Kramářova vila se otevře veřejnosti. Vkus Rusky Naděždy stále ohromuje

  • 33
V dubnu uplynulo sto let od kolaudace Kramářovy vily, reprezentativního sídla českého premiéra v Praze. Běžně nepřístupný objekt otevře 16. května své brány během festivalu Open House Praha. Zájemci zjistí, jaký měl vkus první ministerský předseda svobodného Československa a jeho ruská manželka.

„Podle mého názoru by každý, kdo staví, měl myslet na jedno - domácí pán má být ozdobou domu, nikoliv dům ozdobou domácího pána,“ prohlásil prý Cicero.

Karel Kramář s manželkou Naděždou tuto roli při četných společenských událostech, které u sebe doma hostili, bezesporu plnili. Ale i jejich dům samotný zaručeně okouzlil každého příchozího, před sto lety jako nyní.

Domov Naděždy a Karla Kramářových vypráví jejich životní příběh. Karel Kramář se narodil v roce 1860 ve Vysokém nad Jizerou. Jeho otec vlastnil prosperující cihelnu a stavební firmu, matka pocházela z rolnické rodiny, dědeček byl starostou.

Vystudoval práva v Praze, ve studiu pokračoval ve Vídni, Paříži, Berlíně, Štrasburku a Londýně. Mluvil plynně čtyřmi jazyky a připravoval se na politickou dráhu.

Příběh lásky

Ve třiceti letech odjel na cestu po Rusi, kde potkal svoji životní lásku - Naděždu Nikolajevnu Abrikosovou, manželku majitele moskevské továrny na cukrovinky. „Když koncem dubna 1890 vstoupil do moskevského salonu manželů Abrikosových Karel Kramář, přeskočila mezi mladým českým politikem a paní domu jiskra, která se během několika měsíců proměnila v požár,“ popisuje jejich setkání v knize Manželky premiérů historik Petr Zídek.

Kramářova vila

Dosáhnout rozvodu nebylo jednoduché a trvalo to dlouhých deset let. Nakonec pomohlo, že si Naděždin manžel našel novou partnerku, a ona tak mohla požádat o rozluku z důvodu manželova cizoložství. Kramářovi byli oddáni v pravoslavném kostele 17. září 1900 poté, co český poslanec říšské rady a zemského sněmu přestoupil na pravoslavnou víru.

Zamilovaná Naděžda, která v Rusku zanechala své čtyři děti, se s elánem pustila do budování důstojných rodinných sídel. To první vyrostlo na Krymu a bylo postaveno v řecko-iónském stylu podle návrhu Jana Kotěry. Druhé, známější, pak v Praze na místě bývalé bašty sv. Maří Magdalény.

Pozemek získal Karel Kramář v roce 1911. Při výběru architekta se manželé orientovali nejen podle jeho věhlasu, ale také flexibility: paní Naděžda měla jasnou představu, jak má dům vypadat, a neváhala ji prosazovat.

Volba padla na vídeňského architekta Friedricha Ohmanna, který údajně prohlásil, že je nadšen plánem vily, jak jej Naděžda Nikolajevna nakreslila, a prohlásil,„že by bylo hříchem nejmenší na tom měnit“.

Výstavba vily začala v roce 1912, kolaudace proběhla o tři roky později. Manželé si však rodinného štěstí v honosném sídle o 56 místnostech dlouho neužili: týden po nastěhování, v květnu 1915, zatkla Karla Kramáře policie za velezradu. Před trestem smrti za styk s odbojem ho zachránila až amnestie v červenci 1917.

Po vzniku samostatného státu vnímala Karla Kramáře veřejnost i poslanci jako mučedníka. Stal se národní politickou figurou, jejíž další cesta nemohla vést jinam než do funkce prvního ministerského předsedy samostatné československé vlády. Na exponovaném postu však vydržel pouze do komunálních voleb v létě 1919, v nichž jeho strana neuspěla a jejichž výsledky se staly podkladem k rekonstrukci vlády. Národnědemokratickou stranu však řídil dál.

Kramářova vila je jednopatrová, tak zněla kdysi podmínka magistrátních úředníků.
Kramářova vila je jednopatrová, tak zněla kdysi podmínka magistrátních úředníků.

Kramářova vila je jednopatrová, tak zněla kdysi podmínka magistrátních úředníků.

S manželkou vedli čilý společenský život, ve svém domě často hostili politickou a společenskou elitu národa a po první světové válce i ruskou emigraci, jíž nezřídka pomáhali i materiálně.

Pohled, který se neokouká

Místo, na němž byla vila vystavěna, je výjimečné už svým výhledem na vinoucí se Vltavu od Holešovic až po Zbraslav, stověžaté město po levici, Hrad s Petřínem po pravici. Panorama a blízkost Pražského hradu také určily sloh vily - historizující novobaroko. Stavební úřad výstavbu povolil s podmínkou, že dům nenaruší vzhled svahu a panorama Hradčan.

Proto má vila pouze jedno patro a při pohledu od řeky budovu skutečně téměř nevidíte. Mansardová střecha ladí se starými cihlovými hradbami a podobně nenápadně působí i z druhé strany, z Gogolovy ulice. O to větší překvapení návštěvníci zažijí uvnitř.

Novobarokní vila se secesními dekorativními prvky je esencí reprezentativního rodinného sídla elity národa. Svědčí o tom už samotný příjezd. Od kované brány mezi dvěma provozními budovami (bytem pro řidiče a zahradníka) vede k hlavnímu vchodu na severní straně dlážděná cesta v mírně se zvyšujícím oblouku kolem trávníku se záhony.

