Vaculík byl jednou z hlavních postav disentu a autorem manifestu 2 000 slov, napsal také pro novodobou českou literaturu klíčové prózy jako Sekyra a Český snář. Proto do malého městečka u slovenských hranic dorazila řada známých spisovatelů, mezi jinými Pavel Kohout, Antonín Bajaja či Ivan Klíma. Nechyběl ani scénárista a režisér Břetislav Rychlík, který s Vaculíkem natočil dokument Valašský snář.
„Byl to můj nejbližší kamarád,“ řekl Klíma, který se znal s Vaculíkem od roku 1956 a patřil spolu s ním k aktivním členům disentu. „Když byla možnost, snažili jsme něco podniknout. Vaculík samozřejmě překročil všechny míry, když na slavném čtvrtém sjezdu spisovatelů měl ten paličský projev. Vyhnal delegaci KSČ z jejich sedadel. Řekl vždy na rovinu, co si myslí. Většina z nás volila diplomatický způsob, aby to bylo ještě snesitelné, on na to nedbal,“ zavzpomínal Klíma na Vaculíka-disidenta.
„Nejhlavnější vzpomínkou je dar přátelství, kterým mě obdařil. Bylo to chlapské kamarádství. Charakterizovala to Ludvíkova věta: Sčuchli jsme se jak dva psi,“ řekl Rychlík.
Pohřeb se odehrál podle Vaculíkových „not“. Nepřál si velké proslovy a okázalou pompu. „Až umřu, ať je to jenom oznámeno. Žádné veřejné orace si nepřeju,“ napsal ve svém Posledním slově.
Do smuteční síně přinesli jeho rakev i jeho tři synové Martin, Ondřej a Jan. Lidé v tichosti postáli nebo poseděli před rakví asi hodinu. Dovnitř padalo přes prosklené stěny ostré sluneční světlo. Ozařovalo i Vaculíkovu fotografii a smuteční věnce, které sem poslal i prezident Miloš Zeman, Národní divadlo, Památník národního písemnictví či Lidové noviny, do kterých psával pravidelně fejetony.
Před smrtí se často modlil
Pak se rakev s průvodem přesunula do kostela, který se celý zaplnil. Přišli i místní lidé. Mši odsloužil zdejší farář i kněz Jaroslav Vinklárek, kterého si Vaculík přál. Byl u Vaculíka nedlouho před jeho smrtí.
„Byl na konci, už ani nejedl. Zeptal jsem se ho, jestli lituje všech svých hříchů ve jménu lásky k bohu. Odpověděl, že ano, to stačilo,“ hovořil do ticha kněz Vinklárek.
Vaculík vedl za svého života dva paralelní vztahy, když opustil svoji ženu Marii a žil se spisovatelkou Lenkou Procházkovou. Kolik dalších milostných pletek měl, věděl jen on. Na to kněz narážel. A ocitoval i z dopisu Vaculíkovy manželky Marie, která na pohřeb kvůli zdravotním potížím nepřijela. „Tížilo ho, že mi ublížil. Když byl nemocný, často se modlil,“ napsala.
Z kostela provázelo Vaculíkovu rakev na pět set lidí na hřbitov, do jeho horní části, kde si přál spočinout. „Paní učitelka Svatoňová nám drží místo v hrobě č. 55. Je to pěkné místo, odkud je pěkný výhled, zvláště když se trochu vysedne,“ uvedl v Posledním slově Vaculík.
U hrobu mu zazpívali Mužáci a Horňáci lidové písničky, které miloval.
