Burns je extratřída a hokejový talent od Boha, který byl na právě skončeném mistrovství v Praze vyhlášený nejlepším obráncem. Stejně zaslouženě a s přehledem, s jakým Kanada získala zlato.
Na ledě udivuje řadou předností, které by měly zdobit moderního beka. Má skvělou rozehrávku. Je silný pozičně. Umí parádně vystřelit od modré. Když je potřeba, zjedná si na ledě pořádek. Je nemyslitelné, aby přes něj někdo přešel jeden na jednoho.
„A hlavně je to neřízená střela,“ prohlásil o něm kdysi Joe Thornton, slavný spoluhráč ze San Jose, se kterým hrál v útoku. Ano, slyšíte správně, Burns ještě nedávno válel na pravém křídle, i to svědčí o jeho hokejové všestrannosti.
A vedl si výtečně. Jenže jeho místo je v obraně, k čemuž ho předurčují fyzické parametry. Právě necelé dva metry a víc než 100 kilogramů budí spolu s jeho vizáží hrůzu. A nejenom u soupeřů, kdysi se ho lekla i přítelkyně Tomáše Hertla, se kterým Burns v NHL hraje a kterému zpočátku pomáhal.
Lekla se ho i přítelkyně Tomáše Hertla
„Přicházeli jsme do restaurace a on seděl se svou rodinou u stolu. Zrovna vstal a hlavu měl skloněnou k zemi. Nekoukal před sebe a málem do nás vrazil. Byla jsem trochu vyděšená. Jenže pak Tomáše poznal a řekl: Zdárek, kámo.“
Burnsův hlas jako by neseděl k vizáži jeskynního muže, jak ho mnohdy nazývají. Kdekdo by řekl, že je to bouřlivák a potížista, ale právě naopak: tenhle 30letý habán je ve skutečnosti slušně vychovaný kluk ze spořádané rodiny.
Vlasy si nechal narůst až v roce 2011, do té doby byl vždycky pečlivě ostříhaný a učesaný. Nová vizáž se mu však zalíbila a zůstal u ní. A vlastně díky ní ukázal světu i své dobré srdce, když vzal kvůli charitě do ruky strojek a hřívu shodil.
JESKYNNÍ MUŽ. Tuhle přezdívku si Brent Burns vysloužil kvůli své děsivé vizáži.
PROMĚNA. Takhle Burns vypadal, když se oholil kvůli charitě a když si nasadil zuby.
„Pak jsem si ale všechno nechal narůst znovu. Baví mě to,“ culil se hokejista, který před Prahou pomáhal Kanadě na dalších třech šampionátech. Poprvé v roce 2008 doma v Quebeku, tehdy Kanada ve finále potupně prohrála s Ruskem 4:5 v prodloužení, přestože ve třetí třetině vedla 4:2.
Proto si letos finálovou odvetu tolik užil. Přesto měl k soupeři po drtivém vítězství 6:1 jen slova respektu. „Že jsme jim nedali šanci? To bych neřekl, Rusko tu mělo hodně dobrý tým. Museli jsme makat naplno až do konce, protože ani vedení o dva tři góly nemuselo nic znamenat.“
Burnsovi se při těch slovech houpala na krku zlatá medaile, oči mu zářily a bylo jasné, že má ohromnou radost. Přestože jde o špičkového obránce, dosud ještě vlastně nikdy nic nevyhrál. Celkem překvapivě chyběl na olympiádě v Soči a na předchozích mistrovstvích s Kanadou skončil sedmý (v roce 2010) a pátý (2011). A v NHL se ke Stanley Cupu také ještě nepřiblížil.
„Zlato z Prahy je pro mě velikým úspěchem, stejně jako pro všechny kluky z týmu. Je to opravdu parádní pocit,“ nezastíral Burns radost, přestože mistrovství nemá za mořem takový zvuk.
