Mám za sebou zatím asi nejhorší období v mém hubnoucím snažení. Až do začátku února šlo všechno, jak mělo, cítil jsem se celkem dobře. Jediným problémem bylo počasí. Zimu nemám vůbec rád, ale i to se dalo zvládnout.
Potíže nastaly, když jsem si oddělal lýtkový sval na pravé noze. V posilovně jsem si krásně zacvičil a na závěr přišel stroj na posílení lýtek. Na něm se mi cvičilo moc dobře, takže jsem si zvyšoval zátěž. Když jsem si myslel, že mám dost, normálně jsem trénink ukončil.
S lehce namoženým svalem jsem si šel odpoledne zaběhat, byly to necelé čtyři kilometry na tartanu. I tam to šlo dobře. Cítil jsem se samozřejmě unavený, ale příjemně. Jenže když jsem dorazil domů, osprchoval se, najedl a šel se na chvilku natáhnout, lýtko se mi doslova zakouslo a už jsem s nohou ani nehnul. Dva dny jsem chodil o berlích, nepomáhalo nic. Třetí den začala bolest mírně ustupovat, nicméně jsem jen tak pajdal. Teprve po pěti dnech bolest zmizela. Bezva, řekl jsem si, musím to jít zkusit proběhnout. Ale nešlo to.
ProměnaEditor MF DNES Daniel Géc na sobě začal pracovat v polovině prosince. To měl při 180 centimetrech 105 kilogramů. Chce zhubnout na 85 kilogramů a v srpnu uběhnout desetikilometrový závod. |
To jsem opravdu podělal, takhle se odrovnat. A naprosto zbytečně, z neopatrnosti, z toho, že jsem bláznil, místo abych odpočíval a šetřil se. Naložil jsem si toho moc a tělo se postavilo proti.
Hlava si postavila hlavu
Ale daleko horší byla únava psychická. Nemohl jsem sportovat a to mě opravdu štvalo. Byl jsem báječně rozjetý, kila šla dolů, fyzička nahoru. Ale co teď? Padla na mě deprese, nechtělo se mi nic a vykašlal jsem se i na dodržování jídelníčku. Jedl jsem málo, a ač jsem seděl nad rozepsaným jídelníčkem, najednou jsem nevěděl, co vlastně jíst. Nechtělo se mi. Začal jsem hledat záminky, abych jíst nemusel. A taky se to projevilo. Po čtrnácti dnech, kdy jsem nemohl sportovat a utápěl se v depresích a pocitu, že svůj cíl nedokážu splnit, jsem hned měl kilo zpátky. Když jsem to číslo na váze pod sebou spatřil, byl to šok.
Jednoznačně se potvrdila jedna věc. Když nechce hlava, nemůže chtít ani tělo. Vše opravdu záleží na hlavě, myšlení a vůli. Nejsem zrovna prototyp člověka s pevnou vůlí, ale když se mi nedaří, mám kolem sebe naštěstí dobré lidi, kteří mě podporují. A mohl jsem se na ně spolehnout i tentokrát. Jak doma, tak na trati a v posilovně.
Z deprese venku!
Manželka mě probrala z deprese ohledně jídla, pomohli mi i trenéři. Jak Michal Trykar, tak i Honza Vrba, který mě prohnal po stráni. Dokonce řekl, že ze mě bude král koupališť. Vtipálek.
Hodně mi pomohl i výběh s mou běžeckou partnerkou Maruškou. Domluvili jsme se totiž, že bychom mohli zkusit dva menší závody. Těškovský okruh, který se běží už v sobotu 14. března, a Rokycanský kros 18. dubna. A to byl impuls, který jsem potřeboval, nová výzva. Jestli na závody půjdeme, nevím, Těškovský okruh je opravdu náročný, ale aspoň máme důvod na něco trénovat.
První výběh po zranění byl opravdu báječný, zvládl jsem ho bez problémů a měl jsem z něj opravdu skvělý pocit.
Už mám za sebou další posilovny i dva kondiční tréninky a další výběhy. Opět jsem si vychutnal ten pocit, když dřete, stříká z vás pot, místo dýchání sípete a klepou se vám kolena. Ale to všechno trvá jen chviličku, protože fyzička stoupá a tělo si velmi rychle odpočine a může znovu. Mám rád i ten pocit druhý den, kdy ráno těžko vylézám z postele, jak všechno bolí. Ale je to známka toho, že jsem pro sebe něco udělal.
I s jídelníčkem jsme to vyřešili. Trenér Michal Trykar mi ho upravil k mému obrazu. Nejsem totiž ten typ, který má rád pocit plného žaludku. Raději mám trochu hlad, než jsem přejezený. Nyní jím tolik, kolik potřebuji, hlídám si vlastně jen příjem sacharidů a hlavně vody. Zapojil jsem do stravy i proteinový nápoj, který je dobrý například po tréninku. A příjemně zasytí. Ale nesmíte si myslet, že vám proteiňák nahradí klasické jídlo. Jedno denně možná, ale nemůžete na něm být celý den tak jako já v období mé únorové deprese.
Takhle teď vypadají suroviny na můj jídelníček.
Osobně mám raději tekutou stravu, takže kdyby šlo mixovat všechno, nejraději bych asi vypil i hovězí steak s pečenými brambory. Teď se moje strava skládá hlavně z rýže, brambor, těstovin, kvalitního masa, zeleniny a vajec plus proteinového nápoje. Jak a co dávkovat a co z toho uvařit, najde každý snadno na internetu. Receptů se zdravou a hodnotnou stravou je na něm požehnaně. Já čerpám inspiraci samozřejmě i od trenéra.
A jaký je výhled do budoucna? Návrat do tréninkového procesu se podařil, rozhodně teď chci zapracovat na běhu, dohnat manko. Mám dvanáct kilogramů dole a chtěl bych shodit ještě minimálně osm. Stanovil jsem si také, že budu do posilovny chodit maximálně třikrát týdně a maximálně třikrát týdně si dám výběh. Musím se naučit pořádně odpočívat, nepřetěžovat se.
Takže hurá do toho, ale opatrně a s rozvahou.
