„Přitom si nemyslím, že bychom hráli špatně. Jenže když nedáme za dva zápasy gól, tak se těžko vyhrává,“ nezastíral Voráček.
Proč se vám nedařilo v koncovce?
Těžko říct. Amerika hrála dobře, přesně to, co potřebovala. My měli za zápas 38 střel, což je hodně. Ale nevyužijeme žádnou z nich. Pak nemůžeme vyhrát.
Přitom bylo vidět, že jste bojovali do konce a chtěli dát gól i za rozhodnutého stavu kvůli lidem.
Stoprocentně, zasloužili si to za celý turnaj, jak nás podporovali.
Jak těžké to bylo psychicky, když jste pořád bušili, a nic?
Pořád jsme doufali, že by nám tam mohly aspoň dva góly napadat. Americký gólman chytal výborně, je to velké zklamání. Ale je to sport, takže to musíme vzít sportovně. Musíme se na to podívat tak, že máme hodně mladých kluků, kteří můžou použít nasbírané zkušenosti v příštích letech.
Asi vám chyběly i síly, že?
Ono je to těžký hrát za stavu 0:2 nebo 0:3. Můžu dát ruku do ohně za každého kluka, že nechal na ledě všechno. Bohužel musíme pogratulovat Americe k bronzu.
Jaký máte z turnaje celkový dojem?
Když se prohrajou poslední dva zápasy, tak je to hrozně těžké hodnotit. Navíc pár minut po zápase. Byli jsme strašně blízko medaile, máme houby.
Co chybělo k tomu, abyste ji získali?
To je hrozně těžké říct. My jsme každé střídání makali, každé střídání jsme šli do brány. Já teď můžu těžko hodnotit, proč jsme neuhráli medaili, na to je hrozně brzo.
Máte aspoň radost, že vám lidé po konci tleskali?
Samozřejmě je to lepší, než kdyby bučeli. Lidi nás podporovali celý turnaj. Stáli při nás, když jsme vyhráli, i když jsme prohrávali. Myslím, že to je nejhorší porážka kariéry nejenom pro mě, ale i pro spoustu dalších kluků.
