Za normálních okolností by byli největšími favority i v neděli.
Jenže tentokrát, na trati mezi Vannes a Plumelekem, moc dobře věděli: Dnes prohrajeme. „Jsme totiž realisté a ne nadlidi,“ utrousil Matt White, šéf stáje.
Žádný jiný tým nebyl v úvodním týdnu Tour tak zdecimovaný. Zůstali v šesti mužích proti mnohým týmům s devítihlavými motory.
ZBYLO JICH JEN ŠEST. Týmová kola Oriky připravená ve Vannes.
Simon Gerrans si ve 3. etapě zlomil zápěstí a skončil. Daryl Impey ji dojel se zlomenou klíční kostí, načež vzdal i on. A zlomená ruka vystavila stop Michaelu Albasinimu. „Opouštíte rodinu, dřete celý rok, potom odstartujete do Tour, připletete se do pádu a po pěti dnech je všechno pryč,“ zoufal si.
Aby toho nebylo málo, Michael Matthews jede od minulého pondělí s vlasovou zlomeninou dvou žeber, Simon Yates má kupu naraženin a také tělo Sveina Tufta je velkým modřinovým polem.
Matthews se v noci neustále probouzí, když u něj bolest žeber vyvolává pocit, že se dusí. Dalšího dne ale znovu nasedá na kolo, se zaťatými zuby šlape na chvostu pelotonu, trpí a přežívá. „Občas mám pocit, že mi ta žebra vyskakují ven z těla,“ přiznává.
„Našich šest zbylých válečníků je zase připraveno ke startu,“ hlásil Neil Stephens, sportovní ředitel Oriky, v neděli na startu časovky a vyzbrojil se i červeným šátkem, jaký nosí bojovníci s rozzuřenými býky při slavnostech v ulicích Pamplony. „Dárek od týmu Movistar,“ líčil.
A pak jeho chlapci jeli. Ne o vítězství. O čest. Tak, aby i bolavý Matthews stíhal, aby ho sobecky nezanechali kdesi na silnici samotného. Opět jednou pro ně platilo ono známé francouzské mušketýrské: Jeden za všechny, všichni za jednoho.
Jeli si pro neodvratnou porážku. Mistři časovek skončili beznadějně poslední, přesto nadále nezlomení.
„Morálka týmu je stále vysoká. Musíme se dívat dopředu a ne brečet, co se nám přihodilo,“ řekl Matt White a věřil v horskou sílu svého vrchařského talentu Adama Yatese, která by se v Pyrenejích mohla projevit.
„O volném dni se oklepeme a vrátíme se zase v plné síle. No, spíš... V plné síle minus tři.“
Loni dorazili do cíle Gira dokonce jen ve dvou.
Vlastně jich je pořád ještě spousta.
Časovka očima jezdců:
