Připomeňme si nejprve, co je obsahem návrhů, předložených vládou Bohuslava Sobotky. Především - nejde o nějaký nový zákon, ale „pouze“ o novely dvou existujících zákonů.
Za prvé je to změna zákona o daních z příjmů a pak také menší úprava paragrafu 227 trestního zákoníku. Smysl navrhovaných změn je dát finanční správě možnost srovnávat výši majetku a příjmů fyzických osob. Pokud by rozdíl mezi hodnotou majetku (resp. spotřeby) poplatníka a jeho deklarovanými příjmy převýšil sedm milionů korun, správce daně by ho mohl vyzvat k prokázání vzniku a původu příjmů. V případě, že poplatník své příjmy neprokáže, nebo pokud finanční správa nahlédne, že majetek poplatníka přesahuje hodnotu deset milionů korun, pak jej může vyzvat k podání prohlášení o majetku (text návrhu najdete zde). A konečně, pokud fyzická osoba uspokojivě nevysvětlí původ svého majetku, úřad přikročí k vyměření daně, případně penále.
Vladimír VotápekAnalytik mezinárodních vztahů a bývalý generální konzul ČR v Ruské federaci. Je pravidelným hostem v elektronických médiích, kde komentuje především vývoj v prostoru bývalého Sovětského svazu. |
Otázkou ale zůstává, odkud se finanční správa dozví o velikosti majetku té které osoby. A to u některých komentátorů a poslanců vyvolává obavy z udavačství, případně z vyřizování osobních účtů, jak řekl například místopředseda Sněmovny Petr Gazdík.
To asi nelze vyloučit. Možná, že nějaký soused, nebo obchodní partner, využije této příležitosti, aby si prostřednictvím úřadů zchladil žáhu. Ostatně už dnes platí, že zhrzené milenky a rozvedené manželky jsou nejlepšími přáteli finanční správy. Třeba takový bývalý ministr Kocourek by mohl vyprávět o „odkloněných“ milionech…
Toto potenciální, a doufejme, že nepodstatné, omezení práv, nebo spíše komfortu bohatých, bude ale vykoupeno zásadní možností donutit podezřelé osoby, aby musely prokázat původ svého majetku. Je to velmi opatrné opatření, které samo o sobě mnoho nezmůže, ale je to určitě krok správným směrem. Naše země je tak prorostlá korupcí a úplatkářstvím, že každé opatření, které korupčníkům a jejich spojencům znesnadní život a především další okrádání státu, společníků a nás všech, je více než vítáno.
Něco je lepší, než nic
Upřímně řečeno, spíš by bylo možné kritizovat zákon pro přílišnou opatrnost, či měkkost. Prezident Zeman ve své řeči ve Sněmovně varoval před tím, aby změny zákonů nevytvořily situaci, kdy by byla minulá porušení zákona vyloučena z přezkoumávání a v praxi by se udělala jen jakási „tlustá čára“ za minulostí, s tím, že krást se nemá až od data vstoupení změn v platnost. Tím by se vlastně dosavadní nelegální příjmy legalizovaly. Vedle amnestie prezidenta Václava Klause by to byl druhý silný signál toho, že politická reprezentace chce zapomenout na minulá porušování zákona.
Je také otázkou, proč se vláda vlastně shodla na částkách sedm, respektive deset milionů korun. Při současné úpravě je možné se obávat, že zkoumaný jedinec se z mnoha problémů vylže prostě odvoláním na strýčka Vika a další pohádkové osoby, které mu poskytly větší nebo menší půjčky…
Nicméně, v životě i v politice platí, že něco je lepší než nic. Pokud se Sněmovna po tolika letech shodne na alespoň nějaké právní úpravě postihující korupčníky, kterým se nechce přiznávat své příjmy, bude to jen dobře. Optimista se může domnívat, že další zpřesňování zákonů už snad bude snazší, než přijetí projednávaného textu. I když, kdo ví...?
Kritika z levé i pravé strany
Soudě z reakcí poslanců na vystoupení prezidenta Zemana se nezdá, že by naši volení zástupci hořeli touhou bojovat proti korupci a ukrývání příjmů. Protože to byla vládní předloha, v diskusi vystupovali kriticky především opoziční poslanci. Dlužno podotknout, že jejich příspěvky se spíše než na meritum věci zaměřovaly na zástupné problémy. To, že hradní kancléř Vratislav Mynář dlouho neodevzdával majetkové přiznání, přesto, že mu to ukládal zákon, je jistě ostudné. Stejně tak je výsměchem to, co nakonec poslancům ve středu ukázal (více zde).
Ale nechápu, proč by to měl být důvod odmítat projednávaný návrh, nebo bagatelizovat prezidentské výzvy k jeho zpřísnění, jak zaznělo z řad TOP 09. Zástupce ODS, bývalý ministr spravedlnosti Blažek, se zase rozhořčil nad prezidentovými slovy o tom, že se korupce nevyhnula ani soudům a poukazoval na skutečnost, že soudce jmenuje právě hlava státu. Doufejme jenom, že různým poslancům a poslankyním jejich rozhořčení nezabrání, aby hlasovali pro vládní návrh a že ho neodsoudí k pomalé smrti v nekonečném kolotoči poslaneckých připomínek a změn.
Budiž zaznamenáno, že ani reakce vládních poslanců nebyla nijak zapálená. Třeba pan poslanec Chvojka, místopředseda poslaneckého klubu ČSSD, považuje zákon hlavně za symbolický krok, a rozhodně se nedomnívá, že by se začali masivně odhalovat korupčníci a zloději. Pan poslanec si totiž nemyslí, že by naše země byla takovými lidmi prolezlá.
Vraťme se ale k přijetí prezidenta ve Sněmovně. Byl sice uvítán jejím předsedou, ale pak už ho nechali jenom sedět na chodbě a následně odříkat projev v plénu. Skoro to vypadalo, jako by on, nebo jeho projev, nebyl Sněmovnou vítán. Možná, že Miloš Zeman dnes sklízí to, co ve vztahu k sociální demokracii a politickým stranám obecně již dlouhou dobu zasíval.
V souvislosti s projednávanými změnami to ale také může vypadat, že přijetí umírněných legislativních změn je pro poslance něco jako nechtěné dítě. Když už ten boj s korupcí měli všichni ve volebním programu a navíc se k němu vláda zavázala i ve svém programovém prohlášení, budou muset nějaký zákon přijmout. Ale velkou radost jim to nedělá.
Proslov Miloše Zemana k poslancům z 19. června 2015:
19. června 2015 |
