Několik bahnem nasáklých růžových sukýnek, jedny pruhované legíny, školní uniforma a špinavý plyšák, kterého našel v hromadě trosek - to je všechno, co zbylo Noriu Kimurovi po jeho jedenáctileté dcerce Juně. Zmizela před čtyřmi lety, když se japonskou Fukušimou prohnalo ničivé tsunami a obrovské masy vody s sebou tehdy braly vše, co jim stálo v cestě. Její tělo se nikdy nenašlo.
Bezprostředně po následných tragických událostech v pouhé tři kilometry vzdálené jaderné elektrárně byl Kimura nuceně z místa evakuován. Později se tam vrátil, aby hledal své nejbližší. Marně. O několik měsíců později našel pouze ostatky své ženy a otce.
Kimura se i čtyři roky po bolestných událostech stále vrací na místo, které kdysi bývalo jejich domovem. V pětihodinových směnách v bílém obleku a s rouškou přes ústa se sám toulá a pročesává liduprázdná místa v naději, že najde také tělo své malé dcerky, aby také ji mohl pohřbít. Strávit na místě delší čas mu nedovolí radiace, kterou je a ještě po mnoho desetiletí bude oblast zamořena.
Vláda chce skládku radioaktivního odpadu ve stínu elektrárny
Nyní se ale Kimura bojí, že i o tuto naději přijde. Japonská vláda chce v blízkosti poničené elektrárny vybudovat skládku nebezpečného odpadu. Plánuje na místo jeho někdejšího domova uložit 30 milionů tun radioaktivních trosek, které rozvalilo tsunami a následná exploze v elektrárně.
Japonská vláda od katastrofy již vyčlenila více než 15 miliard dolarů na likvidaci jejích následků a snížení radiace v obcích v sousedství elektrárny. Denně do oblasti vyrážejí týmy, které vodními tryskami čistí silnice i domy či spíše to, co z nich zbylo. Osekávají větve stromů a odvážejí pryč zamořenou půdu. Tokio slibuje, že oblast Fukušimy do 30 let zcela vyčiští.
Kontaminovaný odpad se ale nyní bezprizorně povaluje jen v igelitových pytlích všude kolem - na opuštěných rýžových polích, parkovištích, a dokonce i na dvorech domů někdejších obyvatel. Navzdory nevoli vlastníků pozemků, chce proto vláda na místě opuštěných obcí Futaba a Okuma postavit skládku.
Guvernér fukušimské prefektury souhlasil s jeho zřízením poté, co Tokio slíbilo dotace na sanaci ve výši 2,5 miliard dolarů a že po 30 letech bude odpad z prefektury odvezen pryč. Na plán, že kolem elektrárny vyroste odpadová zóna o rozloze asi 16 čtverečních kilometrů, kývnuli také samotní starostové Futaby a Okumy.
„Nemůžu uvěřit tomu, že sem chtějí vysypat ten odpad po tom všem, čím jsme si tu všichni prošli,“ rozčiluje se Kimura, zatímco reportérům agentury Reuters ukazuje na nedaleký zarostlý pahorek. Těch pár rozpadlých prken, které se na něm povalují, bývalo před čtyřmi lety jeho domovem. Ten nový našel po tragédii, tak jako mnoho dalších, v prefektuře Nagano.
Vláda si najala 140 makléřů, aby vlastníky pozemků lanařili
Ačkoliv se on ani další nemohou na místo, kde kdysi žili, kvůli radiaci vrátit, nechtějí mít ze svých někdejších domovů radioaktivní smetiště. „Touhle zemí proudí naše krev a pot, nemůžu to prostě jen tak nechat být,“ říká šedesátiletý Kodži Monama. Řádění živlu před čtyřmi lety unikl a nyní předsedá sdružení majitelů pozemků v obcích sousedících s jadernou elektrárnou.
Těch, s nimiž se japonská vláda bude chtě nechtě muset dohodnout, pokud chce skládku v sousedství elektrárny zřídit, je asi 2 300. Na vyjednávání s nimi si najala na 140 makléřů, kteří je nyní lanaří, aby své pozemky prodali nebo pronajali.
Z majitelů zatím nekývnul na nabídku jediný. Nutno ovšem podotknout, že zdaleka ne všichni byli již osloveni. Že už brzy makléři zaklepou i na jeho dveře, čeká také Norio Kimura. Odpověď má přichystanou už dávno - na jejich nabídku nepřistoupí, ať už bude jakákoliv.
A zdaleka není jediný. Odmítavové stanovisko hodlá do Tokia vzkázat řada vlastníků. Po všech slibech, které si vyslechli, už vládě mnozí nevěří a jednat s ní ani nechtějí. A ti, kteří se asi tuctu doposud uskutečněných schůzek s vládními zástupci zúčastnili, namítají, že jednání se pokaždé smrskla jen na otázku peněz. To, co bude za 30 let, neřeší.
Vláda ani po půlstoletí neví, kam trvale uloží nebezpečný odpad
Právě slib, že skládka nebezpečného odpadu za tři dekády zmizí, je pro ně stěžejní. Podezřívají totiž úřady, že třicet let by se nakonec mohlo protáhnout na neurčito.
„Jsem si jistý, že uvažují o tomto místě jako o trvalém úložišti radioaktivního odpadu. Nemůžu jim věřit, nikdo nemůže, když mluví o tom, co bude za třicet let,“ namítá třiasedmdesátiletý Takaši Sugimoto, majitel pozemku v Okumě.
A má pro to pádné argumenty. Za skoro půl století od spuštění první jaderné elektrárny v zemi, japonská vláda dosud netuší, kde hodlá jaderný odpad trvale uložit. O stálém úložišti nebylo dodnes rozhodnuto, a havárií zamořené sousedství elektrárny ve Fukušimě se tak v nejedněch očích k tomu přímo vybízí.
Vzpurné ne od místních obyvatel je však zřejmě marné. Přestože místní úřady ještě neschválily přesun odpadu jako takového, výstavba komplexu na skladování nebezpečného odpadu minulý měsíc už stejně začala, jak informoval server The Japan Times.
První výbuch v jaderné elektrárně Fukušima nastal 12. března 2011:
12. března 2011 |
