Mozaika z ústeckého bazénu měla skončit na skládce, nakonec ji zachránili

  • 2
U dětského bazénu plavecké haly v ústecké čtvrti Klíše se opět blýská 12 metrů dlouhá a 3,5 metru vysoká mozaika znázorňující pestrobarevný mořský svět. Původně se měla při rekonstrukci plavecké haly vybourat, nakonec prošla rekonstrukcí za 230 tisíc korun.

„Po dvouměsíční práci šesti restaurátorek jsme dílo předali. Máme z toho dobrý pocit,“ říká Magdalena Kracík Štorkánová ze sdružení Art a craft Mozaika.

Korálové ryby na stěně znovu uvidí návštěvníci v říjnu, kdy se má areál po opravě otevřít. Právě mozaika bude nejspíš tím jediným, co ze staré haly po komplexní rekonstrukci za 250 milionů zůstane. Její největší cena tkví ve svědectví minulosti. Je ukázkou monumentální tvorby, která zdobila haly, školy či fabriky v minulém století.

„Je to artefakt spjatý s tímto areálem,“ říká čtyřiatřicetiletá umělkyně, která se věnuje mozaikám od roku 1999 a byla už kvůli nim na stážích v Itálii a Americe. Pochvaluje si, že dílo má na rozdíl od jiných podobných prací z minulého režimu téma zcela bez ideologického zaměření.

Mozaika od Ladislava Lapáčka byla po 35 letech existence v havarijním stavu, hlavně její spodní část trpěla významnými defekty. Třeba povrch jednotlivých tesser, tedy skleněných kostiček, už měl bílý zákal.

„Ve spodní partii, kde byla mozaika v přímému kontaktu s chemicky upravenou vodou, skleněný materiál zcela degradoval. Sklo bylo místy až sprašné, celé kusy byly puchýřovitě vyklenuté, místy chybělo úplně,“ přibližuje restaurátorka.

Mozaika se zmenšila, aby nebyla v kontaktu s vodou

Během opravy se proto dílo zmenšilo o 35 centimetrů dole i nahoře. „Zase je ale teď kompozice mozaiky modernější,“ podotkla Štorkánová.

Dalším problémem byly trhliny. Jedna se táhla celou mozaikou odshora až dolů, druhá pak po celé délce mozaiky, přičemž byla až dva centimetry široká. Na ně použily restaurátorky hned několik metod. „Od vysprávky v místech trhlin výplní až po barevné retuše,“ přibližují.

Nejkomplikovanější bylo shánění materiálu. Ten původní byl vyroben z prefabrikovaného železnobrodského skla za použití pestré barevné škály. „Nakonec jsme získali některé barevné tóny od tří různých zdrojů,“ přiblížila Štorkánová.

Sama se kromě oprav věnuje i vlastní tvorbě mozaik. Loni na stáži ve Florencii vytvořila mozaiku Moje Anežka, která je do konce června vystavena ve Windows gallery ve Vídni.