ONDŘEJ ZACH
Dying Light
V únoru jsem si nejvíc užil zombie akci Dying Light, ke které jsem se nakonec vrátil, i když jsem přišel kvůli chybě o výbavu a nezanedbatelnou část již zdolaného postupu. Nakonec jsem se přesunul zpět do první části města, kde jsem začal plnit volitelné úkoly. A hned u toho prvního jsem se pobavil. Z domu se ozval ženský křik. Když jsem zaklepal na dveře, otevřel chlapík, který tvrdil, že jeho žena rodí a potřebuje alkohol k dezinfekci. Když jsem mu přinesl třetí lahev, umožnila mi hra vypáčit dveře. Místo porodu tam však u stolu seděla dobře se bavící parta opilců.
5. června 2014 |
Vrátil jsem se také k arénové strategii Heroes of the Storm, abych vyzkoušel hrdiny, kteří se tam během mé absence objevili. Ztraceným vikingům jsem nepřišel na chuť, kouzelnice Jaina není špatná a Thrall je naprosto boží (aktuálně je i ve free 2 play rotaci). Dále už jsem hrál jen pár menších a starších her, namátkou podle mého nedoceněné závody Sonic & All-Stars Racing Transformed. Rozehrál jsem vlastně také kouzelně vyhlížející hru na hrdiny Child of Light.
Heoes of the Storm
Sonic & All-Star Racing
Child of Light
JAKUB ŽEŽULE
BioShock Infinite
Únor byl jedním z těch měsíců, kdy jsem u žádné hry delší dobu nevydržel. Na druhou stranu jsem toho zapnul dost. Nejlepší to bylo na samém začátku měsíce, kdy jsem se opět probojoval nádherným Bioshock: Infinite. Hra mě stále baví, jen to nekonečné prohledávání šuplíků, kufrů a kabelek je docela otrava. A co bych dal za Game Plus mód, kde bych mohl začít znovu se všemi upgrady, nemluvě o možnosti nést všechny zbraně najednou!
The Order: 1886
Dále jsem samozřejmě prošel recenzovaný The Order:1886, který mě však po herní stránce vyloženě zklamal. Pár veselejších hodin jsem strávil se svým mágem v obrovském světě Dragon Age: Inquisition. Svoje ojedinělé multiplayerové choutky jsem uspokojil v Battlefield 4 a v době psaní tohoto příspěvku se stále rozmýšlím, zda investovat do prvního přídavku pro Call of Duty: Advanced Warfare.
JAN KOUBA
ZX Spectrum - hra Manic Miner
Únor jsem měl dost hektický. Připravoval jsem totiž retro článek o hrách na ZX Spectrum a řekl jsem si, že bude nejlepší ty staré pecky hezky provětrat. Po zhruba 25 letech jsem usedl k archivním kouskům a koštoval: Manic Miner, Thanatos, Renegade, Death Chase a další.
Total War: Attila
V únoru jsem si také dost hrál s Oculus Rift DK1, na který existují mraky dem a všelijakých hříček. Zkusil jsem toho opravdu mraky - něco byly dechberoucí zážitky. Třešničkou na dortu byl Total War: Attila, kterého jsem si vážně užíval i přes dlouhá čekání. Teď uvažuji, že se vrhnu do temných vln Sunless Sea, na které přátelé pějí ódy už od early access.
HONZA SRP
Grim Fandango Remastered (PS4)
Povánoční období je pro mě ideální dobou na dohnání restů z minulosti. Venku je nevlídně a nových her je naprosté minimum. „Pracovně“ jsem se dostal jen k remasterovanému Grim Fandangu, které jsem přes veškerou snahu ještě nedokončil a vzhledem k její tuhosti mi ještě nějaký ten pátek vydrží.
Call of Duty: Advanced Warfare (PlayStation 4)
Našel jsem si také konečně čas na dva loňské blockbustery a jak Call of Duty: Advanced Warfare tak Assassin Creed: Unity se mi nejen líbily, ale dokonce je považuji za jedny z nejlepších dílů ve svých sériích. Kromě toho jsem po měsíci marných pokusů dorazil vynikající plošinovku Guacamelee a díky Humble Bundle si zavzpomínal na staré dobré časy u jedné z mých nejoblíbenějších her všech dob - Dark Forces. Na to, že si pořád stěžuju na nedostatek času, toho nakonec bylo docela dost…
PETR ZELENÝ
Diablo 3
Začátek února se pro mě osobně nesl v duchu parkouru a zombíků, tedy ve městě Harran v titulu Dying Light. Ale jsem ostuda, ještě jsem to pořád nedohrál. Před pár dny jsem se konečně dostal do bety Heroes of the Storm, ale popravdě mi to zatím připadá jako Dota pro nenáročné. A pak jsem samozřejmě dlouhé hodiny strávil ve světě Diabla 3, kde začala druhá sezona s novými předměty. A únor za pár hodin zakončím s Homeworldem v novém kabátku.
