„Už první zápas naznačí, jaké jsou naše možnosti,“ říkal před duelem s Dány trenér Slováků Vladimír Vůjtek. Fanoušci přitom čekali jasné a povinné vítězství, vždyť Dánové nemají v Ostravě žádného borce z NHL. Jenže jména nerozhodují.
Člověku až běhal mráz po zádech, když viděl ostravskou ČEZ arénu zaplněnou z 99 procent slovenskými fanoušky, kteří do posledního bouřili tak hlasitě, že nebylo slyšet vlastního slova.
„My jsme tu doma,“ dunělo halou. Jenže na ledě to moc poznat nebylo. Slovenský tým se sice tlačil dopředu a opticky měl navrch, jenže vázlo to v obranné činnosti, přechodové fázi i kombinaci. Špatné byly dlouho i přesilovky.
„Slováci moc dobře věděli, že pokud chtějí na turnaji uspět, musí Dánsko za každou cenu porazit. A je pravda, že zpočátku to od nich bylo křečovité, působili nesehraně,“ řekl třinecký trenér Václav Varaďa, který utkání osobně sledoval.
Zároveň však poznamenal: „Je to začátek turnaje a bylo vidět, že Slováci postupem času přebírali iniciativu a byli lepší a lepší.“
To je pravda, jenže gól dlouho ne a ne vstřelit. Fanoušci dál marně skandovali: „Teraz to vyjde.“ Nevycházelo to, byť měli Slováci k dispozici řadu početních výhod a byť si chvílemi vypracovávali až drtivý tlak.
Ten přišel ale až na konci druhé a v průběhu třetí třetiny, kdy tým prohrával. „Předtím to bylo dost vlažné,“ všiml si Varaďa. Bylo proto logické, že i temperamentní publikum z východu postupně otupělo. Pryč byly mexické vlny a hopsání s pokřikem „Kdo neskáče, není Slovák“ z úvodu.
Rozveselený Jánošík (fanoušek převlečený za slovenského loupežníka) postupem času ztrácel úsměv na rtech. Když už ztrácel naději jako většina jeho kolegů v hledišti i jako Jánošík na ledě (obránce a nováček na šampionátu), přišel obrat.
A neskutečná euforie. Jenže jak už to tak bývá, také rychlé zchlazení emocí v podobě dánského vyrovnání. Slováci sice nakonec odvrátili ostudu, ale pokud budou chtít pomýšlet na úspěch, budou muset přidat. Jejich naděje se v tuhle chvíli upínají na dvojici posil z Detroitu, útočníky Tatara s Jurčem.
