Jak jste se s Antonínem seznámili?
Jednou mi má manažerka volala, že musím jít na akci do obchodu s diamanty a mně se nikam nechtělo, protože jsem byl čerstvě po rozchodu s přítelem, který mě podváděl a kradl peníze. Bohužel mi klient zaplatil a já na akci nakonec musel jít. Tam jsem potkal pěkně oblečeného chlapa sedícího s dámou, která nakupovala na Pařížský. Jenže já musel být za hodinu na další akci. Dal jsem si dvě skleničky a dodal si odvahy ho oslovit a ukázat mu, co je ve mně špatný a co dobrý.
A podařilo se vám to už tam?
Podařilo, na tu akci jsme už dokonce šli spolu a vedli se za ruku. Viděla nás Františka Čížková a všichni ještě řešili můj rozchod s bývalým přítelem Macháčkem a já si tam přitom nakráčel s Antonínem a přítomné tím dost šokoval.
To jste to tedy vzali hopem.
Když ti fouká na záda čtyřicítka, urvat chlapa je těžký. Navíc jsem potkal hezkýho a skvělýho, tak nebylo co řešit a protahovat. První den jsme se seznámili, druhý den šli na rande a třetí den jsem už u Tondy přespal. Byl tedy trošku v šoku, když jsem u dveří zaťukal a měl s sebou tři kufry. Oponoval jsem, že vím, že jdu na noc a tři kufry mám jen proto, že nevím, jakou budu mít ráno náladu, podle které se obléknu. Pak už si časem zvykl, že to u mě není tak standardní, jako s ostatními.
To jste ho musel dost šokovat.
Trochu jo, navíc mi tam stejně ty kufry už zůstaly a já neodešel. Po půl roce jsme si koupili byt a začali společně bydlet. Ale taky mám dobrou historku, která se stala asi dva měsíce poté, co jsme spolu byli. Začali jsme vzájemně nacházet věci, které byly naše, jenže ani jeden je k druhému do bytu nedal. Přišli jsme nakonec na to, že jeho bývalý přítel a můj bývalý přítel nás vzájemně spolu podváděli, takže jsme si to vlastně prohodili.
To je jak ze špatného filmu.
Přesně. Já vždycky říkám, že filmy se točí podle skutečných příběhů.
Svatební obřad Filipa Vaňka a partnera Antonína se konal na zahradě farmy Čapí hnízdo
Za jak dlouho jste tedy začali uvažovat o registraci?
Bylo to po dvou a půl letech. Osobně jsem si nikdy nemyslel, že se mi to stane, ale vím, že je to takto správně. Už jen z důvodu dědictví, budování majetku, či kvůli různým problémům, které se řeší. Navíc si nemyslím, že by gayové měli mít děti. Hodně mě kvůli tomu odsuzují, ale já to tak mám.
Antonín to má s dětmi stejně jako vy?
Ten naopak by děti chtěl. Jenže já jsem už takovej, já bych děti nechtěl, ani kdybych nebyl gay. Nechci do tohoto světa přivést dítě.
Takže Antonín se prozatím přizpůsobil?
Přizpůsobil a navíc to byl on, kdo poklekl s prstenem. Bylo to před rokem a půl v Benátkách na gondole a vytasil se s Tiffany prstenem. Hned na to začal hodinový ohňostroj a já byl rád, že jsem měl čas si to nechat projít hlavou. Myslel jsem na to, zda mám na to věk, jestli on je ten pravý atd. Byla to úžasná romantická atmosféra – Benátky, gondola, ohňostroj, šampaňské, něco jako červená knihovna. Nešlo nakonec říct nic jiného než ano.
Ve svatbě jste měli hned jasno, jak bude vypadat?
Datum jsme věděli, ale hodně se vše odsouvalo. Máme oba dost práce a ještě v lednu nebyl sepsaný seznam hostů. Obleky se šily jen pár týdnů před obřadem. Prostě kovářova kobyla. Mám celoživotní problém s váhou, takže můj šatník je buď tři plus či tři mínus. Do poslední chvíle jsem nevěděl, jakou velikost oblečení budu mít, proto byl oblek hotový za pět minut dvanáct.
