Cyklistou v Bratislavě: Devín, Staré město i příjemné hospůdky

Slovensko mám rád, ale pro cyklistiku tato země stvořená není, tedy aspoň donedávna nebyla. Situace se však rychle mění a Slováci pochopili, že cykloturistika dokáže s návštěvností jakékoliv země téměř zázraky. Náhoda mě pracovně zavála do Bratislavy, a tak jsem si ji ve volném dni projel na kole.

Půjčení kola

Z mých dřívějších návštěv jsem věděl, že jediná známá půjčovna se nachází na druhé straně Dunaje, patrně je to již Petržalka, a kola tam mají občas vyprodána. V hotelové recepci jsem však zjistil, že dnes je už ve městě výběr, a tak jsem zvolil nejbližší půjčovnu v Panenské ulici. Příjemný mladík mi celkem zdařile vybral kolo, nabídl zdarma helmu, pumpičku, lepení i zámek, vyinkasoval 14 eur a depozit 50 a poté mě už vyslal do terénu. Příjemná zkušenost.

Cesta na Devín

Co je pro Čechy Říp, to je v určitém smyslu pro Slováky Devín, jen si to musíte umocnit minimálně na třetí. Poměrně religiózní místní obyvatelstvo považuje zdejší působivou zříceninu za posvátnou a nejednou jsem byl svědkem, jak se vzájemně zkouší z historie, kdo toho o Devínu, Cyrilu nebo Metodějovi zná víc.

Na kole jsem na Devín nikdy nejel, ale pamatoval jsem si, že cesta tam vede. Tak jsem se vydal proti směru Dunaje na svém turistickém kole a nechal se unášet pohledem na Dunaj. To je absolutně jiná kategorie veletoku: řeka je mohutná, široká, ale zároveň neuvěřitelně prudká. I ze břehu vzbuzuje respekt a pokusit se ji přeplavat by napadlo asi jen šílence. Člověku se ani nechce věřit, kterak lodě zdolávají její proud na cestě do Vídně či možná ještě dále.

Devínská cesta

Bohužel cyklostezka po pár kilometrech končí, a cyklista se tak musí vydat po normální silnici zvané Devínská cesta, kde jezdí auta. Přestože jsou řidiči ohleduplní a nezaznamenal jsem jediné zatroubení, přece jen je to oboustranně nepříjemná situace. Po dalších kilometrech se nakonec přece jen vracíme k cyklostezce, ale to už jsme jen pár set metrů před Devínem.

Zřícenina je to vpravdě impozantní a vzbuzuje atmosféru, která se s poněkud „sterilním“ Bratislavským hradem nedá srovnat. Přestože je všední den, turistů je docela dost, ale můj nápad, že bych se zpátky vrátil lodí, vzal za své. Byl jsem tu totiž ještě mimo sezonu a musel bych čekat přes dvě hodiny.

Poněkud vyjevený asijský turista se mě s vážnou tváří zeptal, jestli je možné vyjet nahoru k hradu autem, a když jsem mu odpověděl, že v žádném případě, byl z toho skleslý. Ale cesta nahoru není nijak náročná a zvládnou ji i důchodci, kteří jsou pak nejčastějšími účastníky znalostních přestřelek konajících se zpravidla u hradní studny.

Soutok Dunaje a Moravy u Devína

Vajnorské jezero

Oblíbenou destinací v hezkých dnech je pro Bratislavany Vajnorské jezero, kam směřovala moje další trasa. Ostrý protivítr mi trochu znepříjemnil cestu z Devína, ale nakonec jsem se zpět dostal a poněkud intuitivně vyrazil směrem na Vajnory.

Cesta městem je pro cyklistu opravdu utrpení. Po pravé straně je pruh pro autobus, kam nesmí, a člověk tak balancuje na úzkém proužku mezi dvěma proudy vozidel, kteří pro cyklisty pochopení pochopitelně nemají. Řidiči nejsou agresivní, ani netroubí, ale cyklista v takovém provozu skutečně nemá co pohledávat. Dopravní proud vás ovšem hrne s sebou, takže jsem se do sídliště Vajnory nakonec přece jen dostal.

