Po dvou dnech přeletu nad Slovenskem, Maďarskem a Rumunskem jsem začal třetí den své expedice v tureckém Corlu. Letový plán se totiž nesetkal s pochopením gruzínských úřadů, přečtěte si: Českého pilota na Kavkaz nepustili. Prý jedině s vojenským kontrolorem.
Ankara, Istanbul a Bospor z nebe
Výhled počasí nevypadal pro Ankaru úplně optimálně, ale v Istanbulu slunce svítilo, a tak jsem všechno viděl optimisticky. Letěl jsem poměrně volně nad Istanbulem i Bosporem, dispečeři mě jen drželi nízko a v bezpečné vzdálenosti od přiblížení na hlavní istanbulské letiště.
Turecko ze vduchu |
Párkrát jsem se otočil nad Bosporem a zaznamenal i Princovy ostrovy jižně od Istanbulu a poté vyrazil do Ankary. Po asi 200 km jsem přeletěl hory vysoké kolem 2500 metrů. Zasněžené vrcholky se začaly schovávat v mracích a musel jsem vystoupat další stovky metrů.
S pomocí dispečera, který mě provedl těžkou oblačností a navedl na přistávací dráhu, jsem přistál v Ankaře, která je zatím mým největším letištěm. To už hustě pršelo a foukal vítr. Ankara na mě nepůsobí moc malebně, je tu spousta nehezkých budov, mnoho chaoticky běhajících lidí a do toho těžký déšť a vítr při teplotě kolem nuly. Na zítra je předpověď trochu lepší, tak snad to vydrží.
Odstartoval jsem v 11 hodin a v tu dobu v Kayseri padal sníh a viditelnost nebyla dobrá. Obával jsem se, že kvůli tomu budu muset vynechat i tuto zajímavou část plánované cesty a letět rovnou do Adany u Středozemního moře.
Most přes Bosporský průplav severně od centra Istanbulu
Nová a stará zástavba Istanbulu
Sledujte speciál Kavkaz - evropské limity |
Unikátní jeskynní města pomohla i Arménům
Kličkoval jsem mezi mraky a dával pozor na strmé skály. Počasí se trošku zlepšilo, a tak jsem se rozhodl letět nejen do Kayseri, ale ještě se pokusit najít jeskynní města v oblasti Cappadocia ležící nedaleko. Vznikla vyhloubením až tří pater do hluboké vrstvy sopečného popela z nedaleké nyní (snad) vyhaslé sopky Erciyes, která soptila naposled kolem roku 200 před naším letopočtem.
Jeskynní města vznikala ve druhé polovině prvního tisíciletí a sloužila také jako úkryty proti nepřátelům. Vešly se do nich až desítky tisíc obyvatel, kteří tam byli schopni normálně žít.
Kamenné útvary u městečka Avanos, Cappadocia ve kterých jsou vykopána „jeskynní města“
Pohled na Bosporský průplav i Istanbul z asijské strany
Naposled tyto úkryty využili Arméni v době protiarménských pogromů v letech 1909 - 1910. Dnes tam jsou i luxusní hotely a další turistické atrakce, které prý přitahují zejména čínské turisty.
Pilot Jiří Prušapilotuje malá sportovní letadla již řadu let. Pro iDNES.cz létá pravidelně. Díky němu jsme ze vzduchu mapovali povodně 2012 či absolvovali let do Chorvatska po trase českých motoristů. Nyní z nebe mapuje po evropských ostrovech také hranici Evropy a Asie, pohoří Kavkaz. Více o Jiřím Prušovi na jeho webu www.prusa.org.  |
Letiště v Kayseri bylo ve chvíli mého příletu těsně po dešťové přeháňce, poletovaly kolem něj cáry mraků, z kterých vypadával sníh. Chtěl jsem prozkoumat a vyfotit sopku Eriyes, která se nad městem Kayseri tyčí. Nejdříve byla schovaná v mracích, ale po hodině se trochu vyjasnilo a mohl jsem vyrazit.
Sopka je vysoká 3917 metrů a tak mi chvíli trvalo, než jsem se k jejímu vrcholu dostal. Dvakrát jsem ho obletěl, ale jícen byl přece jen schovaný v oblačnosti. Na úbočích byly vidět lyžařské vleky a krásné sjezdovky.
Pohoří Taurus, které Kayseri odděluje od pobřeží a Adany, je vysoké také kolem 4000 metrů a dalších asi 50 minut bylo tedy naplněno mým úsilím pohoří Taurus přeletět. Když jsem viděl krásně zelená pole v údolí kolem Adany, měl jsem přece jen radost, že už to mám za sebou.
Oblast skalních domů v okolí městečka Bozcea, Cappadocia
Řeka Seyhan severně od Adany
Peklo za kokpitem a gratulace z letiště
Ještě na mě ale čekal jeden nepříjemný zážitek. Těsně před přistáním na letišti v Adaně mě zastihla silná bouřka. Chvíli před dotekem dráhy jsem navíc proletěl krupobitím, které ve spojení s rachotem blesků celou situaci výrazně dramatizovalo.
Po mém dojezdu na stojánku začala průtrž mračen rozměru, který jsem myslím ještě nikdy nezažil. Při příchodu do terminálu mi několik zaměstnanců letiště, kteří sledovali mé kličkování mezi blesky, blahopřálo k přistání.
Protože předpověď na další den je v Adaně ještě o něco horší, rozhodl jsem se počkat na lepší počasí a jeden den neletět. Rád bych totiž pohoří Taurus viděl v plné kráse.
