Jak jste se cítila, když jste se vrátila před české fanoušky?
Bylo to nervózní, hlavně začátek. Těšila jsem se, jsem odsud a chtěla jsem se předvést.
Na Štvanici vás čekalo bouřlivé přivítání, diváci mohutně tleskali...
Diváci byli úžasní. Měla jsem radost, jak to vzali, a jsem vděčná za to, jak mě podporovali. Bylo to fajn.
Bála jste se o vítězství?
V tenise to takhle bývá, že se hraje nahoru-dolů. Ale nechtěla jsem na to myslet, koncentrovala jsem se a snažila se hrát o každý game.
Co vás teď žene dopředu? Jakou máte motivaci?
Radost ze hry. Navíc tady hraju před domácím publikem, mám tu rodinu, známé a přátele. Chci se před nimi předvést a hrát co nejlépe.
Načasovala jste si návrat na české kurty, nebo jiné možnosti nebyly?
Turnaje absolvuju podle toho, jak se posouvám na žebříčku. Ale o tomhle turnaji jsem nějakou dobu věděla a chtěla jsem hrát doma.
Jak byste srovnala svou hru před pěti lety a teď? Zlepšila jste se v něčem?
Myslím, že to nejde porovnávat. Byla to jedna životní etapa, která skončila, mezitím se toho hodně událo. Mám za sebou dvě operace a začínám od začátku.
Bývala jste sedmá hráčka světa. Obohatila jste v něčem svou hru, která vás dostala tak vysoko?
Já teď všechno beru od začátku. Svoji hru, fyzičku...
Kdo nebo co je v tom novém začátku největší oporou?
Je to rodina, můj přítel, kamarádi. Těm náleží můj dík, stejně tak celému zdravotnímu týmu. Bez něho bych znovu začít hrát nemohla.
Když slyšíte, jak vám fandí celá Štvanice, dodává vám to další motivaci?
Člověku to moc dá, že má za sebou lidi, kteří ho podporují. Je paráda hrát před naším publikem.
Jaké byly reakce ostatních hráček, když vás znovu viděly na turnajích?
Musím říct, že vesměs pozitivní. Je fajn je vidět po delší době.
Vítala vás nějaká tenistka jako kamarádku?
Pár kamarádek z tenisu mám a ty mi zůstaly i během pauzy.
Jak se cítíte psychicky?
Samozřejmě je to těžší, když člověk dlouho nehraje. Nemám zatím odehráno tolik turnajů, abych byla v plném laufu. Je to určitě něco, na čem musím zapracovat.
A cíl máte?
Upřímně ho nemám. Je zbytečné se tím stresovat a dávat si nějaké mezníky, kde musím, anebo nemusím být. To mi neprospívá. Uvidí se časem.
Ale lákalo by vás si třeba zahrát zase grandslam?
Tak samozřejmě, že by mě to lákalo. Proto i člověk hraje, aby mohl sahat po těch nejvyšších metách. A hrát grandslam je privilegium, kam bych se ráda dostala zpátky.