Jezero, nebo snad spíše rybník je celkem hezký a Bratislavanů se na jeho březích sešlo v tomto krásném počasí opravdu hodně, ale radši bych ho na cyklistickém putování Bratislavou nedoporučoval, zdraví je přednější.

Ve Vajnorech narazíte na jezera.

Nádherný stojan na kola před magistrátem

Směrem k Dunaji

Na zpáteční cestě se snažím vyhledat optimální cestu k Dunaji a to se mi nakonec i podaří. K mému překvapení už zbořili starý most přes Dunaj, ale břeh řeky je stále živější. Přímo připomíná přímořskou riviéru: jedna restaurace střídá druhou, mladí lidé polehávají na trávníku, tu a tam se honí slušně vychovaní psi a do toho všeho slunce praží na zběsile tekoucí řeku. Hezké.

Moderní stavby a architektura jsou příjemné a zapadají do kontextu této části Bratislavy, stejně jako budova Slovenského národního divadla. Nadživotní socha M. R. Štefánika v kombinéze francouzských pilotů z první světové války vám pak připomene, že čím víc na východ, tím větší sochy.

Tady máte na vybranou. Jedna možnost je dát se po proudu řeky, a spatřit tak monstrózní vodní dílo Gabčíkovo - Nagymaros, které málem stálo na počátku slovensko-maďarské války, nebo se vydat do historického centra Bratislavy. Vzhledem k hodně silnému větru a pokročilé hodině jsem nakonec zvolil druhou možnost, takže tento směr mě ještě v budoucnu čeká. Cesta to bude určitě příjemná, jezdí na ní i hodně in-line bruslařů, což dává záruku rovinatého terénu.

Slovenské národní divadlo na Hviezdoslavově náměstí.

Bratislavský hrad ve dne

Staré město

Historický střed Bratislavy není nijak velký, ale opravdu hezký a na rozdíl třeba od Prahy má i velký kus autenticity. Lidé, kteří zde obědvají, potkávají se či popíjejí, jsou očividně místní, zde bydlící. Bohužel už nebyl čas navštívit unikátní výtvarnou výstavu s názvem Alkohol ve službách múzy (či nějak podobně), která přináší svědectví o vlivu s největší pravděpodobností borovičky na slovenskou výtvarnou scénu.

Ocitáme se už na pěší zóně, ale kola jsou zde patrně respektovaná, protože si na cyklisty nikdo nestěžuje ani je neomezuje. Podzemní garáže obchodního řetězce dávají vzpomenout na budovanou, leč nikdy nedobudovanou první zastávku zdejšího metra, které nikdy nevyjelo. S trochou sarkasmu by se dala pojmenovat Cimrmanova, ale nevím, jestli ho tady dostatečně znají.

Pohled na historickou budovu Slovenského národního divadla je však mnohem příjemnější, stejně jako posezení ve vyhlášeném bratislavském podniku Verne (původně studentská kavárna byla pojmenována po slavném francouzském spisovateli, jehož však současní školáci už asi neznají). Ceny jsou celkem příjemné, jídlo dobré a podnik má skvělou atmosféru, které však v určité chvíli příliš nepřidala nezvaná cikánská pseudocimbálovka hrající staré dobré ruské hity typu Ja děngi propil v báre.

Kavárna Verne pojmenovaná po francouzském spisovateli nese přízvisko studentská, asi kvůli příjemným cenám oproti sousedům.

Zahrádek je zde nepřeberné množství.

Bratislavský hrad

Cesta na Bratislavský hrad možná je, ale moc ji nedoporučuji, protože jak jsem už zmínil, je to všechno jakési sterilní, včetně restaurací. Výhled zase nijak bůhvíjaký není, jak ostatně pravil jeden z místních: Co byste taky chtěl tímto směrem vidět, vždyť jsou tam jen Madaři a kukuřice.

