Jak bydlí Marcel Gecov, fotbalista, který jiným zařizuje interiéry

  • 105
Marcel Gecov na sebe upozornil už v roce 2007, kdy se stal juniorským vícemistrem světa. V současnosti hraje první ligu v rumunské Bukurešti, ale překvapuje i v jiném oboru. Jeho architektonické studio má za sebou už pěknou řádku výjimečných realizací. Tou první byl jeho vlastní byt.

Neznám v České republice jiného profesionálního fotbalistu, který by založil úspěšné architektonické studio. Z čeho pramení váš intenzivní zájem o design a architekturu?
O design a zejména architekturu se zajímám dlouho. Vnímám estetiku věcí, kterými jsme denně obklopeni a často si kladu otázku, proč to či ono vypadá tak, jak to vypadá. A zda by to nemohlo vypadat lépe.

Může vás zajímat

Byt 3+1 Stodůlky

Cena 2.800.000,- Kč včetně DPH

Více na Reality.iDNES.cz.

Řekl bych to asi tak, že mám všímavé oko, často řeším detaily, které jiní nechají bez povšimnutí, ale nepovažuji se za žádného designového odborníka. Myslím, že je to tvůrčí proces, co mě na tom baví nejvíce. 

Váš vlastní byt byl prvním počinem studia Delicode, nebo předcházely jiné realizace?
Ano, právě můj byt stál na začátku všeho. Už někdy tou dobou jsem se chtěl v tomto oboru realizovat a měl jsem jasnou představu, jak by měl byt vypadat. S Václavem Dernerem, spoluzakladatelem našeho ateliéru, jsme zpracovali studii v rekordním čase. Rozumíme si jako lidé, oba jsme velmi nároční na detail a rádi děláme věci neotřelým způsobem, snad je toho můj byt důkazem.

Jaký styl interiéru upřednostňujete, jak byste ho definoval a z čeho vaše studio čerpá inspiraci?
Obecně si myslím, že neexistuje jeden univerzální styl interiéru. Na začátku každé realizace je jiné místo, jiná budova, každému takovému místu předchází jiná historie, z toho se snažíme vycházet. Umím si přestavit žít na statku s jednoduchým, ale hodně rustikálním interiérem.

Na druhé straně momentálně žiji v minimalistickém bytě. Největší sílu vidím v jednoduchosti, nadčasovosti a kvalitě zpracování netradičních detailů. Rád si hraju s kontrasty a nekonvenčním kombinováním materiálů. Vzít tradiční leštěný mramor a konfrontovat ho se záměrně oprýskanou cementovou stěrkou na podlaze, to mě baví.

To je o vás, ale co klient?
Největší inspirací jsou pro nás určitě samotní klienti, základem je ovšem umět naslouchat: právě zákazník, byť i nevědomky, často prozradí, co opravdu potřebujete ke spokojenosti. Dobrý architekt tak musí být zároveň i trpělivý psycholog.

Z kuchyňské části bytu se vstupuje do ložnice, kterou oddělují skleněné dveře. Pokud by však bylo třeba více soukromí, je možné zavřít ještě jedny, a to dřevěné dveře, které skleněné de facto překrývají.

Jaké jste zvolili materiály ve vašem bytě a proč?
Šlo o hru s kontrasty a materiály, které je však potřeba vnímat v kontextu celého bytu. Šedá, záměrně stařená podlaha s tmavými ručně řezanými spárami lemovaná nerezovými pásy, jejíž vzhled má připomínat starou tovární podlahu. V kontrastu s ní, vzhledem jednoduchý, avšak do detailů promyšlený nábytek.

Kombinace seriózní tmavé dýhy s bílým matným lakem, ve kterém jsou lakované zabudované skříně v obývací části a v jejich útrobách dostatek úložných prostor i krásný bar. V celém bytě se ke slovu hlásí jen několik materiálů, zato kvalitních.

Pracovní deska a levitující krb jsou z černé opalované žuly, kuchyňský ostrůvek byl opláštěný nerezem a desku jídelního stolu jste nechal vyrobit z přírodních masivních dubových desek. V soukromé koupelně jste zase použili italský mramor Statutario Venato. Máte rád klasické materiály?
Ano, zaměřil jsem se na kvalitní, chcete-li klasické materiály a povrchy, které tolik nepodléhají módním trendům a mají takzvanou dlouhou trvanlivost. Mramor, žula, nerez nebo cementová stěrka, všechny tyto povrchy totiž mění svou texturu a časem získávají svoji přirozenou patinu, mimo jiné vlivem světla či poškrábání.

Nemyslím si, že je to na škodu, naopak. Vsadíte-li na solidní povrchy a kvalitní nadčasové materiály, bude váš interiér vypadat dobře i po letech, a bude přirozeně stárnout s vámi.

Pánská část šatny přiléhající k ložnici

Upřednostňujete praktičnost, nebo jste ochoten něco obětovat estetické stránce bytu?
Co je praktické a co není? Řekl bych, že je to mnohem víc o prioritách a životním stylu každého jednotlivce nebo rodiny. Rozhodně zastávám názor, že byt by měl být hlavně funkční, měl by mít dobře řešenou dispozici, dostatek úložných prostor a vše by mělo mít své místo, to je pro mě praktičnost. Nevadí mi otisk prstu na nerezu, mnohem víc by mě štvalo nemít ve věcech systém.

Na která atypická řešení nebo detail v bytě jste nejvíc pyšný?
Nemám moc rád spotřební věci, třeba televizor, audio techniku nebo kuchyňské spotřebiče. Bohužel je trendem naší doby, že technika jde stále rychleji dopředu a jsme tak nějak nuceni, pokud chceme držet krok s dobou, neustále kupovat nové věci.

