Hlasatel v holešovické hale nakonec nadšeným divákům vzkázal, že Rolinek za podporu děkuje, ale na děkovačku přijde až na konci série.
„To jsem ani nevěděl. Myslím, že si to celý stadion užil, diváci výborně povzbuzovali a já je za to chci pochválit,“ řekl v rozhovoru s novináři zkušený sparťanský útočník.
A můžete pochválit i svůj tým, že?
Ještě není za co. Ty dvě vítězství jsou supr, ale my jdeme dál. Série se hraje na čtyři výhry, každý to potvrdí, je to klišé, ale dvě vítězství nic neznamenají.
Co čekat od zápasů v Hradci? Vám se venku v sezoně dařilo, i proto jsou dvě domácí vítězství důležité, že?
Jsem strašně rád, že jsme ty dva domácí zápasy zvládli, ale další utkání budou až za dva dny. Uděláme si regenerační trénink, odpočineme si. V hlavách budeme mít dvě výhry.
Budete něco měnit, nebo se budete držet toho, co fungovalo?
Mám vám prozradit taktiku, jak budeme hrát? Ne, vůbec. Připravíme se na další zápas, víc vám říkat nebudu.
Bylo pro vás druhé utkání těžší než to první?
I když to tak nevypadalo, tak i to středeční utkání bylo těžké, vstup do série. Teď to bylo těžší v tom, že jsme vedli, pak prohrávali, otáčeli výsledek. Ale souboje byly stejné jako včera.
Z Barinky tekla krev. Jeho soupeř byl po bitce unavenýTen moment rozproudil tribuny a vyburcoval obě střídačky. Uprostřed hřiště se do sebe pěstmi pustili sparťanský obránce Michal Barinka a kanadský útočník Collin Valcourt z Hradce. Z Barinky až tekla krev. "Byla to docela dlouhá bitka, na jejím konci už jsem byl docela unavený," přiznal jeho soupeř. Mountfield v tu dobu obrátil skóre na 3:2 během 61 sekund, Sparta možná i díky bitce Barinky s Valcourtem zůstala ve hře. "Doufám, že tohle klukům vždycky pomůže. Jsme jeden tým a když se něco podobného stane, tak se musíme postavit jeden za druhého," řekl urostlý sparťanský obránce. |
Zdálo se, že Hradec hrál tentokrát víc útočně. Poznali jste to i na ledě?
Nevím. Darovali jsme jim nějaké góly, byly tam chyby, to se stávat nesmí. V prvním zápase jsme to výborně pokryli, moc šancí neměli. I když hráli ofenzívně, tak jsme jim to spíš darovali. Musím pochválit tým, protože jsme jinak hráli dobře.
Přitvrdil soupeř, jak sliboval? Bolelo tohle utkání víc?
Nemyslím si, že by to bylo zas tak jiné. Dohrávaly se souboje i včera, všichni hrají pořád naplno. Nikdo nic nevypustí, každý soupeře dohraje, když má tu možnost.
Klíčové zřejmě bylo, že jste zvládli důležité momenty: oslabení tří proti pěti, nebo střídání Novotného, kdy jste nepustili na Januse ani jednu střelu. Je to tak?
K tomu oslabení - jasně, ubránili jsme to, ale ještě zbývalo spoustu času. Myslím, že to nebyl ten klíčový moment. Výměna gólmana byl taktický tah od trenéra a povedl se.
Vy sám jste měl v oslabení dvě šance. Mrzelo vás, že jste je neproměnil?
Musím chlapsky přiznat, že jsem to už vyloženě jenom zametal. Byl jsem na ledě už předtím, pak na oslabení. Takže jsem neměl, proto to zakončení bylo špatné.
Ale zato jste si užil oslavu rozhodující branky. Věřil jste, že to bude vítězný gól?
Věřil jsem. Bylo necelých šest minut do konce, v první třetině bych takovou oslavu neudělal, ale teď jsem věřil, že to náš tým ubrání.
Už jsme to nakousli na začátku, ale co jste říkal na atmosféru v hledišti? Taková k play-off patří, že?
Samozřejmě. Byla o to lepší, že předvedli bojovný výkon, že to byla přetahovaná o výsledek. Fanoušci fandili celý zápas, žili až do konce. Musím je znovu pochválit.