V těsném sousedství je pak možné spatřit Slovenský parlament, příšerné betonové monstrum. Vzpomínám si, že jsem zde jednou navštívil Shakespearovské divadelní léto. Chytat tohoto titána dramatu ve slovenštině a v hypermoderním pojetí bylo nad mé síly, zvlášť když každých deset minut přeletělo nad našimi hlavami letadlo a my mohli jen odezírat. Sedět v plastové židli jsme nakonec vydrželi do přestávky, a to nebyl špatný výkon.

Podhradí a noční Bratislava

Jiná věc je podhradí. Příjemné studentské hospůdky jsou plné mladých Bratislavanů, často se v nich hraje a večer tady strávený nelze v žádném případě považovat za ztracený. Mě však už tlačí čas, protože musím ještě odevzdat kolo.

Cestou z půjčovny ještě jednou zahýbám do Starého města a vychutnávám si skvělou atmosféru Bratislavy. Zahradní restaurace jsou plné, v hovorech převažuje slovenština, čas od času střižená angličtinou. Blízkost imperiálního Ruska tak připomínají jen všudypřítomné plakáty slovenského rappera Rytmuse, který svůj další koncert Noč pobědy oznamuje v azbuce. Raději nečtu dále, budou-li hosty Darinka Rolincová či Alexandrovci.

Můž se hodit

Ubytování

  • Bratislava nabízí velké množství hostelů, hotelů i penzionů, takže si vybere téměř každý. Já jsem se tentokrát ubytoval ve Filmhotelu, který se mi osvědčil. Cena za pokoj Marlon Brando je asi 60 eur, ale hotel je přímo ve Starém městě, takže cena je slušná.
  • Ze svých předchozích zkušeností bych ještě doporučil hotel U Michalskej brány, který je opravdu skvělý, leč pro tento termín mi nabídl jedno lůžko za hůře akceptovatelných 2 700 korun.

Stravování
Podle dostupných informací Bratislava asi zatím nebude místem pro setkávání gurmánů, leč normálnímu návštěvníkovi dokáže servis poskytnout. Ceny nejsou příliš nízké, na druhou stranu ani přemrštěné. Kromě již zmiňovaného podniku Verne mohu doporučit vegetariánskou restauraci na hlavním korze, kde jsem ochutnal vynikající karfiolovou polévku a domácí těstoviny s pestem s rajčaty, které chutnaly jako doma vypěstované. Ceny jsou obvykle okolo pěti, šesti eur.

Doprava do Bratislavy
Tady mohu doporučit vlak, protože cesta z Prahy trvá čtyři hodiny a osm minut. Parkování v Bratislavě je navíc celkem problém, tudíž vlak (případně i autobus) je dobrá volba.

Autoři:
  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků

25. března 2024

Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?

22. března 2024

Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...

Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu

25. března 2024

Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Na palubě české La Grace: Vlny tu kradou jídlo a medúzy ucpávají kohoutky

26. března 2024

Dnes brzy ráno odstartoval ve Francii největší námořní festival ve Středozemním moři. Letos má i...

OBRAZEM: Nejdivnější armáda světa. Tisíce mužů chrání posmrtný klid císaře

29. března 2024

Až osm tisíc bojovníků bylo zrozeno z hlíny, podobně jako golem, aby chránili posmrtný klid jednoho...

Český výletník: Říkali mi, že v Kolíně nic není. Tak jsem tam vyrazil

29. března 2024

Všichni si myslí, že ho znají, protože přes něj jezdí každý někam vlakem. Ale doopravdy ho zná...

Děravé království v údolí Loiry. Nejen zámky, ohromí skalními domy i koktejly

28. března 2024

Premium V některých se pěstují houby, v jiných zpracovávají jablka, v dalších farmáři chovají bource...

Sedadlo v třinácté řadě v letadlech nehledejte. Chybí tu i další čísla

28. března 2024

Třináctka má v Evropě pověst smolného čísla. Pokud se vám ale podařilo zasednout v letadle na...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...