Sedmé finále v mnohém připomínalo vyvrcholení podobně napínavé série mezi Pardubicemi a Slavií v roce 2003. I v něm se střetly dva nejlepší týmy po základní části. I v něm Pardubice dotáhly z 1:3 až do sedmého utkání a Slavii už mnoho lidí nevěřilo. I v něm tehdy přesto vyhráli hosté díky famóznímu výkonu brankáře a defenzivě obětavé na hranici sebezničení. Jen za jméno Roman Málek dosaďte Pavel Francouz a za Slavii (která tehdy rovněž získala první titul v historii) Litvínov.
V letošním sedmém duelu padly jen dva góly, jeden z toho navíc do prázdné branky. Přesto byl poslední zápas sezony ztělesněním nejkrásnější tváře extraligy.
Na jedničku z hvězdičkou v něm byla spousta věcí. Hráči obou celků neměli na dresech nad číslem reklamy, ale jmenovky. Led v útočných pásmech nehyzdila jediná reklama. Oba tábory fandily slušně, během celého zápasu nebylo slyšet jedinou nadávku nebo neuctivý pokřik směrem ke druhému kotli.
„Co mám zkušenost s třineckými fanoušky, vždycky byli výborní. Ti naši s nimi mají přátelství, navzájem se respektují. S Třincem jsme vždycky hráli pěkný hokej a fanoušci fandili slušně. Jsem rád, protože nemám moc rád nějaké nadávky a vyhrocené vztahy,“ děkoval litvínovský veterán Martin Ručinský.
Krásnou kulisu, kterou vytvořili diváci, navíc podpořilo samotné dějiště. „Nejkrásnější v republice,“ řekl o loni postavené moderní a útulné Werk Areně litvínovský Jiří Šlégr.
A samozřejmě hokejisté, kteří nechali na ledě poslední zbytky sil.
Finálová série byla plná velkých příběhů. O parádním návratu Třince, který ze stavu 1:3 dokázal vybojovat sedmý duel. O smůle i radosti zlatého veterána Martina Ručinského, který na sklonku kariéry vybojoval vysněný titul pro mateřské město. A o odvěké touze Litvínova získat titul v nejvyšší československé nebo české soutěži, která došla naplnění na druhém konci republiky za potlesku a uznání slezského publika.
„Pro nás jste mistři!“ bylo slyšet ze všech tribun kromě té v rohu, jež se oblékla do žluté a černé. Ale pak domácí zatleskali i soupeři. Důstojné finále tak zakončila důstojná tečka.
„Celá série se nesla v duchu fair play,“ těšilo gólmana Pavla Francouze. „Bylo vidět, že se střetly solidní tábory diváků, i naši fanoušci říkali, že když přijeli Třinečáci do Litvínova, že se začali bavit všichni mezi sebou. To je určitě pozitivní. My jsme se jim odvděčili tím, že jsme sehráli úžasnou sérii, do sedmého zápasu... Tak by finále mělo vypadat.“
Litvínovští fanoušci sledovali finále na stadionu Ivana Hlinky. Po závěrečné siréně naplno propukla jejich radost:
