Vlastně jde o prequel čili příběh předcházející již známým událostem, kdy armáda žluťásků potkala hrdinu série Já, padouch. Vcelku běžný způsob nastavování hitů má však v případě animované řady tu výhodu, že mimoně posílá v čase zpět do nejvděčnějších dob i míst. Historka sama neoslní, zato retro ji zdobí náramně.
Stačí zmínit dva prvky: mimoni se v New Yorku připletou do demonstrace hippies za „Lásku, ne válku“ a v Londýně vylézají z kanálu na Abbey Road právě ve chvíli, kdy tu přes příznačnou zebru kráčejí sami slavní – však víte.
Vůbec průlet historií, jímž Mimoni začínají, patří ke klíčovým lahůdkám animované hostiny. Stvoření, která slouží zlosynům všeho druhu natolik oddaně, že je ve svatém nadšení leckdy sama odrovnají, odzpívají znělku studia Universal, batolí se jako kuřata kolem T-rexe, poradí v boji s medvědem pračlověku, postaví na hlavu faraonovu pyramidu, slouží upíru Draculovi i císaři Napoleonovi – to vše v podobě kratičkých grotesek s černým humorem. A když se z mrazivého exilu vypraví tříčlenné poselstvo s plyšovým medvídkem v ranečku vyhledat nového pána, vstoupí do barvitých let šedesátých, jejichž hudební motivy se proměňují v půvabná, takřka muzikálová čísla.
Stará dobrá Anglie
Z povahy postaviček včetně jejich nesrozumitelného jazyka, s nímž si český dabing mile pohrává včetně pohádky na „dobrzlou“ noc, však plyne, že jsou zábavnější než lidé. Po pravdě film ožívá, kdykoli nasadí mimoňské sólo – třeba v převleku za dámu se sklápěcími ňadry; naopak lehce uvadá, jakmile mužíčky děj odsouvá do pozadí.
Se zápletkou se scenárista Brian Lynch nepáral, jen z tradičního zločince lačného světové nadvlády učinil ženu. Ale díky tomu, že jí jde o korunu Alžběty II., dostali režiséři Kyle Balda a Pierre Coffin k dispozici hlavní radovánky podívané, totiž reálie staré dobré Anglie. Vinou se od artušovské legendy o meči v kameni přes královskou gardu převlečenou do žluté až po exkrálovnu „Bětku“ veselící se v pivnici. Nemluvě o Toweru s mučírnou, ve které skřítci řádí jako na matějské.
Samozřejmě britské odkazy těší dospělé, kdežto místy až humpolácky akční složka Mimoňů má zabavit děti. Zvláště ve finále se výbušné efekty, honičky zrůdiček, raketové létání a godzillovské dupání přemnoží natolik zbytečně, až se člověk usnese, že 65 procent v celkovém hodnocení by mělo Mimoňům bohatě stačit. Jenže pak se nejmenší z nich dojatě rozchází se svým krysím mazlíčkem za zvuků Valčíku na rozloučenou – a pět procent se zase přisype. Právě za ty drobnosti, které do standardní pohádky vnášejí závany něžného vtipu.
