U filmu je většinou nejlevnější režisér a scenárista, přiznává Renč

  • 37
Čerstvý padesátník Filip Renč je milovníkem sportu, žen, rychlých aut a především své práce. Přiznal, že své hodnoty moc nemění, i když slaví kulatiny. „Je to takový zlom, ale tomu člověk nemůže podlehnout. Je to jen číslo. Věřím, že jsme stále mladí, krásní a perspektivní,“ řekl.

Dotočil jste Lídu Baarovou, jak to pokračuje?
Jsme u dokončovacích prací. Teď to s Luďkem Hudcem stříháme, děláme čistý střih, Ondra Soukup začne skládat hudbu, začnou se dělat triky. Takové to nutné zlo, co je spojeno s každým filmem a musí se to dokončit, aby to v kinech hrálo a vypadalo pěkně. Petr Hejda to bude kolorovat. Chystáme premiéru na 20. ledna.

Udělal byste něco jinak, nebo jste spokojený?
Vždy si na každý záběr dělám dvě až tři možnosti, abych si ve střižně mohl vybrat. Takže tam není moc věcí, které bych chtěl předělat nebo udělal jinak. Ta varianta udělat to jinak je vždycky, ale mám hodně materiálu, tak jsme si se střihačem mohli hodně vybírat. Myslím, že to dopadlo obrazově i dějově podle mých představ. Škoda, že nedopadla jazyková verze, která by z mého pohledu byla ideální, takže je to určeno především pro české publikum.

Odrazilo se úmrtí producenta Kovarčíka na podobě filmu?
Pan Kovarčík zemřel nečekaně před natáčením. Ale samozřejmě to producentům vytvořilo díru v rozpočtu. Pan Kovarčík je uveden jako jeden ze spoluproducentů v titulcích filmu. Ale vložil se do toho i Dan Landa, který je spoluproducent a pomohl nám vyplnit tu finanční díru. Ale do rozpočtu nevidím a ani nevím, kolik bude celý film stát.

Do čeho se nejvíce investuje ve filmu?
Upravil bych pohled na to, že režisér dostává dotace a hromady milionů. To dostává projekt. Jak o mně psala různá média, že jsem dostal 15 milionů od Fondu kinematografie, to jsem nedostal já, ale producenti, aby mohl film vzniknout. Já jsem z toho neviděl ani korunu. Nejdražší je natáčecí den, navezená technika a herci. Režiséři bojují za co nejvíce natáčecích dnů, aby měli na práci klid, a producenti bojují proti nim a chtějí mít co nejmíň dnů. U historického filmu stojí nejvíce kulisy a kostýmy, každá ulice, která se musí upravovat. Nejlevnější je režisér a scénář.

Režisér Filip Renč udílí pokyny hercům, Lenka Vlasáková hraje Magdu Goebbelsovou, již utěšuje Adolf Hitler v podání Pavla Kříže

Líbila se vám ta doba?
Třicátá a čtyřicátá léta byla vyfiknutá, byl to vrchol showbyznysu, estetiky. Krásná auta, filmy takové ty červené knihovny, kýčovité, pohádky pro dospělé. Muži se krásně oblékali a ženy byly vyfintěné. Výtvarně a filmařsky je to velice vhodné, je vděčné a velice atraktivní točit film z této doby.

Slavíte kulatiny. Jak se udržujete v kondici?
Neoslavuji kulatiny, letos mám generální zkoušku na kulatiny, které budu mít za 50 let, až mi bude 100. Pozvu pár přátel, abych zjistil, jestli je pak mohu pozvat na kulatiny v roce 2065, kdy uděláme dobrý mejdan.

Berete své narozeniny s nadhledem.
Je to takový zlom, ale tomu člověk nemůže podlehnout. Je to jen číslo. Věřím, že jsme stále mladí, krásní a perspektivní (smích).

Ohlížíte se zpátky a rekapitulujete svůj život?
Raději se zpátky neohlížím, abych se sám sebou moc nezaobíral a aby se člověk neanalyzoval, co se mu povedlo a nepovedlo. To každý máme asi v životě stejné, co by vrátil a udělal jinak a do čeho by vrážel energii a do čeho ne. Nechci dělat, že jsem dospělý a moudrý. Myslím, že každý je blbý jako před padesáti léty. Že se mentalita a inteligence u člověka nemění. Chci se té puberty držet co nejdéle, koupil jsem si skateboard, na kterém jezdím, a je mi zase 18 let.

Filip Renč v Monte Carlu

Co vy a sport?
Je to zábava. Je to výborné udržování kondice. Tenis, kolo a prkno v zimě vyčistí především hlavu, aby člověk mohl myslet na něco jiného než práci nebo věk. Bez sportu by člověk shnil u počítače a v hospodách u piva. Je to spíše psychická věc.

Se sportem se nese i zranění. Jak jste na tom?
Auto mě sejmulo, ale to už je přes rok a půl. Docela se vyhýbám kolektivním sportům, proto mám například rád tenis, kolo, prkno, protože tam člověka nikdo neskope a nezmlátí. Když se něco stane, může člověk nadávat jenom sám sobě a ne soupeři.

