Vzduch se ohřívá podstatně rychleji než voda a to může být před začátkem sezony zásadní problém. Zatímco dokonce již v dubnu může být i ve Středomoří pěkně vedro, moře se na většině míst tak brzy ještě prohřát nestačí. Meziroční výkyvy přitom nejsou významné, „teplá“ či „chladná“ zima ovlivní jarní teplotu moře nejčastěji pouze o desetinky stupně. Důležitá je ale poloha na ose východ – západ. Moře ve východním Středomoří je dlouhodobě výrazně teplejší než v jeho střední a západní části. Stejně tak hraje roli, byť menší a nikoli lineární, zeměpisná šířka: jednoduše řečeno, africký břeh je teplejší než ten evropský.
Pokud zůstaneme ve Středomoří, tak nám ovšem tuto čistě geografickou rovnici komplikuje politika. Z důvodu politického neklidu či otevřené války jsou rozsáhlé části „teplejšího“ Středomoří reálně nedostupné (pobřeží Sýrie, Libanonu, Libye, Alžírska). Jako nejlepší jarní tipy tak vycházejí Turecko, Kypr a jižnější řecké ostrovy. Přidáváme jednu stálici – ostrovy Kanárské – a také izraelský Eilat.
1. Turecká riviéra
Květen je bez nadsázky nejlepší dobou k návštěvě tzv. Turecké riviéry, dlouhého úseku pobřeží kolem milionového města Antalya. Moře tam v tuto jarní dobu již spolehlivě dosahuje teplot příjemných pro koupání, zimní vlhkost je pryč a davy návštěvníků dorazí až později. Turecko dělá v posledních letech obří ekonomické pokroky, což se pozitivně odráží na kvalitě infrastruktury, přitom ceny tam jsou stále o mnoho nižší než v západní Evropě. Lid je vesměs příjemný a méně zcestovalí tam možná poprvé okusí alespoň trochu „exotiky“ – tak co vlastně chtít víc?
Info o počasí a dopravě
|
Většinu turistických letovisek najdete na východ od Antalye, za všechny jmenujme alespoň Belek, Side a Alanyi. Posledně uvedené místo má mimořádně pěknou polohu pod vysokými horami, s pěknými plážemi, na které můžete pohlédnout ze zřícenin místní pevnosti.
Pokud byste se naopak vydali z Antalye na jih, brzy se dostanete do oblasti, kde skalnaté pobřeží nesleduje žádná silnice – zato tam však najdete atraktivní antickou lokalitu se zříceninami města Olympos (neplést s řeckou Olympií). Kdo by dostal chuť na něco víc než nenáročnou procházku, tak oblastí nad pobřežím prochází dobře vyznačená dálková pěší stezka, tzv. Lýkijská stezka (Lykia Yolu).
Při pobytu u jihotureckého pobřeží nevynechejte ani samotnou Antalyi, „hlavní město tureckého turismu“. Malebný je starý přístav pod kolmými skalami, ve velmi dobrém stavu se dochoval římský vítězný oblouk, tzv. Hadriánova brána. Pohledovou dominantu centra pak tvoří minaret Yivli, pokrytý glazovanými kachlemi.
Turecká riviéra
|
Podívejte se na propagační spot tureckého letoviska Antalya:
2. Kypr
Již více než 40 let je nevelký ostrov Kypr (necelých 10 000 km²) politicky rozdělený na dvě de facto samostatné, sobě nepřátelské části, přesto však turistika docela vzkvétá. Jistě i kvůli mimořádně příznivému podnebí, které umožňuje plážové pobyty od začátku května do listopadu. A když se vzdálíte od pobřeží, rychle přijdete na to, že vnitrozemí Kypru nabízí velmi různorodé spektrum atraktivit.
