Jak se staví sen: z bývalého chléva vzniklo bydlení ve venkovském stylu

  • 116
Pat a Mat. I tak si může občas připadat Honza s Mariannou. Odhodlaně se pouštějí do rekonstrukce a úprav 100 let starého domu, který si koupili, ale občas se jim něco nepovede. Takže musí začít znovu. Ostatní je pak „klasika“: finance i síly docházejí, proto zkusili pomoc designérů.

Bydlení v Malé Lečici nedaleko Prahy si Honza s Mariannou vybrali kvůli pěknému pozemku. Dům, který na něm stojí, byl původně hospodářským stavením, proto je zde málo oken.

Manželé s dvěma malými dětmi počítali s tím, že přibližně sto let starý dům zboří a postaví si nový, pak to však s financemi nějak nevyšlo, a tak se pustili do postupné rekonstrukce.

Ani po šesti letech však nejsou zdaleka hotovi, proto zkusili štěstí v televizním pořadu Jak se staví sen (Prima v sobotu 18. dubna v 17:35).  Přáli si zařídit velký obytný prostor sloužící jako kuchyň, jídelna a obývací pokoj zároveň. Jediné, co chtěli od architektů Kamily Douděrové a Františka Kobližka v interiéru zachovat, byly klenby. Pohodář Honza, milovník vína (vybudoval si i malou vinárnu pro kamarády a sousedy ve sklepě a pustil se dokonce do pěstování vína), je však miluje.

Původní kuchyně byla vytvořená z toho, co „dům dal“.

Ložnice na proměnu teprve čeká.

Co dům dal

Na zařízení interiéru se odrážejí chybějící finance. Staré stavení jich spolykalo při rekonstrukci víc, než manželé počítali. Podlahy byly hliněné, opravit se musely krovy, rozvody elektřiny i vody, to vše vlastními silami, jen občas pomohl tatínek, tchán nebo kamarádi.

Největší pomocníky však manželé našli, jak se říká, „na konci své ruky“. Marianna se přiznává, že její první pokusy o štukování nejsou nic moc, za dva roky se už ale vypracovala a na svou práci je pyšná.

Honza hledá informace a rady na webu, což se mu občas nevyplácí, smutným příkladem je krb, který občas kouří do místnosti. Stavěl jej podle návodu na internetu. A tak se dům vlastně stále předělává, není hotové podkroví, kam by se měl přestěhovat dětský pokoj a ložnice.

Jídelní část byla trochu neprakticky umístěna až do rohu, do nejvzdálenějšího místa od kuchyně.

„Obývací“ část s krbem, který byl postavený jen podle návodu na internetu.

Rekonstrukce se totiž kvůli metodě pokus-omyl protáhla. Rodina proto většinou obývá jen největší místnost s krbem v přízemí, která slouží jako obývací pokoj, kuchyně, jídelna i herna pro děti.

Co se také našlo

Kostlivců ve skříni našli Kamila Douděrová a František Kobližka víc než dost. Od nerovné podlahy, kterou bylo nutné vyrovnat a vystěrkovat, přes nedohledatelné elektrické vedení, takže se raději zasekávalo nové, až po zeď z kousků kamene, která se rozpadala, takže instalace nového okna přinesla spoustu práce navíc.

„Poodhalili jsme fragmenty kamene zdí a cihel kleneb původní maštale. Rozhodně prospělo vybourání nového okna a obnažení kleneb a části kamenných zdí, dále funkční a praktická kuchyň či nová kamna,“ říká architekt Kobližka.

Ten za největší problém interiéru označil nedostatek světla, mix zbytků nábytku, pelmel stylů a barev, celkový chaos, křížení komunikací a účelů (kuchyň, herna dětí, vstup ze špinavé zóny zimní zahrady, trasa do ložnice a koupelny) či hygienu (plísně, saze, špína).

Majitel Honza je nadšený vinař, proto se v interiéru často objevil i motiv vína.

„Chtěli jsme zachovat venkovský styl a přitom nesklouznout do kýče, proto jsme volili originální textilie a doplňky šité na zakázku, nový nábytek s bílou patinou běleného dřeva, krbová kamna z černého plechu, neutrální šedou sedačku a k tomu například doplňky ze sudů a podobně,.“ vypočítá František Kobližka.

S ohledem na hygienu, kdy malé děti běhají sem a tam na zahradu a domů, padla volba na odolnou laminátovou podlahu (Quick-Step) s dekorem pískovaných přírodních dubových prken.

Kamila Douděrová byla tentokrát velmi spokojená: „Proměna to byla náročná, ale citlivá k historii domu. Rozhodli jsme se také přidat nové okno na jižní stranu, jenže do 60 centimetrů tlusté zdi z rozpadajících se kamenů bylo technicky náročné vetknout nové překlady.“

V nice sedí „strážný anděl“, textilní panenka, která supluje sošku Panny Marie, která zde patrně bývala.

Obklady (série Textile od RAKO) byly barevně i dekorem citlivě sladěné s textilem.

Na detailu záleží

Autorům proměny se podařilo strefit se do stylu a vkusu rodiny. Nezapomněli ani na některé nenápadné detaily, třeba do kapličky ve zdi, dříve určenou pro sošku Panenky Marie, přidali zateplení, aby neplesnivěla, a posadili do ní látkového „anděla strážného“.

Výsledek představuje venkovský styl s nádechem moderny, tu zastupují lakovaná dvířka kuchyně (Oresi). Venkovský základ zase podporuje nábytek s patinou, vše dobře spojuje lehce romantický obklad série Textile (RAKO), doplněný na zakázku ušitými textilními doplňky ve shodné barevnosti. „Doporučuji držet stejný styl i v podkroví a ložnici,“ radí architektka Douděrová.

Spokojenost rodiny byla zřejmá, hlavně Marianna se neubránila slzám. Konečně bude mít pořádnou kuchyň se spoustou úložného prostoru. Ráda vaří a peče, dělá domácí marmelády i kečup, takže dostatek prostoru i myčka Whirlpool jí výrazně pomohou při péči o rodinu.

Pohovka byla umístěna do rohu, jídelní stůl se přiblížil ke kuchyni.

Náklady

Stavební a ostatní práce                        148 656 Kč
Kuchyňská linka                                       97 000 Kč
Spotřebiče                                             155 940 Kč
Podlaha                                                   40 239 Kč
Nábytek                                                   27 382 Kč
Osvětlení, dekorace a doplňky                36 915 Kč

Celkem                                                  506 132 Kč