TOMÁŠ GREŠŠO
War Thunder: Ground Forces
Můj herní měsíc se jako už několik předchozích odehrával především na tankových bojištích War Thunderu. Na hře se mi nejvíc líbí, že jsou jednotlivé tanky ve hře přesně podle skutečnosti a to samé platí o účinnosti jejich zbraní. Zatímco s německými tanky si to můžete k nepříteli valit hezky čelem, se sovětskými a americkými stroji musíte spíše taktizovat a snažit se nepřítele objet z boku, kde je nejzranitelnější. Tvůrci berou v potaz i váhu tanků, od které se hodně odvíjí jejich rychlost a manévrovatelnost. Co mě na hře trochu mrzí, že zatím neobsahuje více městských map, na kterých se síly všech stran vyrovnávají, což se nedá říct o těch otevřených, které z osmdesáti procent vyhrávají německé tanky.
The Vanishing of Ethan Carter
Jedním dechem jsem tento měsíc dohrál The Vanishing of Ethan Carter. Nejvíc mě zaujal netradiční způsob vyprávění příběhu a samotné řešení jednotlivých případů. Rozluštění první vraždy mi jako člověku, co o hře skoro nic nevěděl, dalo dost zabrat. Pak už to šlo ale samo a dohrání mi zabralo 4 hodiny, přičemž jsem byl zvědav, co se v příběhu vlastně děje. Hodně času jsem trávil obdivováním grafického zpracování a samotné krajiny, kterou bych si klidně prošel znovu s Oculusem na hlavě. Nepochybně jde o umělecké dílo.
No a nakonec jsem dal šanci další Early Access hře, kterou je Stranded Deep. Hry na přežívání mám rád a vyzkoušet si přežití na pustém ostrově mě dost lákalo. Titul je ještě ve verzi alpha, takže jsem nečekal nic, co by mě hned posadilo na zadek. Hra je hodně podobná The Forest a grafické zpracování má taktéž vynikající. Mělčiny jsou osázeny mnoha druhy pestrobarevných korálů a prozkoumávání vraků je zábavné a nebezpečné zároveň. Dřív nebo později se totiž vždy objevil žralok, který mě chtě nechtě dostal z vody ven. Hra obsahuje systém craftění, ale už ne žádný zápisník, kde by bylo napsáno, co lze vytvořit a kolik je na to potřeba materiálu jako v případě The Forest. Každopádně jsem zvědav, jak se hra nakonec vyvine a držím jí palce.
JAN LYSÝ
Injustice: Gods Among Us
Únor jsem pojal jako přípravu na příchod Mortal Kombat X, a tak jsem hrál především Mortal Kombat z roku 2011 a také Injustice: Gods Among Us. Díky tomu jsem zjistil, že jsem trošku „zrezivěl“, takže hodlám v tréninku pokračovat. Dál jsem dohrával Middle-earth: Shadow of Mordor a nějaký čas jsem strávil s mobilními hrami jako Epic War TD2 nebo se slovenským logickým titulem nazvaným Bubbla.
JAN HANÁČEK
Kvůli stále se zvyšujícím časovým nárokům na studium jsem bohužel na novinky neměl tolik času, jak bych si přál, ale i přesto se mi podařilo nahlédnout pod pokličku několika kouskům, nebo oprášit nějaké staré a časem zaváté.
Command & Conquer: Generals (2003)
Ani nevím, jak se mi to přihodilo, ale asi nejhranějším titulem tohoto měsíce se u mě stal starý C&C: Generals. Nainstaloval jsem si ho jen tak, dohrál nějakou tu kampaň a pak naprosto propadl skvělým módům, které nápaditá a stále produktivní komunita vytváří. Když si v poslední době chci zarelaxovat, zapínám právě Generals.
Darkest Dungeon
Zkusil jsem si Darkest Dungeon, který mě zaujal především stylizací, ale nechytl mě natolik, abych mu věnoval mnoho času. To se vůbec nedá říct o nové remasterované edici Resident Evil, u které se mi podařilo nejen díky melancholii a vzpomínkám „ztratit“ asi dvacet hodin života. A to je pro hru, která je vlastně obyčejný remake, skvělá vizitka.
Dá se říct, že jsem nyní v takovém herním vakuu. Ovšem bez hlesnutí a s těžkým dechem čekám na trochu jiný druh vakua, totiž na to vesmírné. Dnes, když toto píšu, vychází remasterovaná edice Homeworld, což znamená něco jako malé Vánoce. Původní hra je pro mě dodnes takříkajíc srdcovka a tak čekám napnutý jak struna. První ohlasy jsou ale více než příznivé. Takže zbytek svého herního února budu nejspíš hledat svůj domovský svět.
