Jen co před dvěma týdny po návratu z NHL přistál na letišti v Praze, hned viděl hokejové billboardy a vyvěšené dresy. Sotva si doma po příletu zapnul televizi, tak mu z obrazovky „na gauč skočil“ spoluhráč Jakub Klepiš. A k tomu už se k němu dostal i čokoládový Tomáš Hertl, který je teď k mání v obchodech. „Zatím jsem ho nesnědl. Mám jen jednoho, další musím přikoupit,“ říká ten skutečný Hertl.
Když po středečním tréninku mluvil o mumraji, který šampionát provází, novinářům výstižně říkal: „Už se to blíží, už je to za rohem.“
A z vás už konečně spadne nervozita z čekání, že?
Jsem už natěšený, že to vypukne. Snad začneme proti Švédům ve velkém stylu. Tlak sice na šampionátu bude, ale na to nesmíme myslet. Musíme si užít, že celá hala bude fandit nám.
Vlastně vaše domácí hala.
Tady jsem začínal profesionální kariéru, hrál tu za Slavii dva roky. Jen kluziště je teď větší. Bude to zvláštní, ale zároveň super zážitek, protože přijdou rodiče i kamarádi. Ale že bych z toho byl nervózní? To ne. Když jsem hrál za Slavii, seděli v hledišti pravidelně. Ale bude to hukot. Velký hukot. Vím, jak skvělá atmosféra nás čeká. Jako kluk jsem každé mistrovství sledoval a poznal jsem, jak si Češi hokej užívají.
Máte za sebou předposlední trénink. Jak jste spokojený se svou formou?
Minulý týden při zápase ve Znojmě jsem se ještě trošku hledal, ale v pátek v Brně už jsem si dovolil víc. Byl jsem na puku a zvykl si na širší kluziště. V lajně jsem s Jirkou Novotným a Romanem Červenkou, na tréninku máme dobré věci, rozumíme si, takže to teď jenom musíme převést do zápasu.
A forma týmu?
Tým máme hodně dobrý na to, abychom udělali nějaký výsledek. Ale o tom si můžeme jenom povídat, dokud to nepotvrdíme na ledě. Už pátek hodně napoví.
To by se zase hodil váš gól v osmé vteřině.
To už nevyjde. Tenkrát jsem byl v první lajně, teď jsem ve třetí. Ale bylo by dobré, kdyby ho teď dal někdo z té elitní formace, třeba Voras (Voráček).
Právě na něm má český tým stát. Zvládne svou roli?
Je úplně v pohodě. On to moc neřeší. Bude dál hrát svůj hokej, který předváděl celou sezonu. V kabině je s ním hrozná sranda, šíří kolem sebe pohodu. Je ale pravda, že bude jedním z našich nejdůležitějších hráčů. Jenže my nemůžeme spoléhat na jednotlivce, ale na sebe jako celek.
Hned začátek turnaje vás všechny prověří. Nejdřív Švédsko, pak Lotyšsko a Kanada.
Bude to hrozně těžké, ale potřebujeme body, tak si začátek nesmíme nechat ujít. Teď se ale soustředíme jen na Švédy, musíme to urvat a ukázat naši sílu.
Máte na medaili?
Všichni ji chceme. Víme, že se po nás bude chtít jen to nejlepší. Jenže myslet na medaile je záludné. Náš první úkol je postoupit ze skupiny na co nejlepším místě, o tom ostatním se můžeme bavit až pak. Celý národ ale čeká, co předvedeme.
Taky je hokeje plná televize. Pouštíte si ji vůbec?
Všiml jsem si. Taky jsem hned Kubovi Klepišovi říkal, že jsem si zapnul televizi a on mi okamžitě vyskočil na gauč.
Sám v reklamě hrajete...
... proto vím, jak se to tady prožívá. Každý sponzor chce do toho nějak zasáhnout, všude jsou vyvěšené dresy a v každé reklamě musí být něco s českým hokejem. Čeká se jenom na nás. Hlavní rada pro úspěch tak zní: Musíme být v klidu. Ať se stane cokoliv, tak musíme držet při sobě. Turnaj je dlouhý a my se musíme připravit na všechny soupeře.
