Je to o to horší, že jste většinu utkání měli až drtivou převahu i více sil?
Asi ano. Když jsem viděl ten prvotní nápor, věřil jsem, že to uděláme, že sil máme více, že do toho půjdeme a gól spadne a když ho dáme, půjdeme ještě nahoru.
Jaký byl z vašeho pohledu ten sedmý zápas?
Vždy je to buď, anebo. Začátek ukázal, že jsme měli trochu více sil, ale pak nás trochu srazila ta oslabení a soupeř se zvedl.
Vy jste v 15. minutě odstoupil, když jste dostal kotoučem do hlavy. Co se stalo?
Puk mě trefil za ucho a motala se mi hlava. Proto jsem nehrál druhou třetinu. Pak už to bylo lepší, takže jsem šel do toho. Chtěl jsem zpátky do hry. Opravdu jsem věřil, že to urveme.
Zklamání poražených finalistů z Třince.
Rozhodly finále vaše tři domácí porážky?
Neřekl bych, to je play-off. Spíše si myslím, že nám chyběly góly lídrů. Co se týče mě, tak když nedám za sedm zápasů gól, tak je to bohužel znát. V tom byl ten problém.
Byl brankář Pavel Francouz tak dobrý?
Samozřejmě, celý ročník i v nároďáku prokazoval, že chytá výborně. Přeju mu to. Je to výborný gólman a výborný člověk. Zaslouží si to. Chytal famózně. Byl to on, kdo Litvínov držel.
Vnímali jste, že celá republika, s nadsázkou řečeno, byla proti Třinci, že přála Litvínovu historický první titul?
Ano, samozřejmě. I z toho důvodu jsme chtěli vyhrát a ukázat, že sílu máme.
Vy jste se na led vrátil potom, co vám lékaři vyoperovali nádor i s ledvinou. Jaké pro vás play-off bylo?
Pro mě je nejhorší ten konec. Opravdu jsem věřil, že to uděláme. Když jsem se vracel, tak pro mě byl po tom všem, co se stalo, jediný cíl a sen vyhrát titul.
Stříbro je také pěkné. Vy jich už ale máte dost. Nejste na ně alergický?
Je to třetí finále, v němž jsem prohrál rozhodující zápas. Je to smutné.
Ale na přelomu roku byste ho bral, ne?
Kdyby mi někdo řekl, že budu na ledě, tak tomu bych asi nevěřil. Ale co se týče boje o titul, tak jsme měli kvalitu mančaftu na to, abychom ho urvali.
Neberete to však aspoň jako osobní vítězství, že znovu hrajete?
Samozřejmě, že jsem strašně rád, že jsem mohl vyjet na led a odehrát nějaké zápasy. Na druhou stranu cíl byl jasný - vyhrát titul a to se bohužel nepovedlo.
Jak jste závěr sezony zvládal fyzicky?
Když se hrály dva zápasy po sobě, tak ten druhý to z mé strany nebylo ono. Cítil jsem, že to tělo není v pohodě, v jaké by mělo být. Bohužel, tak to je. Nemá cenu se na něco vymlouvat.
Je pro vás touha po titulu motivací do další sezony, do další kariéry?
Samozřejmě, i když teď ještě přemýšlím nad tím dneškem. Pro mě je to hodně smutný den.
Takže, co bude dál?
To zklamání časem přebolí a příští rok budeme chtít ukázat to, co letos.
Zůstanete tedy v Třinci i další sezonu?
Doufám.
