Makakové po celou dobu zůstávali poblíž výběhu a sami se do něj i vraceli. Budí to tak dojem, že jejich snahou ve skutečnosti nebylo opravdu utéct do volné přírody.
Máte pravdu. Jim vůbec nejde o to utéct. Naopak, když se dostanou ven, tak se potom zase snaží dostat zpět. Útěk Šimpyho a Tatina, kteří se v roce 2010 vydali pryč, byl naprostou výjimkou. A já osobně dokonce ani nesouhlasím s tím, že si jako mladí samci těsně před dospělostí odešli založit vlastní novou skupinu, jak se většinou uvádí. Můj názor je, že ani oni nejspíš nechtěli utéct, ale vydali se na jinou stranu, kde to vůbec neznali, a ztratili kontakt s ostatními.
Takže všechny ty útěky, včetně těch po znovuotevření pavilonu, jsou pro ně jen hra?
Jejich vynalézavost nevede k tomu, aby mohli utéct, ale k tomu, aby vymýšleli kdejaké lumpárny. Zdolávání plotu tam a zpět je pro ně zábava, ne snaha o útěk. Kdyby tomu tak bylo, tak už by dávno zamířili pryč. Oni jsou ale velmi inteligentní a vůbec nepochybujeme o tom, že vědí, že ve výběhu je dobře, protože tam dostávají krmení, které by venku nedostali. Byť pro makaka japonského (označovaného též jako makak červenolící - pozn. red.) jakožto nejseverněji žijícího primáta, který obývá mírné pásmo, by zdejší lesy zdaleka nebyly cizí. V našich zeměpisných šířkách by se ve volné přírodě dokázali uživit, ale ve výběhu mají mnohem pestřejší nabídku. A je otázkou, zda by jim volná příroda nabídla tolik příležitostí k zábavě jako výběh, v němž mají návštěvníky.
Strom, po němž část makaků utekla, podle mluvčí zoo nebyl zabezpečený, neboť se předpokládalo, že je příliš daleko od plotu. Na ohradníku zase byla závada, takže makakům nevadil.
S tím stromem nás dostali, ale to je úskalí práce s takovými zvířaty. A co se týče ohradníku, je třeba si uvědomit, že jde o mnoho kilometrů drátů, protože ten výběh je velký a navíc je omotán několikrát, neboť opatření proti zvířatům schopným lézt a skákat je náročnější než u zvířat, která jen chodí po zemi. Přesné místo závady v tomto případě není tak jednoduché rychle najít. Ale holt musím počítat s tím, že oni ten úsek poměrně rychle objeví.
Útěk makaků z výběhu |
Takže makakové průběžně zkouší, zda ohradník stále funguje?
Dá se říct, že ano. Ale to nebyl případ po znovuotevření, byla to spíš náhoda, že zrovna hned narazili na nefungující úsek.
Až fascinující chytrost makaků dokazuje třeba jejich organizovaný útěk z doby před rekonstrukcí, kdy vysledovali vypínání elektřiny v ohradníku ve chvíli, kdy do výběhu vjíždějí pracovníci. Takže se pak shromáždili, jedna opice vyzkoušela ohradník a poté dala ostatním signál, že je vypnutý.
Je to tak. Makakové umí ve skupině výborně spolupracovat, byť tento organizovaný útěk už byl docela extrémní případ. Jsou ale obecně velmi chytří, mají třeba oblíbené a neoblíbené pracovníky zoo. A to podle toho, kdo jim nosí jídlo, a kdo je naopak spojen s tím, co se jim nelíbí, jako je třeba očkování nebo přesuny. My se tam střídáme a když ten, kdo má službu, přichází, tak už si dávají vědět, kdo jde. Přitom rozeznat dotyčného v davu návštěvníků není někdy snadné.
Ten popis organizovaného útěku by klidně seděl na to, jak by se v podobné situaci chovali lidé.
To ano. A není to jen v tomhle. Za tu dobu ve výběhu makakové třeba neuvěřitelně propracovali taktiku pro kradení věcí návštěvníkům. Lidské věci jako mobily či fotoaparáty je totiž velmi lákají. Zpočátku mohli i na most, ale to nám přišlo nebezpečné, protože seděli v úrovni obličeje lidí. Proto jsme jim tam znemožnili přístup. Začali se proto shlukovat u cesty a v posledních fázích už měli propracované metody, kdy si malé opice posedaly kolem cesty, zatímco dospělá se přesunula k východu a začala tam dělat problémy. Tím odlákala pozornost pracovníka, který u výběhu hlídá a musel to jít řešit a odehnat ji pryč. A ti malí mezitím zkoušeli obírat návštěvníky u cesty. Naučili se přitom také šikovně roztrhnout igelitky, aby se rychle dostali k jejich obsahu. Takže v podstatě podobná taktika, jakou používají i skupinky zlodějů z řad lidí.
To už prakticky stírá rozdíly mezi opicemi a lidmi.
Na něco jsou makakové pořád krátcí. Třeba když sebrali někomu plastovou lahev s pitím, tak byli dost chytří na to, aby odšroubovali uzávěr, ale už je nenapadlo ji obrátit dnem vzhůru, aby tekutina vytekla. Takže nahlíželi hrdlem dovnitř a aby se dostali k obsahu, tak nakonec lahev zespodu prokousli.
Máte vůbec v zoo nějaká mazanější a chytřejší zvířata?
Já si myslím, že každé zvíře je tak chytré, jak potřebuje. Málokteré má ale takový prostor jako makakové, kterým navíc ten venkovní výběh umožňuje učit se nové věci. Ale obecně, byť jsem známý příznivce a chovatel kopytníků, tak samozřejmě antilopa na podobné věci jako makak nikdy nepřijde, to je logické.
Zmínila jste Šimpyho a Tatina, kteří si po útěku získali řadu fanoušků. Ti věří, že se druhý jmenovaný stále ukrývá někde ve vojenském prostoru Libavá, kde byl naposledy před čtyřmi lety spatřen. Může být skutečně ještě naživu a přežívat ve volné přírodě?
Je nepochybné, že makak japonský u nás může ve volné přírodě přežít. Může se tu uživit jehličím, šiškami, výhonky či listím a mrazy mu nevadí, koneckonců ve výběhu také zůstávají i přes zimu venku. Navíc v posledních letech žádné opravdu kruté mrazy nebyly.
A vy sama tomu věříte?
Bylo by zvláštní, kdyby Tatina za čtyři roky nikdo nikde neviděl, že by se nepokusil držet poblíž lidských obydlí. Na druhou stranu, když jsem tamtudy projížděla a viděla ty rozlehlé husté lesy, tak si říkám, že se tam jedna opice klidně může schovat. A rozhodně je možné, aby byl stále naživu.
31. července 2015 |
