Repliky Nadačního fondu Metoděje Vlacha podnikly do nového muzea doslova...

Repliky Nadačního fondu Metoděje Vlacha podnikly do nového muzea doslova invazi, z celkového počtu 25 plánovaných vystavených letadel jich téměř polovina pochází právě z tohoto zdroje. Fotografie je z pátku 10. dubna a vidíte na ní opravu invazních pruhů na jednom z nadačních letounů krátce před umístěním do muzea. | foto: Radek Folprecht, Technet.cz

Nové letecké muzeum: oko dítěte zapláče radostí, oko znalce smutkem

  • 62
Při příležitosti Světového dne letectví a kosmonautiky bylo letos 12. dubna po dlouhých peripetiích otevřeno v Mladé Boleslavi Letecké muzeum Metoděje Vlacha. Byli jsme se podívat, v čem je nový svatostánek letectví průkopnický a co brát s rezervou.

Motory strojů ještě ani nestihly vychladnout po letových ukázkách na slavnosti pro veřejnost, a hlavně tedy pozvané hosty z kraje, a v éteru už se objevilo několik zpráv hlásajících, že v Mladé Boleslavi bylo otevřeno největší letecké muzeum v České republice a podobně. Odnesla snad Kbely velká voda? Spadla budova Národního technického muzea a pohřbila ve svých ruinách vzácné letecké exponáty? Pravděpodobně ne. Jaká je tedy realita?

Letecké muzeum Metoděje Vlacha

Muzeum sídlí v sousedství mladoboleslavského letiště a stále se vyvíjí, též exponáty by měly být časem obměňovány. Otevřeno je sedm dní v týdnu od 9:00 do 17:00. Základní vstupné je aktuálně 100 Kč, děti do 10 let a senioři polovic, rodinné vstupné (2+2) 200 Kč, postižení zdarma.

Internetové stránky muzea:

http://www.lmmv.cz

Úvodem si připomeňme, že realizace leteckého muzea nebyl jednoduchý proces, na čemž se neblaze podepsalo působení Davida Ratha ve vedení Středočeského kraje v době vzniku projektu. Po odstavení hejtmana z politického života začal být nejistý též další osud muzea. Nedokončená stavba se podobala horkému bramboru, se kterým si nikdo neví rady. Hrozilo dokonce zrušení původní funkce stavby a její modifikace pro jiné účely. V té nejodvážnější variantě do ní měl být implantován městský bazén, což by bylo řešení technicky přinejmenším krkolomné.

Předem je třeba také upozornit, že výstižnější název než muzeum by byl zážitkový aeropark pro rodiny s dětmi. Strávíte zde příjemné odpoledne při využití různých atrakcí, jako jsou letecké simulátory nebo seskokový parašutistický simulátor, můžete sledovat pozemní servis letadel a samotný letový provoz a v neposlední řadě můžete z vyhlídkové věže pozorovat dalekohledem letištní sysly v jejich teď už přirozeném životním prostředí na letištní ploše.

Budova LMMV

Autorem projektu je firma Hlaváček - architekti, s.r.o, a výsledek práce tohoto ateliéru byl oceněn titulem stavba roku 2014. Netradiční stavba má svými liniemi evokovat podobu "neviditelného" letounu F-117. Součástí objektu je v severní partii vyhlídková věž, na východní straně je směrem k letištní ploše situována tribuna, v plné kapacitě využitelná při zdejších Dobových leteckých dnech.

Projekt muzea letectví vyšel na 150 milionů korun.

Ostatně v úvodním návrhu na konci minulé dekády nebylo o muzeu ani slovo, jednalo se o vytvoření veřejnosti přístupného místa na mladoboleslavském letišti, kde by byly vystaveny a připravovány funkční repliky a historické  letouny. S nápadem realizace leteckého muzea přišel až následně David Rath. Ale opusťme už sysly a věnujme se samotné expozici, která by měla být přes všechna pro a proti tím hlavním lákadlem k návštěvě tohoto zařízení.

Expozice a letadla

V muzeu je v současné době vystaveno asi 25 letadel, z nichž většina je funkčních. Téměř polovina strojů patří Nadačnímu fondu letadla Metoděje Vlacha, další jsou zapůjčeny Vojenským historickým ústavem či soukromými vlastníky a tři statické exponáty pochází z mladoboleslavského aeroklubu.

V expozici tedy najdeme originální stroje (Polikarpov Po-2, Z-126 Trener), profesionálně zhotovené repliky (Beneš-Mráz Be 50), repliky snažící se vcelku úspěšně podobat originálu (Racek PB 6,  letadlo Metoděje Vlacha) a volné napodobeniny svých vzorů (Pfalz E.I, Sopwith Pup, Fieseler Fi 156 Storch). V závorkách jsou uvedeny pouze příklady, těch letadel je v muzeu samozřejmě více. Zde je škoda, že se v expozici zatím neobjevily plánované tři originální kousky s velkým významem pro československé letectví: Aero Ae-45, Zlin Z-181 a MiG-21.

