Padly naděje na přestup do zahraničí, dokonce i místo v sestavě Sparty bylo najednou v ohrožení. V novém systému, kde na každém kraji nastupuje místo dvou hráčů jeden, byly Krejčího šance mlhavé.
Teď je najednou všechno zase veselejší. Když ve středu před polednem sparťané opouštěli Moskvu, dobrá nálada byla na palubě letadla také díky Krejčímu, který vyrovnávacím gólem zařídil cennou remízu 2:2 s CSKA ve 3. předkole Ligy mistrů.
„Jsem moc rád, že to vyšlo,“ říkal večer po utkání. Bylo vidět, jak se mu ulevilo, že se ve sparťanském dresu konečně trefil, navíc v tak důležité chvíli.
Teď se od něj góly zřejmě budou čekat víc než dřív. Kouč Ščasný mu našel novou pozici, z místa levého záložníka se přesunul do útoku. I když tenhle tah mnozí mohli zpochybňovat, zdá se, že Krejčímu prospěl – a že si na nové úkoly zvyká rychle.
Už v ligové premiéře proti Jihlavě byl na rozdíl od většiny spoluhráčů aktivní, zastínil i útočného parťáka Paixaa. V Moskvě si po boku Fataie, další posily, vedl ještě lépe. Trochu těžkopádné obránce soupeře zaměstnával náběhy, rval se, bojoval. A jako mazák si počínal v 57. minutě, kdy se k němu za stavu 1:2 z levé strany snášel Váchův vysoký centr.
Pro zkušeného útočníka rutinní situace, ale pro Krejčího, nováčka v oboru? Trochu nezvyk. Hlavou totiž góly skoro nedává, subtilní postava ho k tomu nepředurčuje.
„Za áčko zatím asi jen jeden. Ale ani nevím, kdy to bylo a proti komu,“ usmíval se. „Teď to stoperovi prolétlo vedle hlavy a já trefil na zadní tyč, kam míč krásně zapadl.“
Že by tedy Krejčí našel místo, které mu bude sedět víc než levá záloha, kde nastupuje celý život? „Hraju tam, kam mě trenér postaví,“ nedělal ze změny vědu. „Hlavně, když pomůžu týmu.“
V Moskvě to vyšlo bezvadně. A co dál?