Ale proč bych to měl dělat, když televizor stále funguje, trouba pořád peče? Proto jsou u mě v bytě tyto věci skryté. V kuchyni to umožnilo speciální kování, v obývací části je nika s televizí překryta dvěma posuvnými čely a plní funkci menší knihovny.

Police a zásuvky na boty v této části bytu jsou nedotknutelným místem Marcelovy přítelkyně.

Polibek od Gustava Klimta nad čelem postele je ve skutečnosti čelní kryt klimatizace.

To zní téměř jako prohlášení ekologického aktivisty…
Tím určitě nejsem, ale domov je pro mě místem přísunu kvalitní energie, proto raději koukám na kamenný krb než na černý kus spotřebního plastu. Jinak jsem zastáncem toho, aby byt působil jednoduše a ladně i potom, co se takzvaně zabydlí.

Proto jsme například ve sprchovém koutě mysleli na neviditelnou niku, která pojme několik šampónů, které tak neubírají pozornost mramoru.

 

Nebo na míru vyrobené nerezové doplňky okolo toalety, které nijak neruší, přesto jsou snadno na dosah.

To vypadá, že byt je plný netradičních řešení, které na první pohled nejsou vidět. To byl také záměr?

Ano, byt odkrývá své přednosti postupně. Mám rád multifunkční stěnu za postelí, která ukrývá toaletní stolek, police pro magazíny a nahrazuje noční stolky. Za povšimnutí také stojí absence klik a madel, úchyty jsou frézované do nábytku.

Zručnost kameníka vystihuje kamenná deska za vanou, která byla instalována v jednom kuse, nebo námi navržené umyvadlo, které je v případě potřeby plně praktické a lze je napustit. Uzavřel bych to hravě seskládaným sprchovým koutem, kde se mění nejen hloubka a rozměry jednotlivých desek, ale i směr kresby mramoru.

Marcel Gecov

Reprezentant a juniorský vicemistr světa z roku 2007 prošel angažmá v Británii či Belgii, aby následně zakotvil v Praze a začal se věnovat jedné ze svých největších zálib – průmyslovému designu a interiérům. Jako fotbalista nyní hraje za prvoligový rumunský tým FC Rapid Bucuresti.

Marcel Gecov v jídelně svého bytu

Prozradíte čtenářům autora rozměrných pláten na zdi?
Mým oblíbeným umělcem je Petr Faltus, právě on je autorem tří velkých olejů, které u mě visí. Mám od něho také několik litografií.

Doporučil byste čtenářům, aby „dekorovali“ byty pomocí obrazů? Proč myslíte, že se lidé umění dost často bojí, ačkoliv dokážou nejen zdobit, ale mohou být i dobrou investicí?
Ano, přijde mi to jako jedinečná příležitost, jak podtrhnout osobitost interiéru a vlastního vkusu, navíc kvalitní umění se neomrzí a časem může nabývat na hodnotě. Osobně si ale myslím, že se lidé začínají k těmto hodnotám vracet a kultura se v Čechách začíná zvedat.

Věřím tomu, že do budoucna nebude vizitkou, kdo má jaké auto, ale že si lidé budou jako součást své image a životního stylu kupovat kvalitní díla, která budou zdobit jejich kvalitní interiéry a jednou je třeba zdědí jejich děti. Je to navíc jedna ze služeb, kterou naše studio ve spolupráci s Institutem bytového designu v čele s Petrem Tschakertem nabízí našim klientům. 

Krb na biolíh je obložený černou žulou.

Jak je v bytě řešeno osvětlení?
Osvětlení je samozřejmě jedním z nejdůležitějších prvků v každém interiéru, bohužel často opomíjeným. Každý prostor má své zákonitosti a potřebuje různé druhy světla a způsob svícení. Pokud je navíc osvětlení dobře vymyšlené a nadimenzované, není snadnější způsob, jak během okamžiku navodit v interiéru zcela jinou atmosféru.

My jsme navíc trochu netradičně instalovali v celém bytě skryté rgb LED pásky, kterým jsou speciálně určené sádrokartonové niky podél obvodových zdí a nábytku. K možnosti volby intenzity a teploty světla, o což se starají zapuštěné bodovky, si tak pomocí inteligentního softwaru můžu v každé místnosti zvolit jinou barvu náladového nasvícení, a to třeba ještě před příchodem do bytu.

Dominantou koupelny je volně stojící vana.

Na stole jsem si všiml ikonické sifonové lahve proudnicového tvaru opletené stříbrným drátem, která byla kdysi vyráběna Kovočasem Děčín a dnes už se jen těžko shání po bazarech nebo aukcích. Máte rád v interiéru drobné designové detaily s vlastní historií?
Menší ohlédnutí do historie v podobě takovýchto designových doplňků podle mě do podobných interiérů patří. A zase ten kontrast, historická sifonová lahev na současném stole, a funguje to, ne? 

Architektonické studio Delicode

Delicode je kreativní studio zabývající se architekturou a designem nábytku. „Je to i příběh. O tom, jak se tužka potkala s nepopsaným listem papíru,“ říká architekt Václav Derner.

Jeho setkání s investorem Marcelem Gecovem vedlo k založení studia v roce 2012. Zabývají se architekturou a designem nábytku. Sledují nové trendy a proměňují nejen staré či nové byty v moderní interiéry vytvořené lidem doslova na míru podle jejich představ a potřeb.

Ing. arch. Václav Derner vystudoval Fakultu architektury na ČVUT. Po osmi letech praxe strávených v českých studiích a pracovní zkušenosti v Austrálii se vydal v roce 2012 vlastní cestou.