Mnohé funkční repliky, především ty z pionýrských dob aviatiky, případně z Velké války, nemohou být už z principu replikami věrnými, ale jsou to spíše volné funkční napodobeniny svých vzorů, kolikrát i markantně zmenšené. Proto jsou ve výčtu klasifikovány jako volné napodobeniny.

Dejme prostor velmi stručnému seznámení s některými z významných typů místní expozice, ať už jsou prezentovány v jakékoliv podobě:

Součástí koncepce živého muzea jsou i atrakce, zde vidíme jeden ze simulátorů.

Polikarpov Po-2 byl sovětský víceúčelový dvouplošník, ve většině verzí dvoumístný, jehož sériová výroba běžela od roku 1930 až do padesátých let v úctyhodném počtu kolem 40 000 vyrobených kusů. Za druhé světové války ho proslavily v lehké bombardovací verzi sovětské noční čarodějnice, jak byly tyto letkyně hanlivě nazývány nevyspalými Němci (v originále Nachthexen, více si přečtěte zde). Několik strojů používaly ke konci války jako kurýrní naše letecké jednotky na východní frontě. Mnozí budou znát i přezdívku kukuruznik, díky službě typu v zemědělském letectvu. Práškovací Po-2 u nás nedlouho po válce zachytávaly první nápory „amerického brouka“.

Pro historii československého letectví je jednoznačně nejcennější replika meziválečného cvičného a sportovního stroje Beneš-Mráz Be 50 Beta Minor. Tuto repliku, prakticky shodnou s originálem, postavili v dílnách Leteckého muzea Kbely. Konstruktér Beneš se ve dvacátých letech proslavil jako jeden z konstruktérů nadčasových dolnoplošníků Avia řady BH. Na jaře 1935 pak spoluzaložil novou leteckou firmu Beneš-Mráz v Chocni (letos tomu bylo 80 let) a zkonstruoval zde několik cvičných a sportovních letadel. Prezentovaný Beta Minor stál na počátku úspěšné typové řady „Beta“.

Letadlo Metoděje Vlacha bylo první funkční letadlo české konstrukce, postavené z tuzemských materiálů a poháněné tuzemským motorem. Stroj postavil v roce 1912 Metoděj Vlach, který se mnohdy neprávem krčí ve stínu Jana Kašpara. A podobně jako byl originální Vlachův stroj poháněn zapůjčeným motorem Laurin & Klement, byla replika osazena zapůjčeným motorem Škoda. A pak že se historie neopakuje.

Metoděj Vlach

Tento do nedávné doby opomíjený průkopník českého letectví se narodil 6. července 1887 v Říkovicích u Přerova. V letech 1908 až 1922 pracoval u firmy Laurin & Klement v Mladé Boleslavi a v době před první světovou válkou se ve volném čase věnoval konstrukci a stavbě vlastních letadel. První tři jeho konstrukce nebyly úspěšné. Až čtvrtý a zároveň poslední letoun, dokončený v roce 1912, slavil úspěch. Byl to jednoplošník celodřevěné konstrukce, křídla a ocasní plochy byly potaženy plátnem, trup byl bez potahu. Řadový motor o výkonu 28 kW zapůjčila firma Laurin & Klement.

Na Hospodářské a živnostensko-průmyslové výstavě severních a severovýchodních Čech v roce 1912 bylo letadlo oceněno zlatou medailí. První veřejný let provedl Metoděj Vlach 8. listopadu téhož roku. Tato událost se odehrála za hojné účasti zvědavých občanů i místních celebrit na boleslavském vojenském cvičišti.

Z důvodu malého výkonu motoru a nulového leteckého výcviku pilota měly první lety decentní charakter a odehrávaly se ve výškách do cca 20 metrů a v délce 300 až 500 metrů. Metoděj Vlach přistával velice jednoduše, vypnul motor a nechal letoun dokončit přistávací manévr bez zásahů do řízení. Své pilotní pokusy s tímto letadlem praktikoval sporadicky do vypuknutí první světové války, kdy byl vyhlášen zákaz létání. Potom letadlo rozebral, dřevo a plátno spálil, drobné díly rozdal řemeslníkům a motor vrátil firmě Laurin & Klement.

Grade byl „sériově“ vyráběný letoun německého průkopníka Hanse Gradeho. Měl charakteristický trup z bambusové trubky a ocasní plochy tvaru tulipánového květu. Velký význam pro historii našeho letectví má letoun Grade v souvislosti s první českou pilotkou, Boženou Laglerovou, která na tomto typu létala.

Ještě uveďme alespoň typ Zlin Z-126, v muzeu s prostorovými omezeními vystavený nečekaně ve dvou exemplářích. Jedná se o druhý typ v řadě legendárních Trenerů. Bez nadsázky lze tvrdit, že Trenery byly nejvýznamnějšími letouny celé historie československého letectví.

