8.30 Budík má sice Moravec nastavený na devátou, ale probouzí se dřív. „Spánku mám dostatek, usnul jsem už o půlnoci,“ říká a budík vypne.
9.15 Posnídá chleba a vločky s mlékem. Chvilku zevluje na pokoji. Na rozdíl od minulosti už dopoledne běhat nechodí. „Měl jsem zánět achilovek, dávám jim oraz,“ vysvětluje. Raději nazuje lyže a půl hodiny ujíždí z motelu Kontio směr biatlonový areál a zase zpět.
Parťák Michal Šlesingr si místo toho pořádně přispí a teprve po jedenácté dorazí do jídelny na svoji soukromou pozdní snídani, při které spořádá zbylou rýžovou kaši.
„To je spíš předoběd. Ale každý má svůj navyklý režim,“ povídá šéftrenér Ondřej Rybář. Loni na olympiádě v Soči si celkem rád přispal i Moravec, ve Finsku je však ranním ptáčetem.
12.30 Oběd. Kuřecí vývar a zapečené těstoviny s lososem pro Moravce. „Při mix štafetě jsem měl v areálu křeče do břicha z hladu. Takže dneska jsem si docela naložil. Před dvackou je nutné se najíst,“ tvrdí. Šlesingr opět obědvá se zpožděním. Znovu jen kaši. „Masový moc nejsem.“
13.30 Na hodinku si Moravec zdřímne. Když se probere, přemýšlí: Co já teď budu dělat? Vida, opět jednou se nám na motelu rozběhl internet. Dopisuje tedy svůj on-line tréninkový deník. „Mám v něm pořádné resty.“ Šlesingr se zatím proběhne po okolí.
I na zbraň se musí dohlédnout.
16.00 Svačina neboli druhý oběd: ovesná kaše, jak ji Moravec u kuchaře Petra Bielčíka už dopoledne objednal.
16.45 Odjezd z motelu, čtyři kilometry autem do areálu. Lyže tu už sami netestují. „Jen před mix štafetou jsem na tréninku vyzkoušel sedm párů.“ Od té doby věří českému servisu.
17.20 Nástřel před závodem. Moravcův osobní servisman Tomáš Kašpar mu vysílačkou na střelnici volá: „Vyšly mi nejlíp starší lyže.“ Nemá s tím problém?
Nemá. Důvěřuje servismanovi: „Chci jet na těch, co jsou nejrychlejší. Je mi úplně jedno, jak jsou staré.“
Nástřel je velmi vydařený. „To je speciálně před dvacítkou, která je o střelbě, hodně důležité.“ Uklidní se. Rybář se dokonce mobilem přes dioptr dalekohled snaží vyfotit jeho parádní poslední položku.
Už se stmívá, ale tentokrát si Moravec nestěžuje na viditelnost jako při předchozích závodech. „Možná se na to zdejší zvláštní světlo konečně začínám adaptovat.“
18.15 Závod začíná. Se čtyřkou vyráží na trať Šlesingr. Naopak Moravec má stále dost času, jde do buňky, potom zpět na start. Plácne si s masérkou Irenou Česnekovou. „Cítím se tak akorát. Když se člověk cítí až moc super, nemusí to být dobré znamení,“ uvažuje.
18.35 Startovní číslo 40, Ondřej Moravec. Čeká ho 47 minut boje.
18.54 Tak tohle není dobrá chvíle pro český tým. Proč jen jim ty poslední terče nezbělaly? Šlesingr minul v závodě už podruhé, což pro něj znamená konec medailových ambicí. Moravcovi po čisté úvodní ležce uletí jedna rána vestoje.
„Ale Ondra pořád žije,“ ujišťuje šéf svazu Jiří Hamza.
19.13 Poslední Moravcova položka. Stále má na kontě pouze jednu trestnou minutu, stále zůstává ve hře o cenné kovy. Jen potřebuje za každou cenu nulu ze závěrečné stojky. Předloni si právě na ní při šampionátu v Novém Městě odstřelil zlato a skončil čtvrtý. Ale na to myslet nesmí.
