Pětadvacetiletá rodačka z Jablonce nad Nisou opět zapadla do mužské společnosti bez sebemenších problémů. A znovu si z kolegů reprezentantů občas udělá i terč svých vtípků.
„Minulý týden v Letohradu jsem po obědě na chvilku usnul a vzbudil se s červenými nehty na nohou,“ prozradil naoko rozzlobeně trenér mužské reprezentace Marek Lejsek.
„Já si myslím, že přátelská atmosféra v týmu by se měla utužovat,“ začala obhajobu svého rozpustilého kousku Soukalová. „Prostě jsem si po obědě lakovala nehty a najednou mě napadlo, že bych mohla vyzdobit i trenéra,“ smála se.
Přípravu s biatlonisty si nemůže vynachválit. „Musím říct, že mi to velmi vyhovuje. Kluci jsou hrozně fajn,“ ujišťovala.
Zároveň však nedá dopustit ani na svoje kolegyně. „Mám možnost chvilku trénovat i s nimi, za což jsem moc ráda. A třeba zrovna teď už se mi po nich trochu stýská. Věřím, že na dalším soustředění už se zase potkáme,“ svěřila se s přáním.
Ještě předtím však Soukalová vyrazí na krátkou dovolenou, která začne bezprostředně po soustředění v novoměstské Vysočina Areně. „Nejspíš pojedu do Holandska,“ prozradila Soukalová.
Největší obdiv patří van Goghovi a Michelangelovi
A jenom o lenošení prý její volno rozhodně nebude. „Nic nedělat vydržím maximálně hodinu a půl. A na ležení u vody jsem nikdy nebyla. Vyrazím spíš za památkami, do muzeí a galerií,“ plánuje.
Bez umění si totiž svůj život neumí představit. „Už jako holku mě rodiče brali po různých hradech a zámcích, ale ten největší vztah k umění jsem si vypěstovala v době, kdy jsem šla na střední uměleckoprůmyslovou školu. Předmět dějiny umění se okamžitě stal mým nejoblíbenějším,“ přesvědčovala.
Vyloženě oblíbený styl, směr či autora však nemá. „V každém období je nějaký umělec, který mě fascinuje. Nemůžu říct, že se zaměřuji třeba jenom malíře, mě zajímají i dnešní architekti nebo sochaři. Největší obdiv mám ale odmala samozřejmě k Vincentu van Goghovi a Michelangelovi. To je klasika,“ hlásila.
Ona sama se možná jednou bude naplno věnovat například výrobě medailí. „Jsem vystudovaný rytec kovu a občas mám i nějaké svoje zakázky na medaile a mince. Hrozně mě to baví,“ svěřila se. „Člověk při tom zapomene na práci, na svoje problémy a starosti. U umění si vždycky dobiju baterky,“ doplnila.
Nevěřila, že někdo skutečně zavolá
Skoro úplně stejně jí však k dotankování elánu nedávno pomohly i telefonáty a „esemes“ zprávy od fanoušků. Soukalová totiž zkoušela namotivovat svého přítele - badmintonistu Petra Koukala - k zisku medaile na Evropských hrách. Oznámila, že pokud se mu to nepovede, zveřejní na Facebooku svoje telefonní číslo. A k tomu nakonec skutečně došlo.
„Přišlo mi to jako dobrý nápad,“ smála se. „Byla jsem hrozně zvědavá na reakci lidí, jestli někdo opravdu zkusí zavolat. Čekala jsem, že mi třeba někdo vynadá,“ dodala.
Jenže následovaly reakce přesně opačné. „Překvapilo mě, kolik lidí volalo - děti, ale i starší lidé. Všichni se chtěli podělit se svými dojmy, jak fandí biatlonu. Bylo to neuvěřitelné, ale moc milé,“ pochvalovala si.
Nakonec však musela svoji SIM kartu v mobilu vyměnit, protože by kromě zvedání telefonu už nic jiného nestíhala.
