1. Divácký rekord
741 690. Na této hodnotě se zastavilo počítadlo nového rekordu v návštěvnosti, po roční pauze si jej čeští pořadatelé vzali z Běloruska zpět. Vzhledem ke kapacitám hokejových arén jinde ve světě se dá předpokládat, že divácký rekord Česku vydrží dlouho. Navíc letos je podpořený perfektní organizací a milým přístupem. Pokud se vůbec vyskytl nějaký problém, rychle se vyřešil.
„Na každé tiskovce si trenéři pochvalovali atmosféru. To jsem nikdy nezažil,“ žasl trenér Vladimír Růžička. Téměř všichni účastníci byli maximálně spokojení. Šéf českého hokeje Tomáš Král prohlásil, že právě skončené mistrovství bylo nejlepší v historii.
2. Bob a Bobek
„K úspěchu přispěli i ti králící Bob a Bobek,“ dodal Král svým typickým západočeským přízvukem. Ano, také oficiální maskoti šampionátu mají svůj podíl na rekordním MS. Postavy z Večerníčku dokázaly strhnout diváky často víc než hokej samotný. Lidé se v hledišti s králíky z klobouku fotili, dívky je tahaly za uši, líbaly na tvář a Kanaďané v kostýmech za odměnu zběsile skotačili.
Povedený byl také zahajovací ceremoniál, kde měli Bob a Bobek hlavní roli. Objevil se rovněž kouzelník Pokuston. Vtipné byly také animace při vyloučení či televizní upoutávky se známým hlasem Josefa Dvořáka. Na dračku šli plyšoví králíci rovněž v obchodech se suvenýry.
3. Jágrův šampionát
Ve skutečnosti Jaromír Jágr dosud neřekl, že bude na šampionátu startovat. Po příletu tvrdil, že musí počkat, zda nedorazí další posily z NHL. Po turnaji oznámil reprezentační konec s vyjádřením: „Neblbněte, už na to nemám.“
Jenže tomu se nechce věřit, vždyť 43letý Jágr byl lídrem českého mužstva, on jej dostal přes klíčové čtvrtfinále navzdory zdravotním problémům. Lidé ho chtějí za prezidenta a označují za Boha. Podle Bible odpočíval Bůh sedmý den, český hokejista si vybral „volný“ celý víkend. Po skvělých výkonech už na zámořský souboj o medaile neměl sílu. Zaslouženě se však dostal do All stars výběru turnaje.
4. Dominance Kanady
Takhle suverénně hokejové mistrovství už dlouho nikdo nevyhrál a nejspíš také nevyhraje. Kanada na turnaji ani jednou nezaváhala a vlastně nenašla jediného konkurenta, což je v době, kdy se rozdíly mezi jednotlivými reprezentacemi smazávají, mimořádné. Borci ze země javorového listu dokonce překonali svůj vlastní rekord v počtu nastřílených branek jedním týmem z roku 1989 z 57 na 66.
Dojemný byl i příběh hvězdného Sidneyho Crosbyho, který do Prahy přiletěl s jediným cílem - dostat se do Triple Gold Clubu, tedy do nejvyššího hokejového společenství, v němž mohou být pouze vítězové Stanley Cupu, olympiády a světového šampionátu. Slavný útočník má navíc zlato i z juniorského MS a příští rok na podzim může přidat poslední trofej - triumf na Světovém poháru.
5. Ostuda Rusů
Vypadá to jako jediná kaňka na čistém obraze vstřícného hokejového podniku. Ruští hokejisté po potupné porážce ve finále 1:6 nepočkali při závěrečném ceremoniálu na předávání poháru kanadským hráčům a většina týmu utekla z ledu do šatny. Hymnu poslouchali Rusové z míst pro rozhovory, kde však moc sdílní nebyli.
Ještě před startem šampionátu si ruská výprava stěžovala, že jim cesta z ubytování v Kravařích do ostravské ČEZ Arény trvá dlouho a vyžádali si policejní doprovod. Přitom areál trenéra Aloise Hadamczika si vybrali sami kvůli klidu. Také v Praze bydleli jinde než ostatní. Čechům, kteří z historických důvodů nemají Rusko příliš v lásce, se jeho reprezentanti ukázali negativně.
6. Bronzoví „vysokoškoláci“
Ti kluci přijeli do Česka vlastně na poslední chvíli, američtí trenéři skládali mužstvo, jak se dalo, ale pečlivost se vyplatila. Byť pro neznalé fanoušky mohl výběr USA působit podřadně, tedy přesně tak, jak v zámoří berou mistrovství světa, opak byl pravdou. Pod vedením kouče Todda Richardse se sešla skvěle fungující parta, která přehrála každého soupeře.
