Před třemi lety Miloš Tarantík ze Zruče u Plzně zažíval perné chvilky u olomouckého zimního stadionu. Vymýšlel, jak rozebrat bývalý sovětský dopravní letoun TU-104 na takové díly, aby je tahače byly schopné přepravit na druhý konec republiky.
V Olomouci letoun sloužil bezmála 37 let jako noční bar. Ve Zruči u Plzně se na betonových podstavcích v uvozovkách vznáší necelý rok v novém nátěru nad parkovištěm a v horkých dnech pod ním najdou lidé i auta trochu stínu.
Pro Miloše Tarantíka je už i čas na malé bilancování. „Když se člověk podívá tři roky zpátky a zase si pustí videa, jak jsem v Olomouci tohle tučko rozebíral, už by se mi do toho moc nechtělo. Jenže vidina, že bude ve Zruči takhle krásný exponát, že se letadlo dá takhle rozebrat a zase složit, za tu rachotu stálo,“ říká Miloš Tarantík.
Jeho otec Karel, který se sbíráním skutečných letadel a tanků začal, zkompletované letadlo z venku natřel. Jeden bok je v barvách, v jakých letadlo létalo v 60. a 70. letech minulého století u Československých aerolinií. Druhou stranu vyvedl v barvách Aeroflotu, protože právě tohle letadlo krátce po vyrobení létalo i v barvách tehdejší sovětské letecké společnosti.
„Všechno dělám podle původních historických fotografií letadla, odpovídá i označení stroje,“ vysvětluje Karel Tarantík.
Otec se synem vymýšlejí, jak upraví vnitřek stroje
Zvenku už letadlo omládlo, teď čeká otce se synem práce uvnitř stroje. Zatím sami nevědí, kdy se pustí do interiérů. Jestli tam bude jen odpočinková místnost nebo budou návštěvníkům také pouštět záběry, jak Miloš Tarantík letadlo v Olomouci dokázal rozebrat a složitý transport trupu a křídel přes celou republiku.
„Vnitřek tučka je zdevastovaný. V Olomouci fungoval jako noční bar, z původního vybavení nezbylo téměř nic. V baru to ale nejspíš opravdu pořádně žilo. Při vyklízení nepořádku v přední části stroje jsme našli i dámské kalhotky,“ přidává Miloš Tarantík jeden ze střípků.
K zadním dveřím letadla už mají Tarantíkovi vybudované schodiště, ale to je zakončené zamčenými dvířky. „Uvnitř není vůbec nic vidět. Když je horko, jen otevíráme dveře do trupu, aby to větralo,“ vysvětluje Karel Tarantík.
Ještě než loni na podzim jeřáby vyzvedly letoun na betonové podstavce, museli otec se synem přesunout část nashromážděných historických tanků na jiná místa a zbourat i kus plotu jejich neobvyklého muzea. Větší exponát, než je TU-10, už Tarantíkovi pořizovat nemíní. „Nemáme už moc místa a spousty strojů čekají na opravení v depozitáři,“ uvedl Miloš Tarantík.