V novém mladoboleslavském muzeu najdete skutečně zajímavé exponáty, které psaly historii. Přes výhrady k samotné expozici se dá celkový dojem návštěvníků vylepšit komentovanými prohlídkami, neboť o těchto letadlech se dá poutavě vyprávět. Již vzhledem k tomu, že je muzeum prezentováno jako „živé“, nebylo by od věci zařadit takovou službu jako standard.

Na úrovni prvního nadzemního podlaží je nad plochou s vystavenými letadly situována lávka, na níž jsou ve vitrínách a na panelech drobné exponáty, ať už prostorového (drobné kovové modýlky, letecké přístroje) či plošného charakteru (fotografie, plakáty). Nebudeme zde vytýkat drobné faktické chyby v popiscích jdoucí na vrub časovému tlaku při přípravě expozice. Skutečným neštěstím, dá-li se to tak nazvat, jsou však panely s fotografickou dokumentací.

Se skřípěním zubů přejdeme, že mezi dobové fotografie příslušného období nějaká kukačka nakladla sem tam i fotografie novodobých replik. Zrovna tak se nenecháme rozhodit tím, že mezi asi dvaceti fotografiemi období druhé světové války jich přesně pět zobrazuje letoun Hurricane, jako kdyby se jiná letadla nevyráběla. Ovšem to, že na druhoválečném tablu bezelstně dřepí fotografie poválečného sovětského Jaku-11 ve fiktivních německých barvách, si za rámeček nikdo nedá. A to je jen jeden z příkladů. Navíc to vysvětluje i absenci jakýchkoli popisků těchto fotografií, neboť tvůrce evidentně ani netušil, co na nich je.

Obrazy plné otazníků

K mírnému pobavení znalých návštěvníků mohou sloužit obrazy vystavené na stěnách po obou stranách schodiště mezi prvním a druhým nadzemním podlažím. V původních návrzích expozice se zde počítalo s dobovými plakáty s leteckou tématikou, v pozdějším návrhu se psalo o dobových fotografiích, nakonec se zde však objevily jakési obrazy a na většině z nich jsou faktické chyby.

A tak, podobně jako se Saturnin s dědečkem pana Jiřího bavili uváděním románových příběhů na pravou míru, můžete se o něco podobného pokusit zde s díly obrazovými. Hned první obraz s názvem „Tomáš Baťa a Tomáš Garrique Masaryk ve Kbelích“ se faktickými chybami jenom hemží. Za oběma pány je namalována třímotorová dopravní Avia (licenční Fokker) v barvách ČSA, ale s nápisem Baťa pod okny kabiny cestujících.

Obraz hemžící se faktickými chybami

V Československu létaly dva typy těchto třímotorových dopravních strojů, Avia F.VIIb/3m a o něco větší Avia F.IXD. Společnost Baťa vlastnila pouze jednu sedmičku a imatrikulace byla OK-ATC. Imatrikulací OK-AFF měla Avia F.IXD společnosti ČSA. Na obrázku je navíc namalován kříženec obou typů, více připomínající (např. pilotní kabinou) typ Avia F.VIIb/3m, ta však nikdy neměla zakrytované motory.

Špatným letadlem a registrační značkou to ovšem nekončí, ty tři letouny v pozadí mají představovat (když se podíváte zblízka, tak jiná možnost prostě není) stíhačky typu Avia B.534. Prototyp tohoto stroje ovšem vzlétl téměř rok poté, co Tomáš Baťa zahynul roku 1932 při letecké nehodě. Ono ostatně i ta diskutovaná imatrikulační značka OK-AFF byla registrovaná až v roce 1935. K závěrečnému zhodnocení tedy můžeme použít slova ve stylu Saturnina: „Jediné, co naše kancelář připustila jako původní a pravděpodobné, je setkání Tomáše Bati s panem prezidentem Masarykem, ať už se odehrálo kdekoli.“

Většina řadových, historií letectví hlouběji nepolíbených návštěvníků muzea si však těchto chyb ani nevšimne, ti s oborem seznámení se nad ně snad povznesou a případní historici mohou použít výtah a předmětnému schodišti se elegantně vyhnout.

Zmiňované chyby se dají lehce napravit a obrazy sundat, muzeum na nich rozhodně nestojí. Pouze se vtírá otázka, proč u tak kontroverzního projektu, který rozpolcuje veřejnost na dva tábory, k nim vůbec muselo dojít.

Co říci závěrem

Muzeum má velký potenciál stát se významným prvkem volnočasové aktivity v regionu. Děti budou i díky hromadě zajímavých atrakcí nadšené a to se přenese také na jejich rodiče i v krajním případě, že jsou oborem letectví do jisté míry zasaženi. Největší devizou je možnost sledování samotného provozu létajících aparátů. Pokud vás tam však zažene hlad po letecké historii, nesmíte se divit, že zůstane vaše potřeba z větší části neukojena. Takové ambice si Letecké muzeum Metoděje Vlacha ostatně ani neklade.