„Vina byla prokázána a to v obou bodech obžaloby,“ zdůvodnila soudkyně Kateřina Radkovská verdikt. Podle verdiktu se soud při uznání viny opíral nejen o doznání Jana Mokrého, ale i řadou dalších důkazů. Tedy výpovědi obou napadených, kamerové záznamy a další důkazy.
Rozsudek není pravomocný, o odvolání rozhodne Vrchní soud v Praze.
Většina z těch, kdo se ocitne na lavici obžalovaných, obvinění popírá, snaží se je vyvrátit a prokázat svou nevinu.
Jan Mokrý jednal naopak, svou nenávist vůči lidem žijícím na ulici dával tvrdě najevo. „Chtěl jsem, aby si smrt užili. Musí trpět,“ tvrdil mimo jiné během tři dny trvajícího procesu.
Poprvé podle verdiktu Mokrý zaútočil v Libni loni v dubnu nedaleko studentských kolejí, kde tehdy bydlel. Ozbrojen dvěma noži si jako cíl vybral Jaroslava M., který spal pod mostem. Bezdomovec vyvázl bez zranění. Student zavolal policii a tvrdil, že jej drží jako rukojmí.
Bezprostředně po tomto útoku skončil na dva měsíce v psychiatrické nemocnici. 29. června v noci se odhodlal k dalšímu úderu, tentokrát ve Vrchlického sadech u pražského Hlavního nádraží. S dvěma noži se vrhl na Libora Š. Tomu zranil tepnu na ruce, napadeného zachránil rychlý zásah zdravotníků.
„Z jeho zranění bylo jasné, že obžalovaný chtěl svůj čin dokonat. Jen kvůli aktivní sebeobraně poškozeného k tomu nedošlo,“ komentovala soudkyně tento bod verdiktu. Liboru Š. podle rozsudku život zachránil zásah městských policistů.
„Extrémní názory a skutky nejsou projevem duševní choroby, shledali jsme toliko smíšenou poruchu osobnosti,“ konstatoval ve svém znaleckém posudku psychiatr Petr Kubej. Psycholog Jiřího Klose Mokrého resocializaci téměř vyloučil.
Student podle výpovědí svědků žil bez kamarádů, od své ostravské rodiny se izoloval. Přátele neměl ani na fakultě či studentských kolejích. Na své kolegy večer volal na kolej i policisty. Před soudem citoval ze svých plánů, jak se kterých spolužáků jednou pro vždy zbaví.
