Od května až do poloviny června bývá v evropských pohořích příjemně prázdno. Jen je třeba dát pozor na to, že ve vyšších nadmořských výškách ještě potkáte sníh a počasí bývá méně stabilní než v srpnu či září. Je proto dobré si předem zjistit stav sněhové pokrývky v dané oblasti, např. pomocí webových kamer.
Pokud plánujete nocovat pod střechou, ověřte si, zda horské chaty už mají otevřeno – mohou být v provozu třeba jen o víkendech nebo možná bude k dispozici jen nouzový přístřešek, tzv. Winterraum. A přes internet na telefonu sledujte vývoj počasí.
1. Sengsengebirge, Rakousko
Název hornorakouského pohoří Sengsengebirge vám možná mnoho neřekne, ač jde, viděno z Česka, o jedny z nejbližších hor, které se téměř dotýkají hranice 2000 metrů. Značná část oblasti je součástí Národního parku Kalkalpen. Jedná se o vápencový masiv, který se strmě zvedá nad výrazným údolím, jímž prochází dálnice z Linze směrem do Grazu. Výhodou je snadná dostupnost.
Túra to ale snadná nebude, zejména když budete chtít přejít hlavní hřeben Sengsengebirge. A to ze dvou důvodů. Jednak převýšení mezi údolím a vrcholy dělá téměř 1500 metrů a žádné lanovky vám to neulehčí a za druhé kvůli silně propustnému vápencovému terénu nahoře nenarazíte na žádnou vodu.
Doporučujeme dojet autem k parkovišti Hopfing jižně od obce Molln, v níž se nachází informační centrum národního parku. První den vás čeká převýšení asi 800 metrů k chatě Feichtaütte (1360 m), kde se dá přenocovat. Raritou je v úvodu (povolený) průchod vojenskou střelnicí. Následující den nejprve vystoupíte na Hoher Nock, nejvyšší bod pohoří (1963 m), a poté sledujete úchvatnou hřebenovku směrem k západu.
Nepůjde ale o žádnou snadnou vycházku, čeká vás několik hlubokých sedel s nemalým převýšením, silně zkrasovatělý terén je navíc místy nesnadno schůdný. Na jaře bývá na hřebeni ještě občas sníh, což ale spíše oceníte – jiný zdroj vody totiž na trase mít nebudete. Výhledy z vesměs holého hřebene jsou skvělé, dominuje masiv Totes Gebirge na jihozápadě. Přespat se dá na hřebeni v bivaku Uwe-Anderle (1583 m), který pojme až 10 lidí.
Sengsengebirge, pohled na jezero Feichtausee pod vrcholem Hoher Nock
Sengsengebirge, turistické rozcestí na hřebenovce
Závěrečný den dokončíte přechod hřebene. Před posledním výrazným vrcholem, který nese název Spering (1605 m), si všimnete vysílače, u něhož se nachází pro případ zhoršeného počasí další nouzový bivak. Od vysílače lze sestoupit zpět na parkoviště Hopfing po zásobovací cestě směrem k severu, z níž je po několika kilometrech třeba odbočit vpravo, sledujte proto dobře mapu.
|
2. Berchtesgadenské Alpy, Německo
Okolí jezera Königssee jižně od Berchtesgadenu patří k nejkrásnějším krajinám v Německu, ne nadarmo se zde rozkládá Nationalpark Berchtesgaden, jediný alpský národní park v zemi. Osou území je nádherné, protáhlé jezero Königssee, obklopené ze tří stran vysokými horami, jimž vévodí mohutný Watzmann (2713 m). Jeho východní část spadá do jezera impozantní skalní stěnou skoro dva kilometry vysokou.
Časosběr: krásy alpského národního parku Berchtesgaden:
Na Watzmann si zjara nejspíš ještě netroufnete, v okolí Königssee se však nabízí celá řada krásných pěších tras v nižších nadmořských výškách. Využijete při nich lodní plavbu, která je na jezeře v provozu od posledního týdne v dubnu, případně lanovku na vyhlídkový vrch Jenner. Jako východiště k túrám využijte velké parkoviště u jižního cípu jezera Königssee, jehož hladina leží ve výšce 603 metry.
