Nic pro slabé povahy. Před rokem Chris Froome v etapě, vedoucí přes pavé, padal a se zlomeným zápěstím odstoupil ještě předtím, než peloton dorazil na kostky. Také tentokrát se nejzávažnější pád dne zrodil na asfaltu. A opět v podání Brita.
Alex Dowsett, elitní časovkář Movistaru a bývalý světový rekordman v hodinovce, upadl v zatáčce před druhým úsekem pavé. Přivodil si nejen mimořádně bolestivé zranění lokte, ale i velkou tržnou ránu. Posledních 20 kilometrů etapy jel zcela sám, poslední a zničený. V ambulanci mu ránu sešili šesti stehy. „Ale fotografii nepřiložím, není pro slabě povahy,“ sdělil poté na Twitteru. Je odhodlán jet dál.
Když i Adam Hansen pláče. Australský samorost z Beskyd pokračuje ve své dvanácté Grand Tour v řadě i poté, co si v neděli vykloubil rameno. Že Adam Hansen vydrží všechno? Jen si ho poslechněte: „Někteří lidé říkají, že jsem tvrdý jak hřebíky. Pravdou je, že jsem dneska v jednu chvíli brečel jak dítě. Nemohlo to být horší.“
Utrpení mladého Matthewse. S pochroumanými žebry a krevními podlitinami z hromadného pádu ve 3. etapě dorazil Michael Matthews v pondělí na Mur de Huy až v grupettu a v dost žalostném stavu. Před úterní etapou byl jeho spánek mizerný.
„Pokaždé, když jsem se v noci pohnul, jako by mi vráželi nůž do hrudi. O půlnoci jsem se probral a panikařil, že nemohu dýchat. Bylo to až děsivé,“ popisoval jezdec Oriky. Tým mu na kostky přidělil coby průvodce i ochránce Pietera Weeninga, který se s ním drkocal na konci pole. „Měl jsem pocit, že mi žebra vyskakují ven a zase zaskakují zpět. Opravdu jsem trpěl,“ popisoval Matthews. „Ale Pieter mě neustále udržoval při životě a namotivovaného.“
S následky pondělních zranění nadále bojují ze zbylých sedmi jezdců Oriky také Simon Yates a Michael Albasini. Jen čtyři cyklisté týmu jsou tedy relativně zdrávi. „Potřebujeme dva dny, abychom se aspoň trochu dali do kupy,“ říká šéf stáje Matt White.
L'image du jour / Pic of the day by @jeredgruber #TDF2015 pic.twitter.com/bYmmb4a1Xt
Nenasytný Žralok. Znovu si chtěl sicilský „Žralok“ Vincenzo Nibali na kostkách pochutnat a najet čas na protivníky. „Oproti loňsku jsme nic nezměnili. I já jsem se fyzicky cítil dobře. Jediné, co se změnilo, bylo počasí. V dešti by byly rozdíly větší,“ ujišťoval po etapě.
Stejně jako loni na pavé zaútočil, dokonce třikrát. Ale vysloužil si „jen“ cenu pro největšího bojovníka dne, kterou převzal po Janu Bártovi. „V takovém počasí se nám nemohlo povést zaskočit ostatní tak jako před rokem,“ tvrdil jeho sportovní ředitel Giuseppe Martinelli.
Nibali ocenil svůj tým, díky kterému na každý úsek pavé najížděl v čele. Na tým spoléhá rovněž v nedělní kolektivní časovce. „Nebude jednoduché, abych dohnat ztrátu z druhé etapy. Musím využívat každé příležitosti, která se mi namane.“
V týmové časovce na přípravném závodě Dauphiné prohrála Astana jen s BMC, zato na Sky najela 31 vteřin. Ovšem tehdy nebyli v týmu Sky elitní časovkáři König a Porte.
