Broušení drápů nebo třeba vyhřívání se na slunci. Při těchto činnostech fotopast v únoru postupně zachytila v Bílých Karpatech kočku divokou poblíž jejího doupěte.
Podle ochranářů z Hnutí Duha nové snímky potvrzují, že kočka divoká se nenápadně vrací do české krajiny. V posledních letech ji fotopasti ochránců přírody zachytily na Šumavě, v Javorníkách či v Českém lese (více zde). Zatím však chyběly důkazy o jejím trvalém výskytu či dokonce rozmnožování.
„Podle chování kočky u doupěte lze usuzovat na to, že zde pobývá už delší dobu, a tak doufáme, že se nám v létě podaří potvrdit i její rozmnožování. Nález mi udělal velkou radost a přinesl naději, že by se k nám kočky mohly ze Slovenska rozšířit nebo zde už možná jsou,“ řekl Jana Pospíšková z přírodovědecké fakulty Univerzy Karlovy, která se monitoringem kočky divoké dlouhodobě zabývá.
Bílé Karpaty svojí nadmořskou výškou, členitým terénem a pozůstatky zachovalých přirozených lesů podle ní poskytují optimální prostředí pro tento kriticky ohrožených druh šelmy.
Pokud se v dalších měsících a letech výskyt kočky divoké potvrdí, mohou přírodovědci překreslit západní hranici trvalého výskytu této vzácné šelmy v Karpatech, za kterou byla až doposud pokládána slovenská řeka Váh.
Přesné místo, kde fotopast kočku divokou zachytila, nechtějí ochranáři zveřejnit. Obávají se pytláků a také nenechavců, kteří by mohli ukrást samotnou fotopast.
„Obecně je možné říct, že se jedná o nejsevernější část Bílých Karpat mezi Vlárským a Lyským průsmykem. Fotopast kočku divokou zachytila na slovenské straně na dohled od moravské části Bílých Karpat, pobytové znaky kočky divoké v podobě stop a zřejmě i trusu máme i na moravské straně,“ sdělil iDNES.cz Pavel Dekař z Hnutí Duha Bílé Karpaty, který fotopasti instaluje.
Bílé Karpaty mají potenciál i na medvědy, rysy a vlky
Ochranáři podle něj při zkoumání možného výskytu kočky divoké musí být vždy obezřetní. Je totiž nutné rozlišit, jestli to náhodou není kočka domácí toulající se z nějaké samoty. Proto se zaměřují na místa daleko od lidských obydlí a v terénu, kam se domestikovaná kočka nedostane.
„Hlavním znakem kočky divoké je bílá brada a jemně bílé hrdlo. Oproti laickému očekávání není klasicky mourovaná, je šedá nebo jinak tmavá s jemnými skvrnami a jen jedním či dvěma výraznými pruhy na zádech. A má velmi huňatý ocas se třemi nebo čtyřmi výraznými pruhy, zbytek jich je jen naznačen,“ poznamenal Dekař, podle něhož je také kočka divoká o něco větší a větší jsou i její stopy měřící asi 5 centimetrů.
Kočka divoká stejně jako vlk, rys či medvěd doplatila na systematické lidské pronásledování a od 19. století z naší krajiny zcela vymizela.
Snímky vzácných vracejících se šelem, ať už jde o šelmy v Bílých Karpatech, vlka na Šumavě nebo rysy a vlky na severu Čech, potvrzují zajímavý fenomén posledního desetiletí: Do české kulturní krajiny se pomalu vracejí vyhynulé druhy šelem.
Pro rozšíření koček divokých bude podle ochranářů potřeba vyčlenit vhodně vybraná místa pro divokou přírodu. Více starých stromů v lesích, ochrana listnatých lesů a pestřejší krajina pomůže také návratu dalších vzácných druhů zvířat.
V České republice podle odhadů zoologů stabilně žije asi 70 rysů (většina v jihozápadních Čechách a v Beskydech) a jedna vlčí smečka se v roce 2014 usídlila v CHKO Kokořínsko-Máchův kraj. Vlci se objevují i v dalších pohraničních horách, především v Beskydech, aktuálně však fotopast zachytila vlka také na Šumavě. Medvěd bývá každoročně zaznamenáván v Beskydech, v některých letech také v Bílých Karpatech.
„Sedmdesát kilometrů dlouhé Bílé Karpaty a především jejich severní část mají potenciál pro usazení všech místních vzácných šelem, kromě koček divokých také vlka, rysa i medvěda. Ale jestli tu vydrží, záleží především na tom, zda jejich výskyt budou tolerovat lidé. Největší hrozbu pro vzácné šelmy představuje pytláctví,“ upozornil Dekař.
V Beskydech fotopasti nedávno zachytily rysí rodinku (více zde)