Většina turistických resortů leží v jižní části ostrova, tedy v té, kterou spravuje mezinárodně uznávaná kyperská vláda. Za hlavní oblasti návštěvnického zájmu platí letoviska na východ od Larnaky (Agia Napa) a pak oblast kolem Pafosu na jihozápadě. Až vám začne být u moře příliš vedro, a to nejspíš nastane, vyjeďte autem do pohoří Troodos. Čerstvý a chladivý vzduch je ve výšce téměř 2 000 metrů zaručen, stejně jako báječné výhledy skoro po celém ostrově. Řídkými borovicovými lesy vede několik značených turistických tras, doporučujeme desetikilometrový Atalante Trail.
V hlavním městě Lefkosii (Nikósii) zaujmou mohutné hradby původně benátské pevnosti, ještě více vám však v paměti pravděpodobně uvíznou nekompromisní připomínky rozdělení ostrova. Tzv. Zelená linie, oddělující „jižní Kypr“ (obývaný pravoslavnými kyperskými Řeky) od Severního Kypru (obývaného muslimskými kyperskými Turky) totiž prochází přímo centrem města. Přejít tu můžete přes hraniční přechod pěšky. Uvidíte mnoho ostnatého drátu, ozbrojené stráže, vybydlené a opuštěné domy podél hranice... A za ní úplně jiný svět, velmi podobný tomu v Turecku.
V severní Nikósii zajděte do některé z velkých mešit, které byly ve středověku postaveny jako křesťanské chrámy. Obří mešita Selimye, kterou najdete jen pár minut pěšky od hraničního přechodu na třídě Ledra, původně sloužila jako křesťanská katedrála sv. Sofie.
Kypr
|
3. Rhodos
Rhodos, součást Dodekanéského souostroví, se řadí mezi větší řecké ostrovy a také mezi ty nejjižněji položené. Klimatické poměry i teploty moře jsou tu velmi podobné jako na Turecké riviéře (ostatně turecké břehy jsou ze Rhodu vidět), což nás opravňuje zařadit ho mezi „jarní“ plážové destinace. Mezi asi 35 plážemi na ostrově najdete písečné i oblázkové prostředí, většina pláží není příliš dlouhá a čím více k jihu půjdete, tím čekejte méně lidí.
Podobně jako jiné ostrovy východního Středomoří, i Rhodos zažil četná střídání civilizací a kultur. Porůznu po ostrově uvidíte antické lokality, např. na akropoli nad hlavním městem Rhodos. Pozůstatky známého „divu světa“, tzv. Rhodského kolosu, budete ale hledat marně – více než 30 metrů vysokou sochu slunečního boha Helia zničilo v roce 226 př. Kr. zemětřesení a nic se z ní nedochovalo.
Hodně se zato dochovalo jak z mohutných hradeb ve městě Rhodos, tak z velmistrovského paláce tamtéž. Obojí pochází z doby, kdy Rhodos obýval Řád rytířů sv. Jana jeruzalémského, známý též pod názvem Maltézští rytíři. Panství řádu nad Rhodem sice netrvalo příliš dlouho (1309–1522), nejvýznamnější stavby města však přesto pocházejí právě z této doby – historické centrum města je zapsané jako památka UNESCO. Ani mimořádné opevnění ale rytířům nakonec nepomohlo, ostrov dobyli roku 1522 osmanští Turci a řád odešel na Sicílii a poté na Maltu.
Pokud by vám byl ostrov Rhodos malý, můžete si snadno udělat výlet na turecké pobřeží, lodní linky jsou časté a plavba trvá jednu až dvě hodiny. Na druhé straně přistanete v letovisku Marmaris.
Rhodos
|
4. Kanárské ostrovy
Vypadá to jako ohraná klasika, jenže Kanárské ostrovy zůstávají evergreenem. Hlavně jejich podnebí se nemění, tedy zůstává pro turistiku výjimečně příznivé, a to po celý rok. Přidejte k tomu zajímavou a rozmanitou přírodu i velmi příznivé ceny a máte jarní dovolenkovou destinaci par excellence.
