Na přemrzlém sněhu stopy rysa moc viditelné nejsou, tady se ale povedlo najít...

Na přemrzlém sněhu stopy rysa moc viditelné nejsou, tady se ale povedlo najít aspoň stopy lišky. | foto: Luděk Ovesný, MAFRA

Po stopách šelem. Dobrovolníci je v zimních Beskydech mapují už 30 let

  • 0
Redaktor MF DNES se s dobrovolníky vydal na severní úbočí Radhoště. Rysí stopy nenašli, jelení a liščí se ale na zmrzlém sněhu objevily několikrát. Zimní mapování šelem se v Beskydech koná už od roku 1984.

Sobota, půl deváté ráno. Nad horami svítí sluníčko, teploměr ukazuje pár stupňů nad nulou. Z autobusové točny v Trojanovicích vyrážejí do lesů ve směru k Radhošti Miroslav Kutal a Tomáš Pospíšil, účastníci letošního mapování velkých šelem v Beskydech.

Přestože mají oba pohorky, v prvních metrech na asfaltové cestě pokryté ledem občas zaškobrtnou. „Klouže to,“ ulevuje si Pospíšil.

Jak on, tak i jeho kamarád jsou zabaleni do teplých bund a čepic, prsty jim schovávají rukavice. Na zádech vlečou velké batohy, po jejichž stranách mají připnuté sněžnice. Při pohybu mimo značené stezky budou užitečné.

„Bez sněžnic to nejde. Na některých místech je i metr sněhu, v botách se do něj člověk klidně propadne až po kolena,“ vysvětluje Pospíšil.

Nad posledními domy zabočuje dvojice na vrstevnicovou cestu, která kopíruje úbočí jednoho z kopců a pozvolně stoupá vzhůru. Tady ale na stopy rysů, které je při putování zajímají nejvíc, nenarazí.

Naopak šlápoty lidí, kteří sem chodí venčit psy, jsou ve sněhu patrné, stejně jako kolejnice po terénním autě. Při cestě se objevují pozůstatky starého lomu.

„Podobné skalky mají rysi rádi. Tady jsme ale ještě moc blízko lidských obydlí,“ líčí Kutal.

Lidé si pletou s rysem stopy jelena a zajíce

Za lomem stoupá mezi stromy široká rokle, do níž se pouštíme. Už po prvních metrech, kdy se boří do bílé záplavy, je zřejmé, že na sněžnice dojde už tady. Kutal s Pospíšilem si je upevňují na boty a postupují dále.

Mapování šelem

Poprvé se v Beskydech uskutečnilo v roce 1984, letos se tak jednalo už o 31. ročník.

Do terénu vyrazilo zhruba šedesát dobrovolníků, kteří kromě stop rysů, vlků a medvědů hledají i jejich trus, chlupy, případně ulovenou kořist.

Celkové výsledky mapování budou známy zhruba za měsíc. Odborníci je využijí při ochraně vzácných šelem. Ty zabraňují především přemnožení velkých býložravců, kteří by jinak postupně zničili vegetaci.

Po loňském mapování šelem odhadovali ochránci počet rysů žijících v Beskydech na zhruba deset. Vlci se v horách pohybovali zřejmě tři, na známky přítomnosti medvěda nenarazili dobrovolníci vůbec.

Sněžnice připomínající svým tvarem nohu kačera Donalda jim pomáhají při chůzi lépe rozložit váhu. Díky hrotům na podrážce je pryč i předchozí potíž s klouzáním.

Po krátkém stoupání se duo dostává ke křížení několika lesních cest, poblíž kterého se tyčí posed. Ve sněhu je patrných několik stop.

„Tudy prošel jelen a tady zajíc. Občas nám lidé fotky podobných stop posílají v domnění, že jsou rysí. V drtivé většině ale nemají pravdu,“ upozorňuje Kutal.

Pasti kontrolují jednou měsíčně

Jestliže předchozí výstup stopaře příliš neunavil, další šplhání mnohasetmetrovou strmou úžlabinou už dává náležitě zabrat. Několikrát si musejí v kopci udělat krátkou přestávku na oddech.

Po zhruba půlhodince drápání se vzhůru se zjevuje cesta kopírující severní úbočí Radhoště. Slunce praží do zmrzlého sněhu, kvůli odleskům musíme mhouřit oči. Koruny stromů se nahýbají pod náporem prudkého větru.

Po pár krocích se na jednom ze smrkových kmenů u cesty objevuje nenápadná krabička. Je to fotopast, která reaguje na pohyb ve svém okolí. Kutal vyměňuje baterky a vyjímá z ní paměťovou kartu, na které je několik desítek fotek a videí.

