„Ale Zbyňa to měl daleko těžší, nervy musely být daleko větší, byl to důležitý zápas v play-off. Tady šlo jen o přátelský zápas, ale zase si člověk může situaci vyzkoušet,“ řekl po zápase novinářům šikovný Kovář, bývalý plzeňský hráč měl dobrou náladu a sem tam zavtipkoval.
Takže jste nebyl nervózní, když jste musel nájezd dát, aby nebyl konec?
Nervozita tam určitě lehká je vždycky, ale člověk se z toho nemůže pos...
Každopádně jste měl trochu štěstí, že?
Jo, měl jsem jinou myšlenku, kterou jsem cestou ztratil, tak jsem musel improvizovat. Věděl jsem, že puk je někde za gólmanem, jenom jsem doufal, že to tam doveze.
Věděl jste, že pojedete hned podruhé?
Moc ne, jel jsem ke střídačce. Asi mi trenéři nevěřili nebo co. Tak trochu jsem se nominoval sám a jel.
Zakončení už jste měl tentokrát promyšlené?
Jo. Předtím jsem udělal kličku, tak jsem to chtěl změnit a tenhle typ nájezdu jsem hodně trénoval v dětství na kamarády Pavla Francouze a Marka Mazance, kteří taky mají opačný gard. Vím, že je to těžké chytit takhle na vyrážečku, tak jsem to zkusil.
Na tribuně vás sledoval také Mike Keenan, kouč Magnitogorsku. Věděl jste o něm?
Nevěděl jsem, jestli přiletí už na první zápas. Zahlídl jsem ho na tribuně, jak tam seděl v tom svým baretu. Nešlo ho přehlídnout. Jsem rád, že jsem oba nájezdy dal, trenér mě na ně moc nedává, tak snad příští rok bude.
Jak se vám vůbec tady v Jihlavě hrálo?
Škoda, že nebylo plno. Jsme z domácích zápasů zvyklí, že jsme vyprodali O2 arenu, což bylo fantastické. Nevím, čím to je. Možná byla cenu lístků moc vysoká. I tak jsem doufal, že v Čechách před mistrovstvím by mohl být plnej barák. Ale diváci se do toho postupně dostali, začali fandit, doufám, že jsme jim udělali radost a přijdou znovu.