Froomův největší problém. Nastal 26 kilometrů před cílem při strkanici s Jocopem Guarnierim z Kaťuše, kdy se Brit málem ocitl mimo silnici a na hraně pádu. „Jezdit etapy po kostkách je vždy riskantní,“ okomentoval vzniklou situaci a její krátké video si vystavil na Twitter. „Myslím, že každý z jezdců pro celkovou klasifikaci bude dnes spát lépe,“ chystal se pozdě večer do postele.
Contadorův největší problém. Dostavil se na posledních 25 kilometrech. Zjistil, že mu zadní kolo drhne o brzdy. „Prasknul mi ráfek. Když jsem dojel na poslední tři kilometry, uvažoval jsem o jeho výměně. Ale pak jsem se rozhodl pokračovat a naštěstí to šlo.“ Kostky, na nichž loni nechal tři minuty, zvládl beze ztráty. „A v týmu byla cítit úleva,“ řekl sportovní ředitel Steven De Jongh.
Tony Martin, Chris Froome a Alberto Contador (zleva) ve čtvrté etapě Tour de France
Příběh Vanmarckových defektů. Nebyl to den vítězících klasikářů, řada z nich pomáhala svým lídrům, včetně Van Avarmaeta, Thomase, Sagana či Štybara. Sep Vanmarcke dostal naopak v Lotto Jumbo volnou ruku... ale Belgičana postihl kopec smůly.
„Nevím, co jsem udělal špatně,“ byl zjevně nešťastný. „Nemohu nadávat na materiál, defekty máme všichni. Musí snad být něco se mnou. Cítil jsem se tak dobře, že jsem mohl útočit na každém sektoru. Ale jel jsem radši chytře a vyčkával... a pak se to stalo. Na předposledním úseku první defekt. Dostal jsem se zpátky do skupiny a na posledním úseku zariskoval. Jel jsem mimo kostky po hlíně, abych se probil vpřed - a hned přišel defekt číslo dvě.“
Nebyl sám z klasikářů, kdo tak dopadl. Po defektech ztratili kontakt s čelem závodu i Kristoff z Kaťuše a Boom z Astany.
Když i Froome útočí v etapě po kostkách... Ano, také to se v úterý dělo. „Nechtěl jsem dnes ukázat, jak silný jsem na kostkách. Tento den byl jen o tom, abych se vyvaroval potíží,“ povídal lídr stáje Sky. Přesto se po posledním úseku, kdy se utvořila v čele osmičlenná skupinka, opřel do pedálů. Moc dobře evidoval, že zde nejsou Contador ani Quintana.
„Po 200 kilometrech to bylo o nohách. Po poslední sekci pavé jsem měl vedle sebe Gerainta Thomase, tak jsme si řekli: Proč ne? A zkusil jsem zaútočit.“
Útočit v tu chvíli chtělo také duo BMC Van Avarmaet s Van Garderenem. „Jenže Štybar a další lidé nám nepomohli. Ta skupina měla šanci jedině tehdy, kdyby se všichni její členové do toho opřeli,“ říkal Greg van Avarmaet. Zdeňku Štybarovi v ní však chyběl Tony Martin.
Ne, tohle kolo nechci. Thibaut Pinot má jeden den horší než druhý. Na kostkách píchl a protože auto FdJ bylo v tradiční skrumáži daleko, musel čekat na asistenci. Po chvíli navíc potřeboval měnit kolo podruhé. A auto zase nikde. Zastavil na kraji silnice a zdálo se, že se svým bicyklem mrští jako s diskem. Kolega Matthieu Ladagnous mu nabízel svůj, ale rozčilený Pinot ho odmítl. Přitom Ladagnous je jen o dva centimetry menší, nešlo o zásadní problém. Trestem byly pro Francouze další tři minuty ztráty.
Johan Bruyneel, jenž byl sice po Armstrongových aférách vyobcován z cyklistiky, ale nadále ji příležitostně komentuje na Twitteru, po etapě psal: „Podle toho, co jsem zatím viděl, nejlepším Francouzem na Tour nebude Pinot, Bardet ani Peraud, ale Warren Barguil.“
Díky za to kolo. Šlo o klíčový okamžik 4. etapy. Tony Martin z Etixxu měl na předposledním úseku pavé defekt. V tu chvíli mu obětavě poskytl kolo Matteo Trentin, zatímco Julien Vermote a Michal Golaš dovezli Němce zpět do vedoucí skupiny a Golaš vzápětí na její čelo. Odtud jej potom Zdeněk Štybar vyslal do útoku a následně se pokusil přibrzdit tempo skupiny.
A Martin vítězil i na nikoliv ideálním kole o sedm centimetrů menšího Trentina.
„Možná si spousta lidí myslela, že Matteovo kolo je pro mě svojí velikostí trochu na hraně. A měli pravdu. Bylo. Také nikdo neočekával tak brzký útok před cílem. Ale pro mě to byl ten pravý moment. Našel jsem extra sílu,“ líčil.
Prospěl mu též dokonalý průzkum trasy. Před Tour strávil na trati 4. etapy dva dny. „Projel jsem si 180 kilometrů této etapy, znal jsem každý detail. Věděl jsem, že když přijedu s náskokem na poslední kilometr, který je technický s kostkami a s obtížnou levou zatáčkou, budu mít šanci na vítězství.“
Podívejte se, jak Martinovo vítězství prožíval jeho tým Etixx-Quick Step
Tady vám půjčujeme žlutý dres. Ne, rozhodně nikoho v týmu Sky po čtvrté etapě netížilo, že Chris Froome předal výsostný trikot Tony Martinovi. Takový byl vlastně i plán šéfů Sky. Ať se o něj chvíli stará někdo jiný, pokud možno stáj, neaspirující na titul v Paříži.
„Netíží mě, že jsem ztratil žlutý dres. Je dlouhá cesta do Paříže a ačkoliv Tony Martin je skvělý časovkář, nebude v horách v popředí. Raději vidím trikot na něm, než na některém z mých největších rivalů,“ sdělil Froome a liboval si: „Pro nás je to perfektní situace, chlapci z týmu si aspoň trochu odpočinou.“
I my jsme dnes vyhráli. Nairo Quintana absolvoval na jaře několik semiklasik, přesto se 4. etapy pořádně bál. Napjatý byl i jeho sportovní ředitel Eusebio Unzue. „Mohli bychom dnes ztratit vše,“ připustil před startem etapy. Tím větší úleva a nadšení panovaly v táboře Movistaru večer, když Quintana i Valverde dojeli v čelní 35členné skupině. „Bylo to složité, ale přežil jsem,“ říkal Kolumbijec. A Gorka Izagirre dodával: „Pro nás je tento výsledek jako vítězství.“
Hledá se černý kůň. Kdo by mohl být za „Fantastickou čtyřkou“ favoritů černým koněm této Tour? Zatím volba padá na Tejaye van Garderena z BMC. Američan dosud proplouvá úskalím úvodních dnů bez zaváhání. Dojel 20. v časovce, rychlejší než Fantastická čtyřka. Byl s mohutnou týmovou podporou v čelní skupině na větru druhé etapy. Vydrápal se coby šestý na Mur de Huy. A překonal se ctí také kostky, kde loni ztratil dvě minuty.
Před rokem tvrdil. „Kostky nepatří na Tour.“ Letos říká: „Názor jsem nezměnil. Ale měl jsem skvělou týmovou podporu.“ Greg van Avarmaet, třetí cyklista z Paříž-Roubaix, jej provedl nejtěžšími pasážemi. A ti ostatní... „Vystavěli během dne kolem Tejaye hráz,“ tvrdí sportovní ředitel Jim Ochowicz.
A Tour se valí po Francii dál. Dnes nejspíš s koncovkou v podání sprinterů.
Some stuff for tomorrow ;-) Good night! pic.twitter.com/LnZqeNZR7i