První výlet vede od zastávky lodí Kessel (je na znamení, tak dejte lodivodovi avízo) na západním břehu jezera. Značená cesta vás odtud vede mírně vzhůru nejprve dlouhými lesním serpentinami až na idylickou salaš Gotzentalalm (1130 m) a pak střídavě lesem a po horských loukách už bez velkého stoupání k jihu. Sestupové varianty na parkoviště, již bez použití lodě, jsou dvě, počítejte celkem s pěti hodinami pochodu.
Pohled na Watzmann (v pozadí) a jezero Königssee z hory Jenner.
Nástup namlodní plavbu po jezeře Königssee
Druhý, o něco náročnější výlet začíná u známého kostelíka Sankt Bartholomä, tentokrát na západním břehu jezera. I sem se musíte dopravit lodí. Po krátkém úvodním rovném úseku se pěšina brzy zakousne do skalní stěny a stoupá příkře vysoko nad jezero až k nádherné vyhlídce Archenkanzel (1300 m). Pohledy na jezero i okolní hory mají odtud „letecký“ charakter, jde o ideální místo na odpočinek. V druhé části trasy pak sestoupíte, většinou již po pevných cestách, k parkovišti u Königssee. Na celou cestu si vyhraďte 6 hodin.
Za „línou“ turistickou variantu kolem Königssee platí vyhlídkový vrchol Jenner (1874 m). Až skoro na vrchol vás totiž od parkoviště u jezera vyveze lanovka, v letním provozu od začátku května. Vzhledem k relativně větší nadmořské výšce a severní expozici si ale napřed zjistěte, kolik je nahoře sněhu. Nenáročných vycházek se z Jenneru nabízí celá řada, mimo jiné turistická cesta spojující horní stanici s mezistanicí. Sejít můžete samozřejmě až dolů k jezeru.
|
3. Monte Stivo a Monte Bondone, Itálie
Okolí severoitalského jezera Garda je známým eldorádem řady outdoorových sportů, které se většinou odehrávají v masivu Monte Baldo východně nad jezerem. Náš turistický tip vede do mnohem méně navštěvovaného masivu severně od Gardy – jde o třídenní přechod horského hřebene nad údolím řeky Adiže.
Východištěm putování je osada Santa Barbara nad obcí Ronzo-Chienis, kam jezdí autobusy mj. z Rovereta. V Santa Barbaře začínáte v nadmořské výšce 1200 metrů a nejprve se potřebujete „trefit“ na cestu směřující k lesnímu parkovišti severně od osady. Odtud je již zřetelné značení na horu Monte Stivo (2054 m). Výstup se zátěží vám potrvá tři až čtyři hodiny a v druhé půli vás budou provázet krásné výhledy, které obsáhnou jak zaledněný masiv Adamello na západě, tak skoro celé jezero Garda až na okraj Pádské nížiny.
Pohled z vrcholu Monte Stivo na jezero Garda
Turistická orientace při výstupu na Monte Stivo
Přenocovat lze na chatě Rifugio Marchetti (www.rifugiostivo.it), případně na plošině u chaty těsně pod vrcholem Monte Stivo. Druhý den vás čeká přechod nádherného hřebene směřujícího k severu. Zprvu budete po značené cestě č. 617 spíše klesat, abyste odpoledne vystoupili na dominantní trojici vrcholů, kterým se zde říká prostě Tre Cime (tj. Tři vrcholy; nepleťte si to se známějšími Tre Cime v Dolomitech). Nejvyšší špice Cornet má 2180 m. Nakonec sestoupíte na planinu Viote, kde můžete znovu přespat v chatě, případně můžete využít řady ubytování asi o tři kilometry dál v turistickém středisku Monte Bondone.
Třetí den sestoupíte do Trenta, variant je několik. Vyhraďte si alespoň tři hodiny na prohlídku tohoto zajímavého města a pak se vraťte vlakem do Rovereta, případě návazným autobusem do Ronzo-Chienis.
|
Tři tipy na evropské hory před sezonou
