Tanky, trosky a nejtěžší dilema odstřelovače v Iráku: žena nastrčí s bombou dítě. To je úvodní scéna filmu Americký sniper, od níž se vyprávění odvíjí v čase zpět i kupředu, k níž se vrací a kterou snímku někteří zazlívají jako laciné propagandistické gesto.
Je, či není? Může tak působit, jenže vychází z reality i ze skutečných zážitků skutečného odstřelovače. A hlavně každé jiné vnímání světa by odporovalo charakteru muže, o kterém snímek vstupující do Česka vypráví.
Tedy Chrise Kylea, muže vychovaného v lásce k Bohu, rodině a vlasti, texaského kovboje s prostým, nikoli prosťáčkovským chápáním dobra a zla, který nikdy nepochybuje ani nechybuje. Pokud nabírá občas rysy až supermanské, od toho je tu Bradley Cooper, aby je setřel: co nám zní pateticky, říká opravdově.
A byť kvůli roli znásobil herec svalovou hmotu až chorobně, nepotřebuje ji v nejčistších chvílích, v míru u rodiny, kdy přesto podvědomě čeká úder. Stačí zvuk dětské hračky či sekačky, aby se mu v paměti spojil s palbou a instinktivně sahal po zbrani; jediný Oscar pro Amerického snipera, za zvukové efekty, byl namístě.
Prostý popis práce
Je lepší kniha nebo film?Knihu Americký sniper koupíte za 254 Kč na Knihy.iDNES.cz.  |
Scénář snímku bohužel představuje běžnou kuchařku bez překvapení, postupuje od 11. září 2001 – Jsem naštvaný, hlásím se do služby! – přes názorně tvrdý výcvik pod proudy ledové vody, za nějž si hollywoodské hvězdy své honoráře opravdu zaslouží, až po jednotlivé Kyleovy mise v Iráku. Absolvoval čtyři, pokaždé je slavnější, obávanější, bezmála až cimrmanovsky nepostradatelný, nicméně ve výrazu civilní.
Jako by si Eastwood uložil kázeň, věcnost a soustředěnost „popisu práce“; akční scény si uchovávají rytmus, bravuru, napětí, a zároveň osamělou sebekontrolu střelce vysoko nad bojištěm. Mají jen smůlu, že všechno už tu bylo v účinnější podobě. Jednak neurčitá tíseň trvalé hrozby ve filmu Smrt čeká všude, jednak tichý duel mistrovských lovců na opačných stranách barikády v Nepříteli před branami, osobnější, bezmála sportovní zápas s prvky cechovní cti.
Zkrátka Americký sniper spadá do kategorie filmů „umím si představit“, které nad původní divákovu vizi nic nepřidají, nicméně za vidění stojí. Třeba jen kvůli bojovému finále v neprůhledné cloně zvířeného písku, jenž jako by i divákovi skřípal v zubech, nebo kvůli situacím, kdy Cooper s prstem na spoušti na dálku polohlasem zaklíná arabského hocha s nalezenou zbraní v ruce – Zahoď to, prosím, zahoď to!
V neposlední řadě je zajímavé si ověřit, proč se část Ameriky vůči filmu tak vymezovala. Jistě, epilog použije vlajky s hvězdami a pruhy, ale v docela vkusné bezeslovné poctě; a že lidem, kteří posílají do útoku vlastní děti s granáty, říkají američtí vojáci „divoši“, není politicky korektní, ale zato autentické. Svým způsobem je Americký sniper nejcennější právě tím, že zprostředkuje jiný typ uvažování; bez průlomových ambicí, ale bez pokrytectví.
