„Je to dárek k devadesátému výročí existence Domu kultury Sokolov,“ prozradil ještě před tím, než noční nebe nad Sokolovem rozzářily stovky bengálských ohňů. Ale připravit takový dárek není jen tak. Práce na jednom ohňostroji se neměří hodinami, ale spíš dny či týdny. A za osm minut je po všem.
„Ten nepoměr je značný,“ pousmál se Kincl. „Nejdřív je zapotřebí nastříhat muziku. To trvá dva až tři dny. Pak musíme napsat scénář, což zabere dva dny. Na samotnou přípravu pak máme další tři dny. No a tady jsme od rána. Takže ještě 16 hodin před samotným ohňostrojem,“ vypočítal časovou náročnost přípravy ohňostroje.
Co musí člověk mít, aby se také mohl stát ohňostrůjcem? „Především zkoušky. A pak to nesmí mít jako zaměstnání, ale jako koníček,“ odpověděl Kincl. Ohňostroje jsou jeho živobytím už od roku 1990. „Vlastně jsem s nimi začal ještě dřív na vojně. Ale to bylo s jinou technikou,“ naznačil.
Spočítat, kolik ohňostrojů za čtvrtstoletí odpálil, je těžké. Dobře si ale pamatuje na ten nejdražší. Stál 350 tisíc korun. „Jen pro představu: tolik stojí všechny čtyři sokolovské dohromady,“ uvedl Kincl.
V Sokolově si ale letos nezasoutěžil. Jeho narozeninová performance totiž byla nesoutěžní. A zbylé týmy? Ty se rozhodly bojovat o přízeň diváků různě. Češi vsadili na hudbu kapely Queen, Poláci zase na Piráty z Karibiku. A na pořádnou ráži.
„Tohle má průměr 125 milimetrů,“ představil nejtěžší kalibr večera Polák Grzegorz Rytel-Kuc. Podobnou ráži nacpával do odpalovacího zařízení na vedlejším stanovišti i jeho německý kolega Pedro Olberg. Ani jeden ovšem na dlouhé povídání neměl čas. Ten, který zbýval do začátku ohňostrojového klání, se totiž rapidně krátil.
„Nejdůležitější části ohňostroje zálohujeme“
„Grzegorze znám, jezdí k nám do Plzně na soutěž. Pálí už 30 let,“ představuje spěchajícího Poláka Kincl. „A vlastně se tak trochu známe všichni. Vždyť všichni děláme stejnou práci. Ohnivé divadlo s hudbou,“ doplňuje.
Právě to, že je divadlo ohnivé, ale může být pastí. Co když je zhatí třeba počasí? „Nesmí! V ohňostroji nesmí být prodleva, jinak ztratí kouzlo. Proto také nejdůležitější části ohňostroje zálohujeme. V praxi to znamená, že s sebou vozíme o třetinu víc pyrotechniky, než potřebujeme. A navíc: všechna odpalovací zařízení se snažíme co možná nejvíce chránit před nepřízní počasí,“ naznačil Kincl s pohledem upřeným na igelitem omotané roury různých průměrů. „Nejhorší je, že si to nikdy nemůžeme vyzkoušet. Jedeme prostě na první dobrou,“ dodal.
O tom, kdo onu „první dobrou“ zvládl nejlépe, v Sokolově tradičně svými hlasy rozhodují diváci. A to doslova. Decibelometr totiž zaznamenal sílu potlesku po každém ze tří soutěžních ohňostrojů. A nejvíce si lidé zakřičeli u toho českého. První cenu si tedy odvezl Petr Hajšman se svými pomocníky.
