Kuna byl obžalován z pomoci k vraždě ve dvou případech, dále pak z obecného ohrožení, podvodu a nedovoleného ozbrojování. Nejprve dostal doživotí, ale odvolací soud mu trest snížil na 25 let. Ve vězení byl od 18. července 1995, kdy byl vzat do vazby, a propuštěn měl být 18. července 2020. Nakonec bránou věznice Mírov prošel už 18. června 2013.
Okresní soud v Šumperku vyhověl jeho žádosti o podmínečné propuštění a uložil mu sedmiletou zkušební lhůtu. Po propuštění má povinnost hlásit se pravidelně probačnímu úředníkovi. „Také se musí podrobit programu psychologického poradenství,“ uvedla předsedkyně soudu Jana Veselá.
Orličtí vrazi Karel Kopáč (zleva), Vladimír Kuna a Petr Chodunský před jednáním Vrchního soudu v Praze. (6. listopadu 1997)
Soudce Lubomír Kozák přihlédl k tomu, že se Kuna ve vězení choval velmi dobře Získal 117 odměn a nikdy nebyl kázeňsky trestán. Příznivě vyzněly pro Kunu i zdravotnické psychologické posudky i poznatky Probační a mediační služby a pro propuštění se vyjádřil i ředitel věznice Mírov.
„Po celou dobu výkonu trestu až do současné doby se odsouzený chová nadstandardně, je velmi dobře hodnocen s ohledem na svůj přístup k výkonu trestu a z jeho chování je patrná snaha po nápravě. Vyřešil si také své rodinné problémy a je předpoklad, že v případě podmíněného propuštění, mohl by žít řádným způsobem,“ stojí v odůvodnění verdiktu.
Vyřešením rodinných problémů míní soudce rozvod v roce 1998, po kterém si Kuna ještě téhož roku našel na inzerát novou známost. Paní A. Ch. si ve vězení vzal a vztah udržují až do současnosti.
Manželka tehdy uvedla, že chce Kunovi „učinit zázemí“. Právě soužití s manželkou, která na svého muže čekala 14 let, bude podle znalců zásadní pro pobyt Kuny na svobodě. Odborníci oceňují, že je Kuna v tomto ohledu kritický, očekává, že společné soužití přinese problémy, které bude třeba překonat.
Podle bývalé sousedky žije pár nyní kdesi u Chomutova. Doma v Rudné u Prahy se od propuštění neobjevil a nekontaktoval ani svou dceru. Žena na Vláďu vzpomíná jako na hodného kluka.
Nechal zabít matku a plánoval stroj na likvidaci mrtvol
Kuna spolu s Ludvíkem Černým a Karlem Kopáčem tvořili jádro skupiny, která je nazývána Orličtí vrazi. Černý, který je stále ve vězení, byl tím, kdo obvykle vraždil. Karel Kopáč byl organizátor a Kuna pomáhal odklízet mrtvoly. To se obvykle dělo ve sklepě jeho domu v Rudné u Prahy, který překřtil na konzervárnu.
Právě Kuna přišel s tím, aby mrtvoly končily v sudech. Černý dodal nápad zalít je louhem, který měl tělo rozleptat tak, že z něj nic nezůstalo. První takto „uklizenou“ obětí byl příležitostný obchodník se zbraněmi Leorent Lipoveci. Nakonec to ale nebylo tak jednoduché, jak si vrazi představovali. Vzhledem k tomu, že byl sud už značně prorezivělý, cestou na Orlík jim málem kvůli probíhajícím chemickým procesům explodoval (více o vraždách zde).
Problémy s odklízením mrtvol posléze vedly Kunu i k úvahám na stroj, který by lidské tělo rychle sprovodil ze světa. Realizovat ho však už nestihl.
Další obětí byla Kunova matka Anna Medková, majitelka sadomasochistického klubu. „Kuna chtěl dědit a nechtěl čekat, až máma zemře přirozenou smrtí,“ objasnil velmi jednoduchý motiv Jan Štoček, který vedl tým vyšetřovatelů (více o jeho vzpomínkách a video z nálezu sudů zde).
Dne 7. února 1992, přesně v den 53. narozenin, explodoval při otevření Anně Medkové v rukou balíček s výbušninou, který vyrobil Karel Kopáč. O pár dnů později žena zraněním, které jí výbuch způsobil, podlehla. Kuna dědictví skutečně získal, polovinu přímo, druhou poté, co nechal vykrást byt svého bratra.
Kuna výrazně změnil osud skupiny, když měl v lednu 1994 nehodu. Z havárie vyvázl, ale jeho kumpán Karel Kopáč skončil na invalidním vozíku. Od té doby se na činnosti skupiny nepodílel. Sám se bál, že ho zabijí. Po odsouzení spáchal Kopáč v roce 2004 sebevraždu.
První sud s obětí vytáhl pátrací tým z Orlíku před 20 lety - v červenci 1995:
