Ve vlněných uniformách však nejvíc zápolili s horkým počasím. Nakonec polévali vodou z PET lahví sebe i koně.
Kvůli horku dorazilo na Chlum letos méně diváků, odhadem asi dva tisíce. Seděli pod deštníky na rozpáleném svahu nad bitevním polem i ve stínu pod lesem kousek od rozlehlého stanového tábora.
Pořadatelé tentokrát připomněli v bojové ukázce účast saského expedičního sboru pod velením korunního prince Alberta Saského na straně Rakouska.
„Málokdo ví, že spolu s Rakušany bojoval tento saský armádní sbor. Jejich pozice byla na levém rakouském křídle v prostoru Nechanic, Hrádku, Probluzi či Dlouhých Dvorů. Drželi se celkem statečně, ale kvůli tomu, jak tehdy fungovala komunikace, mnozí Rakušané ani nevěděli, že Sasové jsou jejich spojenci. Proto se stávalo, že kvůli hodně podobným uniformám se Sasové dostávali do palby spřátelených rakouských jednotek,“ popisuje ředitel projektu Königgrätz 1866 Radek Balcárek.
„Jejich tristní vystoupení v bitvě u Hradce Králové bylo zakončeno tím, že když ustupovali po prohrané bitvě, dostali se do palby děl z královéhradecké pevnosti. Mnoho Sasů padlo právě při této palbě,“ líčí pořadatel.
Prusové získali výhodu díky jehlovkám
Pruská vojska se na konci června 1866 po několika vítězných bitvách přiblížila k hradecké pevnosti, kde narazili na rakouskou Severní armádu pod velením polního zbrojmistra Ludvíka rytíře von Benedeka. Rozhodující střet se rozhořel ráno 3. července 1866.
Na pozicích se rozestavují rakouští dělostřelci s věrnými replikami děl, z druhé strany údolí už mašírují pruští pěšáci doprovázení jízdou, na konci se vynořují sestry z lazaretu. Místo skutečné kanonády tu vybuchuje pyrotechnika, během bitvy lehne popelem chalupa uprostřed bojové scény a po posledních střetech pěchoty zem pokryje mnoho raněných i mrtvých.
Pořadatelé vysvětlovali, že pruská pěchota získala výhodu v puškách jehlovkách, nabíjených zezadu. Používala je většina pruských pěšáků, zatímco Rakušané a Sasové používali pušky, které dosahovaly čtyřikrát pomalejší intenzity střelby. Tento rozdíl nedohnala ani rakouská dělostřelecká převaha.
Někteří účastníci míří na bitvu už řadu let, ale třeba členové Klubu vojenské historie Gardekorps Praha si to ještě záměrně ztěžují. Ve čtvrtek ráno vyšli ze Dvora Králové nad Labem na třicetikilometrový pochod k bojišti na Chlumu. Napřed si poslali jen stany.
„Šli jsme tak, jak se vojáci přepravovali původně. Měli jsme dva vozy, pět koní a šlo nás asi pětatřicet lidí. Kromě dvou, kteří měli zdravotní problémy, to došli všichni,“ říká místopředseda klubu Pavel Kmoch v pruské brigadýrce o pochodu, na který se vydali už desátým rokem.
Bitva byla kvůli teplu kratší
Osmnáctým rokem také uspořádali pochodňový průvod obcí Chlum, kde uctili padlé vojáky na na pruském hřbitově. Byla to jedna z několika piet, které se odehrály při letošních vzpomínkových slavnostech.
„Dříve před těmi osmnácti lety nechtěl nikdo hrát Prušáky, protože všichni byli ohromní patrioti a víc se jim zamlouvalo Rakousko. Dnes jsme tomu rádi. Vždycky říkám, že každý si vybírá uniformu podle nátury. Kdo má trochu elán a je drsný, dělá Prusko. Ti ostatní dělají - bez urážky - Rakousko. Už tři dny tady sedí v táboře, pijí pivko, dávají si medaile a zpívají Hoch der Kaiser! My tady pochodujeme, v tom je ten rozdíl,“ směje se Pavel Kmoch z klubu, který se zabývá dobovými ukázkami pěti armád už od napoleonského období.
Účastníci bitvy přiznávali, že je letos zmáhalo hlavně velké vedro. „Mně už je pětašedesát a pěkně nás tu honili. Vždyť my chodíme ve vlněných kabátech. Kvůli teplu však byla bitva o něco kratší,“ říká Zdeněk Svoboda, který žije u Kolína a vystupoval za trutnovský veteránský klub v uniformě rakouského myslivce. Bitevní ukázku absolvoval i s originální puškou a bodákem, již používal nějaký voják právě na Chlumu.
Pořadatelé z Gardy města Hradce Králové řídili průběh bitvy pomocí vysílaček z operačního pultu pod ořešáky. S nimi přihlížel herec a režisér Jan Budař, který by chtěl využít záběry z příštího jubilejního ročníku bitvy do nového filmu v česko-slovenské koprodukci. Bude se jmenovat Největší tajemství Leopolda Bumbáce a vznikne podle Budařovy stejnojmenné pohádky.
„Připravujeme filmový dobrodružně romantický příběh v hlavní roli s Ondřejem Vetchým. Bude hrát pruského vojáka, který přežil tuto bitvu a pak se odvíjí jeho příběh. S organizátory jsme během dvou dní navázali budoucí spolupráci. Oni budou partnerem našeho filmu a my budeme partnery jejich akce,“ říká Jan Budař.
V pohádce si zahraje Viktor Preiss, Iva Bittová, Milan Lasica, Petr Nárožný nebo Jaroslav Plesl. Jan Budař k ní napsal písničku a nazpíval ji na Islandu s Markétou Irglovou. Točit by se mohlo příští rok. „Celý příběh je o tom, že jakákoli válka podle mého názoru neměla smysl, nemá smysl a ani mít nebude,“ míní režisér.
Bitva na Chlumu je s 436 tisíci bojujícími druhou největší bitvou na evropském kontinentě, víc vojáků se střetlo už jen v bitvě tří císařů u Lipska, které se zúčastnilo 470 tisíc lidí.
Ve všech bojích padlo 3. července 1866 k osmi tisícovkám vojáků. Dalších skoro 15 tisíc vojáků a důstojníků bylo zraněno a skoro 9 tisíc jich bylo pohřešováno. Rakouské císařství, které bojovalo po boku Saského království, mělo téměř 22 tisíc zajatců.
Prusko-rakouskou válku ukončil až o téměř dva měsíce později Pražský mír, který obě znepřátelené strany podepsaly 23. srpna 1866 na stvrzení vítězství Prusů.
