Původně projekt vznikal v tandemu Jana Svěráka a Alice Nellis. Nakonec z jejich spolupráce sešlo, Svěrák loni dobyl kina svou pohádkou Tři bratři a Nellis nyní může navázat vlastním sólem v podobě Sedmera krkavců.
Oba filmy spojuje vcelku tradiční rámec plus bonusy navíc. Tři bratři měli k dobru až nonsensovou hravost písniček, Sedmero krkavců zase střední část, kdy hrdinka vyrábějící kopřivové košile pro zakleté bratry nesmí promluvit.
Pasáže beze slov představují nádherný návrat k podstatě filmu a pole neorané pro Marthu Issovou v roli dívky, jíž říkají „hubatá, i když pusu neotevře“. Navíc Nellis postavila proti němé koktavého, což je přesně nápad, který zasvítí.
V úvodu sice ruší mnohomluvnost úvah o pravdivosti slov, v závěru zas opakované vysvětlivky, myslící zjevně na malé diváky. Ale jako pohádková podívaná pro velké plátno má Sedmero krkavců spád, prostor, náladu i triky na úrovni.