Rys na Pustevny zabloudí jen v noci

Sledování velkých šelem se aktivně věnuje už třináct let. Kromě jejich monitoringu v Beskydech vyráží Miroslav Kutal v zimě za vlky a medvědy také na Slovensko.

Vůbec nejvíce ale jedenatřicetiletého zoologa z olomoucké pobočky Hnutí Duha zajímají rysi.

„V centrální části Beskyd nyní žijí samec a dvě samice. Každá z nich má navíc dvě koťata. Další mladší rysové se pohybují v oblasti Veřovických vrchů. Minimálně o dvou samicích a dvou až třech samcích víme i v Javorníkách,“ říká Kutal.

Čím se rysi živí?
Především srnčí zvěří. Někteří z myslivců si bohužel myslí, že rys zabíjí pro zábavu a sežere jen část kořisti. To je ale mýlka. Když najdeme v lese stržené srnčí, umístíme k němu fotopast. Díky ní pak víme, že rys se ke kořisti pravidelně vrací. Může ji využívat týden, ale občas i dva nebo tři, než ji prakticky celou zkonzumuje.

Jaká místa k životu vyhledávají?
Především oblasti, kde mají klid a dostatek prostoru. Například pralesovité severní úbočí Radhoště mezi taková místa patří. V minulosti jsme zde našli rysí stopy několikrát.

Na nedalekých Pustevnách tedy turisté asi rysa nepotkají, že?
Přes den určitě ne. Na rušnější místa ale zvíře občas chodívá v noci. Je třeba najít vyváženou hranici, aby si v Beskydech lidé užili, ale aby tu zůstal i dostatek klidných míst pro zvířata. Bylo by smutné, kdyby se budováním nových sjezdovek a hotelů stal z hor nějaký lunapark.

Kdy jste na rysí stopy v Beskydech narazil s kolegy naposledy?
Zhruba před měsícem jsme našli stopy rysa, který postupně směřoval až ke kapli na vrcholu Radhoště.

Viděl jste přímo v přírodě nějaký exemplář tváří v tvář?
Bohužel ne. Ale někteří dobrovolníci už měli to štěstí a osobní setkání s rysem zažili. Jsou to vzácné okamžiky trvající většinou jen několik vteřin. Šelmy jsou velmi plaché. Na Slovensku jsem ale už několikrát viděl vlčí smečku.

Z batohu vytahuje tablet a zkoumá, co se na fotopasti podařilo zachytit. Na fotkách postupně defilují srnci, lišky, zajíci a také běžkaři. Rysi ale bohužel nikde.

„Pasti kontrolujeme jednou měsíčně. Loni jsme díky nim zjistili, že se v centrální části Beskyd pohybují dvě rysí samice, každá z nich má navíc dvě koťata. Je tu i jeden samec,“ vypočítává zoolog.

Po krátké svačině túra pokračuje. Po dalším kilometru ukazuje Kutal ve sněhu další nepříliš výrazné stopy. Mohly by prý patřit jeřábkovi, vzácnému kurovi, kterého ochránci přírody také sledují. Vyhledává okraje cest listnatých lesů, kde se živí pupeny některých stromů.

„Dnešní podmínky pro stopování ale nejsou příliš ideální. Na povrchu sněhu je tvrdá krusta, takže čerstvé stopy snadno přehlédneme. Zvířata se totiž do sněhu vůbec nepropadají,“ krčí zoolog rameny.

Kromě stop hledají i trus a chlupy

Za moment naráží na stopy lišky a také její trus. „Je o něco menší než ten rysí. Rys navíc své výkaly ještě často zahrabává,“ pokračuje Kutal.

Právě z odebraného trusu a chlupů šelem, které stopaři v terénu také hledají, lze při následné analýze v univerzitních laboratořích zjistit řadu věcí.

„Umíme díky ní rozeznat jednotlivá zvířata a jejich příbuznost. Z parazitologického rozboru můžeme také zjistit, jak jsou rysové zdraví,“ doplňuje Kutal.

Pěšina po chvíli končí dalším rozcestím. Po zelené značce z Trojanovic na něj přijíždí několik běžkařů. V jejich stopách pokračují směrem k Pustevnám i oba dobrovolníci.

Postupně se dostali až na Radhošť, poté obešli jižní svahy hory a sešli v Prostřední Bečvě. Zpět do chaty v Čeladné, kde byli ubytovaní, dorazili až za tmy.

Závěrečnou zprávu z mapování i s jednotlivými nálezy stop zveřejní ochránci přírody zhruba za měsíc. A v dokumentu jistě budou i záznamy o rysech.

Už v pátek totiž na jejich stopy narazila jedna ze skupinek dobrovolníků na Kněhyni. V sobotu se s nimi potkali i další milovníci beskydské krajiny v kopcích nad Čeladnou.

Podívejte se na záběry rysů z posledních měsíců (více zde):