„Pískej konec,“ řekla jedna z pokladních smutně kolegyni, když prodala poslední lístek. „Je mi líto těch, na které se nedostalo,“ dodala zúčastněně.
Dlouhý had fanoušků se před litvínovským zimním stadionem vinul ještě ve chvíli, kdy na trénink dorazil útočník Jakub Petružálek. „Viděl jsem už večer fotky, jak jsou lidi ve frontě. Jen to dokazuje, jak tím město žije, jak moc za námi stojí. Dodává nám to obrovskou vnitřní sílu,“ poznamenal.
Litvínov si z Třince dovezl dvě vítězství a pokud vyhraje ve středu i ve čtvrtek, bude slavit historický titul. Právě vstupenky na druhý domácí duel Vervy zmizely rychleji, rozebrané byly o pár minut dříve.
„Mám! I když jsem tedy strhanej, čtrnáct hodin ve frontě,“ ulevil si vousatý příznivec Litvínova. Skalní fanoušci totiž věděli, že nemohou nic nechat náhodě.
„Na finále jdou i takoví, kteří celý rok nechodí. Proto si to my věrní, co jsme na stadionu i v dobách zlých, musíme vystát. Je to pořádné šílenství,“ poznamenal další z nich, Jiří Pracný z Mostu.
První fanoušek čekal od pondělního odpoledne
Lidé, na které se nedostalo, odcházeli zklamaně. „Čtyřicet lidí přede mnou, když to zavřeli! To není možný!“ stěžovala si do telefonu mladičká blondýnka. Zájem však byl takový, že na všechny se zkrátka dostat nemohlo.
Jistotu vstupenky měli permanentkáři, lístky k sezení byly k mání přes internetový ticketový portál. Do úterního prodeje šlo zhruba tisíc lístků na každý zápas.
Kapacita Hlinkova stadionu je kvůli reklamnímu vozu u mantinelu snížená na 5 811 míst. Klub nespecifikoval, kolik lístků si rozebrali permanentkáři, kolik se prodalo přes internet a kolik šlo třeba pro sponzory.
Když jedna z pokladních vstupenky nesla ze stadionu přes parkoviště, dav ji vítal nadšeným potleskem. Snížení kvóty ze šesti na čtyři lístky na osobu příznivci přijali v klidu. Klub chtěl, aby se dostalo na všechny, kteří před stadionem přešlapovali celou noc.
První v řadě, osmašedesátiletý Pavel Mach, bivakoval před pokladnou už od pondělní půl páté odpoledne. Ve svém autě nechával ohřát a zdřímnout ostatní z fronty.
„Sice bydlím sto metrů od stadionu, ale radši jsem vzal autíčko, s kterým jezdím na ryby a které je na takovéhle akce připravené. Ale při tom mrazu ani moc spát nešlo. Říkali jsme si, že vypadáme jak Němci u Stalingradu,“ usmíval se.
Fronta se rozrostla až na tisíc lidí
Prvním deseti lidem v řadě šéf klubového marketingu Jan Klobouček rozdal litvínovské šály. Kolem půlnoci už fronta nabobtnala asi na 200 lidí. Ráno jich mohl být až tisíc, protože kolem čtvrté začali chodit po noční.
„Musím pochválit městskou policii, vozili čajík a starali se o nás jako o vlastní,“ podotkl jeden z čekatelů. Zakuklení do dek, posazení na sedačkách, podřimující ve stoje, srkající čaj, kafe nebo panáky, tak nadšenci strávili noc.
„Každý si přinesl oteplovací kapalný přístroj,“ líčil Mach, byť on sám placatici s alkoholem neměl. Je abstinent.
Třeba ovšem ve čtvrtek vezme jeho zásadovost pro jednou zasvé. „Hokej nám tady proudí v krvi. Na tohle čekám celý život, až Litvínov bude jednou mistrem,“ říká.
