Wakeboard a pády. Vyzkoušeli jsme adrenalin na písníku u Hradce

  • 3
Na okraji Hradce Králové na pískovně v Plačicích vyrostl nový adrenalinový vodní park, kde se dá provozovat wakeboarding či jízda na vodních lyžích. V provozu je zatím malý vlek, velký okruh s pěti sloupy, kde jezdec dosahuje rychlosti přes třicet kilometrů v hodině, se testuje.

Koho baví lyžování nebo jízda na snowboardu, kdo rád jezdí rychle, nevadí mu pády a nebojí se vody, má letos jedinečnou možnost zkusit si na okraji Hradce Králové sport, který je v Česku novinkou.

Na písáku u Plačic vyrostl zcela nový park pro vodní sport wakeboarding. Princip je jednoduchý: jezdec si nasadí prkno připomínající snowboard, chytí se držadla od vleku, který jej poté táhne po hladině přes rybník. Začátečník se snaží, aby nespadl, ale pokročilí jezdci mají v reportoáru různé triky a skoky.

Kdo sem míří, může se připravit na velký zážitek. I začátečníky roztáhne vlek do třicetikilometrové rychlosti, kdy stačí jen malá chyba nebo nepozornost a jezdec končí ve vodě. Má sice vestu a helmu, pády přesto stojí za to.

Když už spadnete, musíte se opět ve vodě natočit do správné polohy, znovu se chytit držadla, až poté obsluha zapíná vlek a jede se dál. Je to opravdu dřina a nezkušený wakeboardista bude brzo cítit celé tělo.

Na novém hradeckém wakeparku se stále pracuje. „V současné době si tu zájemce může vyzkoušet malý dvousloupý vlek, který sveze jednoho jezdce. Je ideální pro začátečníky a každého, kdo chce zvýšit svou dovednost, neboť režim vleku se může jezdci přizpůsobit,“ popisuje šéf areálu a předseda představenstva společnosti Hradecký písek Jiří Müller.

Hradecký wakepark v číslech

* Malý vlek
délka 180 metrů
počet sloupů 2
výška lan 7 metrů
počet unašečů 1
provozní rychlost 15-30 km/h
postaven 2014

* Velký vlek s překážkami
Délka 694 metrů
počet sloupů 5
výška lan 10,5 metru
počet unašečů 7
provozní rychlost 30 km/h
postaven 2015

* Základní ceník pro dospělého
5 jízd 250 Kč
10 jízd 400 Kč
1 hodina 300 Kč
2 hodiny 400 Kč
1 den 700 Kč

„Dále tu máme pětisloupý velký vlek, což je naše vlastní zařízení, které vyrábíme. Okruh s překážkami je dlouhý zhruba 700 metrů a vlek je v tuto chvíli v testovacím provozu. Zkoušky vypadají dobře, snažíme se odstranit případné nedostatky. Je to teprve šestý takový vlek v republice,“ říká Jiří Müller.

Lepší je začít na malém vleku

Na začátku je startovací molo, ze kterého jezdec na wakeboardu nebo vodních lyžích vyráží po trase, kde může podle svých dovedností překonávat skoky, raily a další překážky.

„Než ale půjdete na velký vlek, doporučuju naučit se alespoň základy na malém. Bez toho bych na velký vlek vůbec nelezl,“ varuje šéf parku, pro kterého je wakeboarding hlavně krásný vodní sport plný adrenalinu.

„A také ideální způsob trávení volného času a možnost vybití se bez jakéhokoliv zásahu do životního prostředí,“ upozorňuje.

Do budoucna by chtěli v hradeckém adrenalinovém wakeparku na dalších vytěžených prostorách pískovny vybudovat ještě jeden velký vlek.

„Ten by se točil v opačném směru, podobně jako fungují špičkové parky v Německu,“ uvažuje Müller.

Třicet kilometrů v hodině? Cože!

Mám nafasovaný wakebooard, helmu i neopren a nervy začínají pracovat. Přece jenom, je to má první zkušenost se záležitostí, která se trochu podobá jízdě na snowboardu. Ještě že tu je zkušený instruktor Jakub. Na začátku mi dal cenné rady, jak se dostat k první bójce, nesnažit se ji objet, ale zatím jen spadnout do vody.
Jakmile jsem ve vodě a v pozici, kterou mi před chvílí Jakub vysvětloval, do ruky se mi dostane dřevěná rukojeť napojená na vlek, který se pohybuje rychlostí až třicet kilometrů za hodinu. Cože! Tahle informace mě dokázala vyděsit, a tak nervózně čekám, až se ta věc se mnou začne rozjíždět.
Uf, start není překvapivě až tak těžký a k první bójce jsem se opravdu dokázala dostat. Stačí ale jen malá chyba a už se s nohama připevněnýma k prknu snažím doplavat zpátky pod vlek, abych se mohla znovu rozjet. Až v tu chvíli mám radost z toho, že mám na sobě vestu a pády tolik nebolí. Tedy zatím.
Po několika zkušebních kolečkách, prvních pádech a čekání, až si mě zase najde vlek, už mi Kuba vysvětluje, jak bójku objet a pokračovat. Rozkaz zněl jasně, a když už se umím udržet a jet, přece to nemůže být tak složité. Ještě že mám na sobě vestu! Pády jsou už častější a nepříjemnější. A rada, že mám na konci vleku silně přenést váhu na paty a špičku prkna vysunout nad vodu, aby mě vlek otočil a já mohla souvisle pokračovat zpátky, byla nad mé síly. Na poslední instrukci jsem jaksi zapomněla a vlek se mnou zametl vodní hladinu.
I přes počet pádů a vln, které „zpestřovaly“ jízdu, byla první zkušenost s wakeboardingem k nezaplacení. Jsem si jistá, že se určitě zase zastavím. Alespoň dopilovat otočky.

Nikola Halmová, spolupracovnice redakce