Zní to neskutečně, ale je to pravda - fotbalisté Srbska ve finále světového šampionátu do 20 let porazili v novozélandském Aucklandu Brazílii. Jsou to hrdinové, ti naši Orlíci! Takhle oznámila vítězství mladých srbských fotbalistů internetová verze bělehradského bulvárního deníku Blic, ale nezůstalo jen při tom.
„Byť v prodloužení, svěřenci trenéra Veljka Paunoviče moudrou a taktickou hrou udolali Brazilce, pětinásobné světové šampiony. A nejen to - po celou dobu mistrovství světa přiváděli náš národ k šílenství, vrátili mu víru ve fotbal a ukázali, jak se bojuje v reprezentačním dresu,“ připomněl list současné nevalné výsledky dospělé srbské reprezentace, kteří jsou v zemi známi jako Orlové.
„Finále proti Brazílii, to byla lahůdka. A také obrovská šance zopakovat úspěch z mistrovství světa stejné kategorie v Chile 1987. Postarala se o něj slavná generace hráčů, jež se tehdy vyšplhala na střechu světa,“ nechal Blic vzpomenout na zlaté medaile tehdejšího jugoslávského týmu, byť jeho největšími hvězdami byli nesrbští fotbalisté Šuker, Jarni, Prosinečki, Boban (všichni Chorvatsko), anebo Mijatovič (Černá Hora).
„Atmosféra v zemi je taková, že už se nevzpomíná na Chilany - teď jsou hvězdami hrdinové z Nového Zélandu,“ popsal žurnalista Novak.
Pozornému divákovi u televizního přenosu neuniklo, že Veljko Paunovič, trenér současné srbské „dvacítky“, po finálovém vítězství nad Brazílií zvedl pohled i ruce k nebi.
Trenér věnoval úspěch zesnulému otci
„To proto, že jeho otec Blagoje Paunovič, někdejší stoper Partizanu Bělehrad a jugoslávské reprezentace, která ve finále mistrovství Evropy 1968 prohrála v opakovaném zápase s domácí Itálií, v prosinci zemřel. Paunovič tak věnoval nynější triumf srbského týmu, který byl nesporně i jeho úspěchem, svému tátovi,“ vysvětlil pro iDNES.cz Novak.
Podle sportovního deníku Sportski žurnal celá země vstala v sedm ráno, jen aby nikomu neunikla byť jen minuta finálového souboje s týmem Brazílie. „A potom se v ulicích takřka všech měst a vesnic sešly spousty lidí, aby zlatý úspěch oslavily společně. Mnozí z nich měli státní vlajky a na sobě dresy reprezentace; nadšeně přitom skandovali Srbija, Srbija,“ informoval list.
„Všichni se chceme radovat co nejdéle - takových příležitostí v době, kdy se Západ obrátil proti nám, mnoho nemáme,“ citoval Sportski žurnal jednoho z bělehradských fanoušků.
A že v ulicích měst byla slyšet střelba? „U nás se střílí pokaždé, když se něco oslavuje. Ať už jde o úspěch basketbalistů, vodních pólistů nebo fotbalistů,“ přiblížil Vladimir Novak.
