Milan Svoboda je dobře známý jako jazzový hudebník, skladatel, dirigent i pedagog. Filmové hudbě se aktivně věnoval zejména v devadesátých letech, kdy spolupracoval s Karlem Kachyňou. Že teď jeho několik let stará kompozice zní v druhoválečném Kódu Enigmy, ho samotného překvapilo.
Jak se vaše skladba vůbec dostala do filmu s oscarovými ambicemi?
Pro mě to bylo taky překvapení. Musím to vzít trochu zeširoka a spekulovat. U filmu existuje speciální systém. Pro každý takový snímek nejprve vznikne orientační verze hudby z archivů, kterou se pokryje pracovní střih. Skladatel podle ní potom komponuje novou, už originální hudbu, třeba i podle toho, jak se pracovní verze osvědčí u testovacího publika. Jenže někdy se tahle hudba třeba zalíbí režisérovi a už ve filmu zůstane...
Pokud byl tohle případ Kódu Enigmy, jak se vaše hudba dostala do pracovního střihu?
K tomu účelu se vydávají specializované komplety, které mají svá témata jako „stará hudba“, „vážná hudba“, „salonní hudba“ a podobně. Já jsem podobnou sérii už před pár lety nahrál pro studio Fontána, byla to salonní hudba s univerzálním použitím pro postprodukce. Fontáně se podařilo tuhle edici licencovat do Ameriky a zřejmě se dostala k lidem, kteří pracovali na Kódu Enigmy a zalíbila se jim. Nikdo mě nevyzýval, abych pro ten film něco napsal. To by šlo jinou cestou, jako když jsem třeba dělal pro Karla Kachyňu k filmu Poslední motýl dodatečnou hudbu se slavným Alexem Northem.
Takže to byla náhoda?
Víceméně ano. Takové muziky je po světě ohromné množství, nepočítá se na tisíce, ale na miliony. Ale byla to pěkná náhoda.
Jak se o takové náhodě vy jako autor dozvíte?
Volal mi to český nakladatel. Dostal oficiální zprávu, samozřejmě to celé musí být autorsky a právně pokryté, nemohou si tu hudbu jen tak vzít a nikomu nic neříct. Pokud ta skladba, jako v tomto případě, nezní jenom jako ruch v pozadí, ale je v prvním plánu, jde to samozřejmě i do titulků. To jsou věci, které pak už řeší nakladatel. Pokud z toho bude nějaká koruna, dostanu ji prostřednictvím organizací, jako je u nás OSA, která se stará o autorská práva.
Upoutávka filmu Kód Enigmy.
Stalo se vám už předtím, že byste měl skladbu v nějakém slavnějším snímku?
Tak dost významný byl například už zmíněný Kachyňův Poslední motýl nebo Den zúčtování od Samuela Fullera. Ale i když jsem udělal řadu filmové hudby, tohle je poprvé, co mám muziku v tak velkém snímku, který má ještě nominaci na Oscara.
Ta se vás ale asi netýká.
Samozřejmě že ne. Komponovanou hudbu k tomuhle filmu jsem nedělal. Tahle je takzvaně užitková, které je u každého filmu spousta. Nejsem jediný, jehož práci Alexandre Desplat takhle použil. Kdyby Oscara vyhrál, tak nikoho žádný Svoboda zajímat nebude. Ale samozřejmě mne to i tak těší. Není to obvyklá a běžná věc, která by se děla každý den. A Desplat je třída, jenom letos má dvě nominace, druhou za Grandhotel Budapešť.
Pamatujete si, jak jste skladbu Coffee Meditation vůbec složil?
To už bylo před lety a bylo to přímo pro taková použití. Má dokonce několik verzí, udělali jsme z ní soubor hudebních tracků, aby byly co nejuniverzálnější. Díky YouTube jsem tak svoje věci slyšel v dokumentech z Brazílie nebo Koreje, dokonce v jednom erotickém filmu z Polska. Naštěstí to nebylo žádné porno, ale občas se divím, kam se dneska muzika díky takzvaným hudebním knihovnám může dostat.
Říkáte, že tahle kompozice je v podstatě otázkou minulosti. Na čem teď aktuálně pracujete?
Teď opět častěji na divadelní hudbě. Naposled jsem dělal pro Národní divadlo hudbu k Moliérovu Tartuffovi, kterého inscenoval Honza Nebeský. Udělali jsme z toho poměrně drsnou současnou fresku, kterou jsem z poloviny zhudebnil. Zpívá se tam skoro tolik, jako by to byl muzikál. A já v něm sám fyzicky vystupuju jako pianista, který doprovází děj. Moc mě těší, že loni byl již ve třetím nastudování uveden v Americe můj celovečerní balet Mauglí – Jungle Book, po dvojím uvedení v Kalifornii tentokrát v New Jersey. A teď čerstvě zní moje hudba v představení divadla Kalich Ani spolu, ani bez sebe. Hudbu do filmu aktuálně žádnou nemám, ale nezastírám, že bych si rád zase něco složil.
