„Do střehu! Vpřed! Píchni ho! Jedna nula,...“ komentuje člen pardubické skupiny Zubři David Zíta zvaný „Hřebýk“ souboj svého kolegy Kamila Hozáka s jedním ze stovek kluků, kteří vyrazili v neděli na Kunětickou horu.
Kamil Hozák, člen šermířského divadla Zubři.
A Kamil Hozák poctivě ve vedru po osm hodin při šermířských soubojích s dětmi prohrával. Pokud ovšem zrovna nepřišel čas jeho představení o pirátech či ukázky nabíjení a střelby z historického „puškového děla“ arkebuzy.
Povoláním Kamila Hozáka je obchodník s chemií, ale o víkendech posbírá svůj arzenál mečů, štítů, sekerek, kordů a šavlí a vyráží do boje. Lépe řečeno simulovat fyzický souboj, vytvářet jeho iluzi.
„V každém z nás je skryta agresivita, kterou si někde vybije, ale při našich představeních je čistě hraná. Na scéně nejsme soupeři, ale partneři, souboje jsou přesně nacvičené, abychom si neublížili,“ říká Kamil Hozák, člen devítičlenné pardubické šermířské skupiny Zubři, která včera účinkovala při akci Hrad řemeslníků na Kunětické hoře.
Nějakému zranění se v jeho oboru asi nikdo nevyhne. Historický šerm se bez rizika neobejde, ale jak šermíř říká, jsou to málokdy zranění sečného či bodného charakteru, to spíš vyhozená kolena či ramena nebo od dlažby potlučené lokty.
„Už polovinu života mávám s nějakým klackem v ruce,“ říká pětatřicetiletý muž, kterému byly vždycky blízké romantické příběhy rytířů i mušketýrů. A i když považuje zacházení se zbraněmi přímo v boji za řeholi, drží ho u této činnosti nádech historie, která k šermu a dalším ukázkám soubojů patří.
Jeho nejoblíbenější epochou jsou antická gladiátorská představení, což je něco v našich krajinách poněkud exotického a moc skupin se jimi nezabývá. Jejich scénické boje jsou spíše show než divadlem, ale šermíři k nim mají velmi blízko. Sám Kamil Hozák rád účinkuje s herci Východočeského divadla Pardubice, kteří Zubry zaškolují do tajů hereckého umění.
„V poslední době jsme na Kunětické hoře dělali s divadelníky Limonádového Joea, kdy jsme hráli kovboje, přecházeli z Trigger Whisky Salonu do Kolaloka baru, kde jsme aranžovali rvačky. S divadlem máme za sebou aspoň patnáct představení, rád vzpomínám třeba na Noc na Karlštejně, Tři mušketýry nebo Čachtickou paní,“ řekl šermíř.
Zubři přispěli k akčnosti mnoha filmů. Hráli třeba v seriálu Tři mušketýři natáčeném BBC či ve filmu Bathory režiséra Juraje Jakubiska. „K nezapomenutelným patří jedno natáčení na Barrandově, kdy na nás pršelo, bylo asi deset stupňů, šermovali jsme celý den na zablácené louce a přitom neustále padali do třiceticentimetrového bahna,“ řekl Kamil Hozák, jehož nejoblíbenější zbraní je dlouhý meč.
Podle něj je v Čechách „přešermováno“, šermířských skupin je opravdu hodně a každá se profiluje jinak. Některá chce přesně rekonstruovat historický šerm a studuje staré spisy, jiným jde hlavně o show.
Zubři si z obou stran berou něco, jejich oblastí je takzvaný scénický boj se snahou umět pobavit malé děti i zaujmout dospělé publikum. Během každého roku se pardubický šermíř vrací domů z desítek bitek a stojí o to, aby něco z jeho umění mohla uplatnit ve svém životě i jeho zatím malá dcera.
„Byl bych rád, aby se věnovala šermu, ne historickému, ale sportovnímu. Moje žena šermovala také, nyní je sportovní střelkyně, takže u nás doma je přezbraňováno,“ dodal Kamil Hozák.