Přepínám na automat, nařídí si. Později vysvětluje: „Asi tak 400 metrů před střelbou je dobré vypnout se a nemyslet už na nic.“
A pět terčů tentokrát zbělá!
19.14 Vyráží ze střelnice průběžně čtvrtý, daleko za duem Martin Fourcade-Emil Hegle Svendsen, ale jen 14 vteřin za Simonem Fourcadem.
Na dalším mezičasu mu hlásí: „Už jsi dvě vteřiny sjel.“
A na konci nejtěžšího stoupání na něj kouč Marek Lejsek křičí: „Jsi devět desetin před Simonem!“ To ho nakopne. Rybář jásá: „Ondra jede fantasticky.“
Ano, jsem rychlejší než Simon!
19.22 Vyhrává svůj závod s časem, je v cíli o pět vteřin před Simonem Fourcadem! Zapumpuje zaťatou pěstí. „Promiň,“ omluví se pak Simonovi. Bratrům Fourcadům se opět nesplní sen stát jednou spolu na stupních vítězů mistrovství světa. Ale jak říká Moravec: „Já jsem tu od toho, abych porazil co nejvíc lidí. A jestli je to Fourcade, nebo Pepa, je úplně jedno.“
19.30 Dlouhé čekání. Drtivá většina favoritů je v cíli. Přesto se nad českým týmem vznáší přízrak Jekatěriny Jurlovové, která se ve středu zjevila s číslem 93 takříkajíc z ničeho a vzala si zlato, na které už pokládala ruce Gabriela Soukalová. Mužů je ve startovní listině dokonce 127. Ani Moravec, ani český hlouček na střelnici se ještě neraduje. Naopak. Stále trnou.
Rus Volkov zatím ani jednou neminul terč.
„Ale i s tou nulou je Volkov časově za Ondrou,“ sleduje Rybář.
„A taky Björndalenova ztráta narůstá,“ říká Hamza.
„Dobře to dopadne,“ uklidňuje je kouč žen Zdeněk Vítek.
„Jo, to jsem si včera u Jurlovové myslel taky,“ zchladí ho Rybář.
„Už jen Peiffer, ten je poslední hrozbou,“ pronese Hamza.
Němec s číslem 104 drží s Moravcem po třetí položce na mezičasech plichtu. Rybář je tak nervózní, že málem sní vysílačku. Potom s Vítkem diskutují o štafetě. „Snažím se odreagovat.“
Další mezičas. „Jedou s Ondrou egál,“ hlásí trenér Jiří Holubec sledující u počítače mezičasy. Ale do dalšího kopce se už Němec drápe pomaleji.
„Je tři vteřiny za Ondrou!“
„No jo, ale pořád jen tři,“ zaúpí šéftrenér. „Radši bych byl, kdyby těch vteřin bylo třicet. Vzpomeňte si, jak Kaisa včera letěla.“
19.45 Peiffer střílí poslední položku. Mine jednou... a mine i podruhé. K Rybářovi se hrnou gratulanti.
„Ještě ne, ještě ne,“ na oko se zdráhá jako malé, odmlouvající děcko, než popustí stavidla radosti a plácne si s kolegy. Bronz. Medaile. Už třetí. Česká sbírka v Kontiolahti je nyní kompletní: zlato, stříbro, bronz.
Uvěří tomu konečně i Ondřej Moravec. Už žádná čtvrtá místa jako na minulém šampionátu v Novém Městě. „Kdybych měl zase bramboru, šel bych si hodit,“ vtipkuje.
20.20 A už ji má. Bronzová medaile se mu klimbá na krku. Jeho první individuální medaile z mistrovství světa. Zaplnil další dosud prázdnou kolonku své kariéry.
Je moje. S bronzovou medailí z vytrvalostního závodu
20.40 Tisková konference. „Zlomil jste na mistrovství světa prokletí čtvrtých míst. Jak jste to udělal?“ dostává otázku. Zasměje se: „To kdybych věděl, udělám to pokaždé.“
Den ještě dlouho nekončí.
Čeká dopingová kontrola. Pak večeře. Masáž. Až nečekaně dlouhé usínání.
Ale tento den už nikdo nemůže pokazit.
Žádná Jurlovová v mužské kombinéze se tentokrát nezjevila.