Máte čtrnáctiletou dceru. Půjde ve vašich stopách?
Natálce bude čtrnáct v prosinci. Co chce dál dělat, se z ní pokusím vytáhnout příští týden, až za mnou přijede do Prahy. Doufám, že to nebude herectví nebo něco podobného, to bych se zbláznil.

Takže režii byste jí dovolil?
Režie pro holku není ideální. Je to velmi psychicky i fyzicky náročné zvládat celý štáb, producenty. Velice hezky píše, zajímá se o tvorbu mého táty a dědečka. Určitě tam umělecké ambice budou, ale kterého druhu, to se dozvím tento týden.

Rád cestujete. Kam se často vracíte?
Mám nejradši New York, kam létám třeba na víkend a jen tak se procházet. Jezdím rád do Asie, tu mám hodně projetou. Asie má pro mě speciální vůni a atraktivitu, je to úplně jiná kultura, Indie, Srí Lanka, Filipíny. Člověk si pak více váží toho, co má tady.

Filip Renč je svou profesí ovlivněný neustále.

Plánujete další děti, svatbu?
Osobní život neplánuju žádný. Držím se hesla, jestli chceš Pána Boha rozesmát, tak mu řekni své plány do budoucna. Takže plány jsou vždy krátkodobé. Kdybych si dal nějaké předsevzetí, tak nechci ztratit drive do práce, kterou chci dělat, což je divadelní a filmová režie a scenáristika. Protože klacků pod nohy nám lidé hází hodně a ekonomická stránka je také zoufalá na to, aby člověk vytvořil druh filmu nebo divadla, který by chtěl, a stoprocentně si za ním stál a měl na něj prostředky. Nejsme země showbyznysu, ale člověk nic jiného neumí, tak se toho chci držet dál. Nechci na to ztratit chuť v dnešních podmínkách. Vždycky když někdo něco vytvoří, tak je za to po zásluze potrestán v tisku a to pak bere člověku náladu do práce a to nechci ztratit.

Máte nějaký sen, co byste chtěl natočit?
Mám jeden sen, scénář podle knihy Jak chutná moc od Ladislava Mňačka. To mám už déle. Napsali jsme to se Zdeňkem Zelenkou a mám na to opční právo. Je to takový kuriózní román a politická satira, a jelikož jsem dělal i politické spoty, tak jsem pod pokličku myšlení politiků nakoukl. Tento film by byl o politikovi, který se dere nahoru, a na konci se sebedestruuje. Znám politiky, jejichž chování před a po zvolení je někdy velmi odlišné. Takže by mi ta látka byla velice blízká a mohl bych využít své zkušenosti z politických kampaní, na kterých jsem pracoval. Je to hezky napsané a doufám, že se to podaří zafinancovat, i když to bude drahé, protože jsou to 40., 50. a 60. léta minulého století.

Máte představu, kdo by tam měl hrát?
To nemám. Vždycky vycházím z obsazení, které je pro mě alfa a omega filmu a režie. Padesát procent úspěchu je dobře si vybrat lidi před kameru a za kameru. Tady nefunguje hvězdný systém, aby člověk měl představu, že pouze tento herec to může hrát. Na castingu se může objevit někdo neznámý, třeba i z oblastního divadla nebo z Polska a Německa, který se bude se na tu roli hodit. Nešiju scénáře na herce, ale hledám herce, kteří se na tu roli budou hodit a ušijí sebe na tu roli.

Filip Renč

Je pro vás natáčení spotů pro politické nebo dopravní kampaně práce?
Je to obchod. Je to kšeft pro filmaře a scenáristy. Bez práce v reklamě by spousta režisérů, i vystudovaných, neměla práci. Je to práce, kterou si člověk nehledá, ale která si najde jeho. Je to příjemné zpestření práce, protože film se točí několik let, divadlo třeba rok a toto je takový bonbonek. Je to práce s časem a se zkratkou, a hlavně je to rychle hotové a někdy je to i dobře zaplacené.

Co váš zdravotní problém, který vás postihl během natáčení?
Měl jsem lehký kolaps organismu, strašně vysoký tlak. Neměl jsem nějaké prvky v krvi, které tam měly být, a byl jsem dehydratovaný. Během natáčení jsem musel navštívit nemocnici, kde mi dali výživu, aby se organismus z té únavy a stresu dal dohromady, což se podařilo během dvou dnů, nic vážného to není.

Dodržujete teď zdravější životní styl?
Zdraví odpovídá psychickému nastavení. Když jsi ve fyzickém a psychickém tlaku a máš špatnou životosprávu, tak to s tebou jednoho dne sekne a nemáš sílu vstát. Chce to větší klid a více se starat sám o sebe, protože mít sám sebe zdravého je to nejlepší. Ale při natáčení historického filmu v Česku být úplně klidný nelze.

,