Recidivista Novák se ze svého útěku bude zpovídat v odděleném procesu. | foto: Michal Šula, MAFRA

Vězně mu šéf popsal jako zm*da. Ještě že na útěku neškodil, děkoval dozorce

  • 66
Dva dozorci, kterým loni v listopadu utekl z pražské Thomayerovy nemocnice nebezpečný vězeň Jan Novák, se zpovídají před soudem. Hájí se tím, že nebyli dostatečně informováni o tom, jak je Novák nebezpečný. Oba jsou od incidentu mimo službu.

„O vězni jsem nebyl řádně poučen. Nadřízený mi o vězni řekl pouze to, že je to zm*d a má loupež,“ hájil se u soudu jeden z obžalovaných, nadstrážmistr Jiří Jehlička, který byl velitelem eskorty. Byl to on, kdo Novákovi na nemocničním pokoji sundal pouta na nohy. 

Jehlička i jeho kolega Jiří Buršík soudu podrobně popsali, jak celý den probíhal. Nováka převezli 25. listopadu 2014 z Pankráce do Thomayerovy nemocnice na lékařské ošetření, konkrétně na chemoterapii. Tam měl Novák po celý týden dojíždět na infuze, byl tam i předchozí den. 

Novák při ošetření ležel na samostatném pokoji s vlastní sprchou a WC, kde podle Jehličkovy výpovědi jeden z dozorců vždy seděl u lůžka vězně, druhý na chodbě. „Vězňům, kteří jezdí na vícehodinové ošetření, na kapačku nebo na dialýzu, vždy sundáváme pouta. Pouze v případě, že bychom byli výslovně upozorněni na nebezpečnost odsouzeného, bychom mu je nechali,“ uvedl velitel eskorty. Pouta na rukou mu prý nemohli nechat ani kvůli tomu, že Novák dostával kapačky a zdravotníci mu během ošetření několikrát měřili tlak.

Jeden dozorce byl na záchodě, druhý telefonoval

Dodal také, že ošetření se protahovalo, protože vězni bylo při chemoterapii špatně a sedmkrát za hodinu chodil na záchod u pokoje. Naopak dozorci museli používat toaletu na druhém konci chodby. Právě ve chvíli, kdy na ni jeden z nich odešel, měl druhý telefonát z operačního. Vyšel proto na chodbu. „Telefonát trval asi minutu,“ řekl Jehlička. 

Když se poté, asi v 16 hodin a 50 minut, s kolegou do pokoje vrátili, okno bylo otevřené a vězeň nikde. „Byl to šok,“ sdělil. Jeho kolega vyhlédl z okna, zda dole vězeň neleží. „Byla to docela výška, myslel jsem si, že si mohl zlomit nohu,“ řekl Buršík. 

Dozorci okamžitě vyběhli na chodbu a ptali se personálu, zda Nováka neviděli. Poté kontaktovali telefonicky nadřízené a během krátké doby začalo pátrání po uprchlém vězni. „Já jsem běžel ven, svítil jsem si do keřů, jestli tam někde není. V areálu se nevyznám, nevěděl jsem, jakým směrem by mělo smysl utíkat,“ řekl.

Jehlička u soudu vyjádřil velkou lítost nad tím, co se stalo. Uvedl ale také, že nerozumí tomu, proč v eskortě u tak nebezpečného vězně byli jen dva. „Nevím, proč jsme nebyli informováni o tom, co má za sebou a jaký je to typ člověka. Zaplať pánbůh, že Novák neprovedl nic někomu z personálu ani panu Buršíkovi nebo mě, když jsme tam byli sami,“ doplnil. Poděkoval všem, kteří se podíleli na Novákově dopadení, ale i samotnému vězni. „Děkuji mu, že za tu dobu, co byl na útěku, nikomu nic neudělal,“ řekl doslova.

Oba obžalovaní jsou již čtyři měsíce postaveni mimo službu. Kromě toho je vyšetřuje také Generální inspekce bezpečnostních sborů, která zkoumá, zda neporušili předpisy. Jehlička je u vězeňské služby už více než 13 a půl roku. Buršík je služebně o několik měsíců mladší, dříve pracoval v břeclavské věznici a na Pankrác ho přidělili jen dočasně jako výpomoc při eskortách. Za porušení povinnosti strážní služby jim hrozí dva až deset let vězení. Soud bude pokračovat v květnu. 

Uprchlý vězeň tvrdil u soudu, že advokát napadl jeho přítelkyni:

18. března 2015