Chladno na Kanárských ostrovech nemůže v úrovni moře nastat nikdy, téměř nikdy tu ale není ani příliš velké vedro. Dělá to poloha v otevřeném Atlantiku a taky chladný mořský proud, který ostrovy omývá. Ten „vyhlazuje“ teploty vzduchu (existují jen malé rozdíly mezi sezonami, ale i mezi dnem a nocí), také však drží teplotu moře níže, než byste v této zeměpisné šířce čekali, ani v létě nepřesahuje 24 °C.
Při výběru konkrétní destinace věnujte na Kanárských ostrovech pečlivou pozornost poloze střediska v rámci ostrova. Na hornatém Tenerife, stejně jako na Gran Canarii, je totiž severní (návětrná) polovina vlhčí a tím také zelenější než sice suchý, pouštní jih. Nižší ostrovy Lanzarote i Fuerteventura jsou suché celé, ovšem západní pobřeží je výrazně větrnější.
Největší ostrov Tenerife boduje mohutnou sopkou Teide, která je nejvyšším bodem celého Španělska (3 718 m). Skoro až nahoru můžete vyjet lanovkou. Vnitrozemí Gran Canaria prostupují izolované hory a pitoreskní skaliska, mezi nimiž vyniká Roque Nublo (1 813 m). Černá, vulkanická krajina Lanzarote, posetá sopečnými kužely, působí až nadpozemským dojmem. Každopádně nevynechejte návštěvu Národního parku Timanfaya, kde budete mít půdu pod nohama doslova horkou. A Fuerteventura má ze všech Kanárských ostrovů nejvíce do daleka se táhnoucích pláží – v každém období si tu najdete „svůj“ kousek pobřeží, kde budete úplně sami.
Pro prozkoumání Kanárských ostrovů si na místě půjčte auto, což stojí pár korun, místní agentury jsou v každém středisku. I ceny jiných druhů služeb a zboží včetně ubytování jsou na ostrovech díky daňovým úlevám nižší než v pevninském Španělsku – rychle zjistíte, že na „Kanárech“ je leccos lacinější než v Česku.
Kanárské ostrovy
|
5. Eilat
Je to tip, který dáváme trochu se zaťatými zuby: na světě totiž opravdu existují krásnější letoviska. Jenže Eilat, jediný rudomořský přístav Izraele a současně velké turistické centrum, favorizuje mimořádně příznivé klima. Teplota mořské vody tu nikdy neklesne pod 20 °C, v období od dubna do září tu jsou srážky pravděpodobné asi jako v Česku zemětřesení (tj. nevyskytují se) a i po zbytek roku prší jen velmi výjimečně. Doporučujeme návštěvu pouze v období od října do května, v létě totiž v Eilatu panují nesnesitelná vedra, průměrná denní maxima přesahují 40 °C.
Infrastruktura je v hospodářsky vyspělém Izraeli kvalitní a podmínky pro potápění a šnorchlování, včetně korálových útesů, velmi dobré. Velkou estetiku ale v Eilatu nečekejte, pobřeží lemuje vesměs nevzhledná betonová výstavba, některé hotely dosahují monstrózních rozměrů. A jakmile opustíte obydlenou zónu, octnete se ve smutné, hnědošedé poušti. Taky počítejte s tím, že si připlatíte, poměr cena vs. výkon je v Izraeli tradičně mizerný a Eilat nepředstavuje výjimku.
Až vás omrzí potápění nebo povalování se na pláži, možná rádi zajdete do zdejšího akvária (Coral World Underwater Observatory), kde je k vidění na 800 mořských živočišných druhů. Část bazénů je přímo propojena s Rudým mořem a panují v nich přirozené podmínky. Náročnější výlet, obvykle s jedním noclehem, vede z Eilatu do jordánské lokality Petra se slavnými skalními svatyněmi (UNESCO).
Bezpečnostní situace sice v Izraeli nebyla v moderní době nikdy ideální, Eilat přesto patří mezi klidnější lokality – zejména po dobudování hraničního plotu (2013), který oddělil území Státu Izrael od egyptského Sinaje. Hranice je z centra Eilatu vzdálená sotva 10 kilometrů.
Eilat
|