A vlastně i Rusko. Tomu sice Američané v semifinále podlehli 0:4, jenže výsledek je trošku klamavý. USA byly v utkání lepším týmem a poprvé inkasovaly až 11 minut před koncem. Jejich sílu vzápětí poznali v bitvě o bronz Češi a padli 0:3. Hokejové fajnšmekry udivoval talentovaný Jack Eichel, který v 18 letech zářil, neznámý brankář Connor Hellebuyck z AHL byl vyhlášený nejlepším gólmanem turnaje.
7. Rinneho rekord
Největším brankářským fantomem na turnaji se však stal Fin Pekka Rinne, jenž vytvořil nový rekord v neprůstřelnosti: ten má nyní hodnotu 237 minut a 5 vteřin bez inkasovaného gólu. Je jasné, že takový výkon na světovém šampionátu už dlouho nikdo nepřekoná, v přepočtu jsou to totiž téměř čtyři zápasy bez gólu. Shodou okolností byl dosud rekordmanem Slovák Lašák, který stanovil dosavadní maximum před 11 lety také v Ostravě.
Byl to Rinne, který svými výkony přispěl k výtečným výkonům Finska v základní skupině. Jenže po přesunu do Prahy to už od Seveřanů nebylo úplně ono. Ve čtvrtfinále proti Česku nezahráli svůj standard a stejně na tom byl i jejich gólman.
Rinne inkasoval čtyřikrát a jeho tým vypadl. I tak se potvrdilo, že Finsko je líheň skvělých brankářů. Není divu, že jich v NHL mají ze všech evropských států nejvíc.
8. Slovenští Jánošíci
Chudým dávali, bohatým se snažili brát a sami neměli nic. Slovenští hokejisté pod vedením českého trenéra Vladimíra Vůjtka podruhé za sebou nepostoupili do čtvrtfinále. Začalo to hned na úvod, kdy tým ztratil bod s Dánskem a pokračovalo to dalšími nervy s Bělorusy a se Slovinci a především prohrou s Norskem.
Východní sousedé se nakonec vzepjali a proti silným soupeřům - Rusku, USA i Finsku podali mnohem lepší výkon, jenže na body to nestačilo. Za očekáváním skončil především kanonýr Marián Gáborík, jehož postihla křeč celého týmu.
A nedařilo se ani dalším, od kterých si Slováci hodně slibovali. Ukazuje se, že chybí talenti a že trenéři nemají tím pádem kde brát.
9. Posily „last minute“
Oba měli být elementem, který pomůže týmu k výraznějšímu úspěchu na mistrovství světa. Jenže ani Tomáš Plekanec ani Alexandr Ovečkin k očekávanému cíli svou reprezentaci nedovedli. Český útočník sice pozvedl sílu mužstva a především dobře zapadl na tolik ošidnou pozici Jágrova centra. Jenže potvrdil, že je na šampionátech smolíčkem. Ač na na turnaj vždy ochotně jezdí, dosud nezískal zlato.
A Ovečkin? Ten tradičně neuspěl s Washingtonem ve Stanley Cupu a tradičně dorazil podpořit svou vlast na šampionát. Stejně jako Plekanec odehrál v Praze jen poslední dva zápasy turnaje, ovšem ve finále proti Kanadě si ani neškrtl. Stejně jako pittsburský Malkin, který na mistrovství nevyčníval a jen potvrdil svou bídnou formu ze závěru sezony.
10. „Domluvený“ boj o záchranu
Poslední den základních skupin obvykle dává fanouškům prostor na spekulace - kdo na koho půjde ve čtvrtfinále? Vybere si jeden tým lehčího soupeře? A domluví se tedy potřebný výsledek?
Bohužel se takové otázky objevily znovu. V závěru „pražské“ skupiny se Rakousko drželo na šestém místě tabulky, ovšem s minimální náskokem.
K záchraně potřebovalo, aby Francie neporazila Lotyšsko za dva body. Jenže právě to se stalo, Sacha Treille (jenž prostřednictvím agenta kritizoval sudího Hodka) vyrovnal čtyři minuty před koncem a do té doby suverénní lotyšský brankář Masalskis nechytil ani jeden nájezd. „Nemůžeme tomu uvěřit. To jsme si nezasloužili,“ řekl rakouský trenér Daniel Ratushny. O domluveném výsledku se však ani slovem nezmínil.
A co si zapamatujete vy?