Kolik bylo hostů na svatbě?
Můj původní seznam bylo dvě stě hostů. Jenže Antonín mi to jako správný finanční poradce proškrtal. Nakonec jsme zvali sto hostů a dorazilo cca sedmdesát pozvaných.
Koho jste měli za svědky?
Na svatbě jsme plánovali svědky, ale registrované partnerství svědky nemá. Na místě jsme to tedy zrušili. Nemám moc rád tradice, takže mi to vlastně ani nevadilo.
Na společnou fotku se nakonec všichni svatebčané nevešli. Druhá polovina raději zůstala na břehu.
Barva svatby byla černo-bílo-šedá?
Dress code byl daný. Hodně jsme to řešili. Já i Tonda máme kamarády nejen z branže, ale právě hodně mimo ni a ne každý z nich módě rozumí. Ono to v médiích sice tak vypadá, ale já opravdu nejsem povrchní člověk. Kvůli fotkám jsem nakonec usoudil, že bude asi nejlepší zvolit oblečení v kombinaci černá a bílá. Směs těchto barev pak dělá barvu šedou, do které jsem se oblékl já a Antonín. Vizuálně to na fotkách bylo moc hezké.
Pamatujete si ze svatby vše?
Jsem sice velký pařmen, ale na svatbě jsem si svou první skleničku dal až kolem jedenácté hodiny. Pamatuju si opravdu všechno. Byl jsem ale hodně rozlítaný a neochutnal ani kousek jídla. Myslím si, že vlastní svatbu si moc lidi neužijou.
Odjeli jste po svatbě na dovolenou?
Druhý den po svatbě jsem vystřízlivěl a jel na natáčení SuperStar. Svatební cesta byla na Kanárech, ale ne hned po svatbě. Máme oba hodně práce, takže čas je pro nás drahý. Antonín je finanční poradce a i v našem vztahu se stará o finance on, což je dobře. Mně svěřit peníze, jsou rázem pryč. Teď Antonín peníze hlídá a nechce mi je vydat ani na kabelky. (smích)
Co vaše vzájemné chyby a tolerance?
Úplně ve všem si nesedíme, ale asi je to jako všude. Hlavní je tolerance. Důležité je, že ty dobré věci převyšují ty špatné. Mně na Antonínovi např. nejvíc vadí, že si pod hrneček nedává podšálek. Jemu to je jedno a mě to vytáčí. Klidně se nasnídá v pracovně, místo aby jedl společně u stolu. Podle mě je to ale takhle správné se pohádat kvůli blbostem a v důležitých věcech si naopak vzájemně vyhovět.
Leoš Mareš a jeho stylista Filip Vaněk - MTV party
Co žárlení?
Žárlíme na sebe, možná Tonda víc. Jinak si myslím, že vztah nemá být o tom trávit spolu dvacet čtyři hodin denně. Já když odjedu pracovně pryč, pak se na něj moc těším. Pokud jsme spolu deset dní, pak už mě hrozně štve.
Jak trávíte volný čas?
Když máme čas, trávíme ho s rodinou nebo ležíme v posteli a uděláme si brambůrkový mejdan u filmů. Nebo si zajedeme na prodloužený víkend do ciziny do různých měst, jako je Lisabon, Berlín, Madrid …
Jak vůbec u vás probíhá balení na takový prodloužený víkend?
Tak to jsou momenty, kvůli kterým se hádáme. Tonda chodí několik dní dopředu a řeší, co si má vzít, já zase balím hodinu před odletem. Naházím věci do kufrů a je to. Hrozně nerad s ním chodím i nakupovat. Je to moje práce, kterou nechci dělat i doma. Ale nakupuju na něj. Ostatně, když jsme se seznámili, musel jsem mu vše vyházet a nakoupit nové věci. Často bych si je i rád půjčil, jenže on má sto devadesát centimetrů a já sto sedmdesát, takže to jde těžko.
Šatník máte rozdělený půl na půl?
No, to je trošku problém. Antonín má asi třetinu toho, co já a stále mu z ní ukrajuju.
