Bořek Dočkal dal v současné kvalifikaci čtvrtý gól, poprvé však jeho trefa neznamenala vítězství.
„Radost z gólu mám, to jo. Třeba jich za národní mužstvo už moc nedám. Ale z výsledku radost samozřejmě mít nemůžu,“ říkal sparťanský záložník krátce po utkání do kamery České televize.
Loni v září povedená rána levačkou do tyče, od níž šel míč do sítě - gól proti Nizozemsku. Pak v říjnu další střela levačkou a trefa v Turecku. Vzápětí přízemní rána na umělé trávě v Kazachstánu. Všechny Dočkalovy góly pomohly k výhrám, ta na Islandu ne.
Byla výstavní. Po průniku Pilaře převzal míč útočník Necid zády k bráně, přistrčil ho Dočkalovi, který pálil z 18 metrů z voleje.
„Akci jsme dobře sehráli, Tomáš Necid mi to sklepl. Neměl jsem zrovna ideální pozici a kdybych si míč připravoval, asi by z toho nic nebylo. Tak jsem to zkusil z první,“ líčil Dočkal.
Běžela 55. minuta a Češi vedli. Jenže ne dlouho. O pět minut později Gunnarsson vyrovnal v 76. Sigthórsson dal vítězný gól Islanďanů. Domácí totiž po Dočkalově brance Čechy hodně zatlačili.
„Paradoxně nám gól spíš ublížil než pomohl. Hráli jsme pasivně, přitom, do té doby jsme zápas kontrolovali,“ říkal Dočkal. „Zalezli jsme hodně hluboko, jim přibývaly standardky a my pak jednu dohrávanou nepohlídali. A druhý gól? Ten jsme si dali skoro sami.“
Islandu se tak povedla odveta za loňskou porážku v Plzni, tam také vedli hosté a domácí zápas otočili. V Reykjavíku měl duel podobný průběh.
„Po našem gólu oni museli hru změnit, ale myslím si, že jsme jim do tlaku pomohli i my. Před zápasem jsme si říkali, že ani remíza by nebyla špatná. A když už jsme vedli, minimálně k bodu jsme zápas dovést měli.“