Vstupní dveře kryje před zvědavými pohledy i nepřízní počasí velkoryse pojaté zádveří s velkými okny a balkonem. Snadno si lze představit, jak zde manželé Kramářovi vítali své hosty. Netradičně pojaté zádveří vyniká i díky absenci oken na obou krajních křídlech. V pokojích v prvním patře nejsou ze severní strany potřeba (vpravo je kuchyň, vlevo koupelna). Akcentován je tak vstup do domu a jeho orientace na jih, směrem ku Praze.

Do jídelny se vstupovalo dvoukřídlými dveřmi přímo z haly nad schodištěm.

Jídelna je největší místností vily a její výzdoba je inspirovaná interiérem chrámu Boží Moudrosti v Istanbulu.

Ode dveří hosté stoupají po schodišti do prvního patra, které je v podstatě jediným obytným prostorem domu. Velkolepý dojem umocňuje krb v hale proti schodišti.

Pravá část sloužila kdysi i nyní reprezentativním účelům, od soukromých pokojů manželů Kramářových ji oddělovala pracovna s výhledem na město. 

Manželství Kramářových zůstalo bezdětné a ve vile je to znát. Sloužila především k reprezentaci. Místnosti jsou i na tehdejší dobu rozlehlé, s vysokými stropy a velkými okny. Každá má svůj účel. I dnes překvapují svým moderním vzhledem a vybavením, ostatně vnitřním úpravám věnovala paní Naděžda plných šest let.

Vila měla centrální vytápění i vysavač, a dokonce i výtah. V jídelně se zimní zahradou a výhledem na Pražský hrad manželé pořádali večeře, vedlejší Zlatý a hudební salon sloužily k méně formálním debatám i soukromým koncertům, Karel Kramář rád hrál na klavír.

V pracovně (s rozlohou běžného bytu 1+kk) připravoval své projevy a texty i přijímal návštěvy. Má půdorys oktagonu a její zdi zabírá knihovna; vedle dveří stojí krb z masivního mramoru.

V přízemí je kulečníkový sál ve stylu ruské jídelny: vyřezávané dřevěné táflování je zdobeno ruskými květinami, zvířenou a tzv. cibulkami, v rozích sedí sovy jako symbol moudrosti, malovaný strop odkazuje na lidovou tvorbu. Ven lze vyjít francouzskými okny, jejichž vitráže zdobí ruské květinové motivy. Kabáty si hosté odkládali v šatně s dlaždicemi Rako s obrázky slepiček a králíčků, to je odkaz na Kramářovu zálibu v myslivosti. Vedlejší místnosti sloužily jako pokoje pro hosty.

Manželé obývali východní část prvního patra s výhledem do parku. Původní ložnice (každý měl svou), koupelna, pokoj pro služku a salonek Naděždy teď slouží jako premiérský byt.

Novobarokní vila se secesními dekorativními prvky je esencí reprezentativního rodinného sídla elity národa.

Kabáty si hosté odkládali v šatně s dlaždicemi Rako s obrázky slepiček a králíčků, to je odkaz na Kramářovu zálibu v myslivosti.

V interiéru se ale promítá i Kramářovo vlastenectví. Výzdobu navrhl profesor Uměleckoprůmyslové školy Jan Beneš a sochaři Celda Klouček a Karel Štipl (v roce 1967 restauroval venkovní štukové a kamenné ozdoby). Dodnes se většina zachovala v původním provedení, nový je pouze nábytek zrekonstruovaný na základě dobových fotografií nebo získaný z pozůstalostí či ze zámeckých archivů.

Sochař Celda Klouček navrhl plastické dekorace na průčelí. Na jižní fasádě lva (jako symbol českého národa), ruského medvěda (pro paní Naděždu) a křižník na rozbouřeném moři (neboli sám Karel Kramář), na střeše s atikami sochy orlů a květinového koše.

Zahradu navrhl na východní straně pozemku zahradní architekt František Thomayer. Na relativně malém prostoru vytvořil členitou oázu zeleně, chráněnou od okolí stromy a zároveň poskytující průhledy do Letenských sadů. Malý okruh vede z terasy až k východnímu cípu hradeb a parkem zpět. Vila tak odděluje odpočinkovou a provozní část, do kuchyně, sklepa a kotelny se vstupovalo ze západu.

Festival Open House Praha

Navštivte 16. května Kramářovu vilu

  • Adresa: Gogolova 212/1, Praha 1
  • Rok: 1911–1914
  • Architekti: Friedrich (Bedřich) Ohmann
  • Otevřeno: so 10–18 hod.
  • Forma: skupiny do 20 lidí s průvodcem
  • Přístup: není bezbariérový

Krásnou vilu harmonicky propojenou se zahradou si manželé užívali 15 let. Naděžda zemřela v roce 1936, Karel Kramář půl roku poté. Byla to láska, která se obvykle popisuje slovy „až za hrob“. I po sedmdesátce si stále psali láskyplné dopisy.

Po jejich smrti vilu vlastnila Společnost dr. Karla Kramáře, která ji pronajala Národní galerii. Po roce 1948 dům dostalo Národní muzeum a v roce 1952 Úřad předsednictva vlády, který zde ubytovával zahraniční hosty.

V roce 1991 ji ministerstvo kultury prohlásilo za kulturní památku a v letech 1994–1998 ji Úřad vlády nechal zrekonstruovat jako rezidenci českého premiéra. Prvním zde ubytovaným byl Miloš Zeman. Veřejnost si mohla vilu poprvé prohlédnout v roce 2005, kdy tu přestal bydlet premiér Špidla s manželkou. Nyní slouží k přijímání státních návštěv a k jednáním.