. První verzí byla spolupráce s The Eden Project v Corn- wallu. Tenkrát na mne jako na režiséra hrozně naléhali: „Chceme název, potřebujeme nějaký název.“ V té době jsem zrovna četla knihu A Viagem do Elefante (Slonova cesta) od Josého Saramaga. O slona putujícího Evropou se v knize stará chudý, od sloních výkalů umazaný trhan Subhro. Jeho jméno znamená bílý, tedy italsky bianco.
Takže Bianco? To je čistý průběh neustálých změn, nevíte, kam si stoupnete, na co se podíváte, zda nahoru, či dolů. Zaprvé vytváříme něco z ničeho. Zadruhé se snažíme, aby každý obraz byl nový, čistý. Název Bianco to všechno spojuje dohromady. Hra se každý rok přepisuje, organizátoři Letní Letné ji viděli poprvé v Marseille, my ji nyní do Prahy vezeme v nových rozměrech, což je vzrušující.
Diváci v Bianco nesedí. Co tím sledujete?
Věřím v tvůrčí atmosféru, do které diváci prostě propadnou. Když na představení jen tak sedíte ve tmě, tak máte tendenci ho prostě číst zleva doprava. A já jsem chtěla, aby si diváci zvolili vlastní výklad, aby si vytvořili vlastní obraz. Nikdo neví, jaká další scéna přijde, a lidé si sami mohou zvolit, odkud se na ni podívají.
Nechat je procházet okolo artistů byl tedy váš nápad?
Začala jsem na novém cirkusu pracovat už před mnoha lety a první show, kterou jsem pro NoFit State vytvořila, jsme v roce 1995 připravovali v obrovském skladišti plném stovek lidí, kde se nedalo ani posadit. Bylo to spíš jako na koncertě. Od té doby se z toho stala značka, způsob života. Jako divák zde nejste jen majitelem sedačky číslo 35. A i jako režisérka zde každý večer objevím něco nového.
Nemyslíte, že je to nebezpečné?
Nebezpečné? Určitě ne, byla bych ráda, kdyby to bylo nebezpečnější. Občas se mne ptají, zda je show pro dospělé, či děti. Tomu já nevěřím, nechceme dělat byznys vysloveně pro děti či dospělé. Bianco se dá číst v několika úrovních, něco se líbí dětem, něco dospělým. A sníh mají rádi všichni.
